Můžeš být spokojený se svým životním údělem?
„KDYBY byli z nebe sesláni dva andělé, jeden aby spravoval říši a druhý aby zametal ulici, necítili by žádnou touhu vyměnit si své zaměstnání.“ To řekl anglický duchovní John Newton asi před dvěma stoletími. Byl to jeden ze způsobů, jak nahlížet na spokojenost s vlastním životním údělem.
Co je ale spokojenost? Je to vnitřní pocit hlubokého a trvalého uspokojení ze stávajících podmínek, jež se projevuje tak, že nereptáme a nestěžujeme si. Jeden slovník definuje slovo „spokojený“ jako „neustaraný, smířený zejména se svým životním údělem“. A co ty? Přeješ si v duchu, abys měl jiné zaměstnání, jiný domov, jiného druha? Zjišťuješ, že se z tvých přání stává nutkání, které má tendenci narušit tvou rovnováhu? Spokojenost ovšem není v rozporu s vynakládáním skutečného úsilí zlepšit celkové podmínky. Spokojenost by neměla dusit iniciativu; neměla by vést k tomu, abychom pouze přežívali ze dne na den. Spíše znamená, že nebudeme toužit po něčem do té míry, že bychom se ocitli mezi nešťastnými, kteří si stále stěžují.
PŘÍKLAD SPOKOJENOSTI
Uvažuj o příkladu křesťanského apoštola Pavla. Byl římským občanem, pravděpodobně z přední hebrejské rodiny, studoval zákon u nohou učeného Gamaliela a vydobyl si úctu svých spolufarizeů. Co se však stalo? Byl povolán Jehovou Bohem skrze jeho Syna a stal se kazatelem „dobrého poselství“. Aby se uživil a nestal se v křesťanském sboru břemenem druhým, pracoval vlastníma rukama. To mu umožnilo pohybovat se volně z města do města, kam ho vedla jeho misionářská činnost. Jeho práce evangelisty mu vynesla mnoho pronásledování, dokonce bití, kamenování a bičování. Byl však spokojen?
Ve svém dopise Filippanům Pavel napsal: „Opravdu to také všechno považuji za ztrátu pro vynikající poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem snesl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista. Naučil jsem se být soběstačným [„spokojeným“, okr. pozn.] ať jsem v jakýchkoli okolnostech.“ (Fil. 3:8; 4:11) Ano, apoštol Pavel našel pravou spokojenost ve své věrné službě Bohu.
VAROVNÉ PŘÍKLADY NESPOKOJENOSTI
Jiní ovšem začali být nespokojení a mělo to tragické následky. První žena, Eva, měla dokonalého manžela, ideální domov v rajské zahradě, dostatek rozmanité stravy, milující péči svého nebeského Otce a Boha a vyhlídku, že bude žít navždy. Když však pokušitel prohlásil, že jí Bůh odpírá, co jí právem patří, uvěřila mu a začala být nespokojená se svým vlastním údělem. Zvolila si cestu, která jí nabízela nezávislost a příležitost stanovit si vlastní měřítka pro to, co je dobré a co je špatné. Tato volba jí přinesla jen utrpení a smrt. O kolik lepší by pro ni bývalo, kdyby byla zůstala spokojená a podřízená svému manželovi, a nade vše svému Bohu!
O staletí později, když Jehova Bůh vedl svůj lid pustinou, opakovaly se výbuchy nespokojenosti. Při jedné příležitosti začalo být 254 izraelských náčelníků nespokojeno se svým údělem, a to vedlo k otevřené vzpouře proti Mojžíšovi a Áronovi: „To od vás stačí . . . Proč byste se tedy měli vyvyšovat nad Jehovův sbor?“ prohlásili vzpurně. Mojžíšova odpověď šla přímo ke kořeni jejich nespokojenosti. Čteme: „Je to pro vás taková maličkost . . . abyste konali službu Jehovovu svatostánku . . .? Musíte se také snažit zajistit si kněžství?“ (4. Mojž. 16:1–10) A výsledek? Většina byla usmrcena ohněm, zbylí byli pohlceni zemí.
Jiné okolnosti vyvolaly nespokojenost u Démase, spolupracovníka apoštola Pavla. Byl s apoštolem během jeho prvního věznění v Římě. Během Pavlova druhého věznění jej však Démas opustil, protože miloval nynější svět. (2. Tim. 4:10) Tak ztratil pravou spokojenost.
JSI SPOKOJENÝ?
A co ty? Jsi-li živitelem rodiny, postrádáš snad spokojenost? Jistě je mnoho věcí, které mohou křesťana trápit — nepoctivost lidí ve vysokých postaveních, nespravedlivé zacházení s chudými a potřebnými, stranickost, nemluvě ani o mnoha zaměstnáních, která jsou stereotypní a únavná. Jak může být člověk spokojen v takových podmínkách? Je dobré nezapomínat, že nejsi sám, kdo tím trpí. Věrní Boží služebníci ve starověku čelili stejným problémům; a jak se s nimi úspěšně vypořádávali, je pro naše povzbuzení zaznamenáno v Bibli.
Byl to například levita Azaf, známý zpěvák a hudebník. Napsal: „Začal jsem závidět vychloubačům, když jsem vídával ten pokoj zlých. Nemají ani nesnáze smrtelného člověka a nejsou stíháni pohromami tak, jako jiní lidé.“ Proto si začal říkat: „Je to marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v samotné nevinnosti.“ — Žalm 73:3, 5, 13.
Azaf se vlastně ptal sám sebe: „K čemu to je, snažíme-li se jednat správně? Jiným se vyplácí špatnost. Proč ne mně?“ Ale pak rozpoznal, že je jeho uvažování nesprávné. Když byl ve svatyni s jinými ctiteli Jehovy, poznal, že úspěchy zlých mají krátký život. — Žalm 73:15–19.
Můžeme být sice rozrušeni špatností, která nás obklopuje, ale útěchu najdeme ve slibu, že přijde den účtování. (Sk. 17:31) V tomto světě mnohé nelze změnit „Co je pokřivené, to se nedá narovnat,“ říká Bible. (Kaz. 1:15) Nemůžeme-li tedy věci změnit vhodnými prostředky, je moudré, čekáme-li na Jehovu Boha, aby jednal ve svůj stanovený čas. Tak si zachováme spokojenost.
A co tvůj domov? Je ti zdrojem spokojenosti? Milující členové rodiny jistě mohou přispět ke spokojenosti. Po celodenní tvrdé práci je pro muže velikou úlevou, když vstoupí do svého pokojného domova a těší se ze společenství s manželkou a dětmi. Biblické přísloví to dobře vyjadřuje slovy: „Lepší je mísa ze zeleniny, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ — Přísl. 15:17.
Duchovní rodina, která se skládá z ostatních svědků Jehovových, je také velkou pomocí pro udržení spokojenosti. Jak je to nádherné, můžeš-li mít společenství s poctivými, přímými a milujícími osobami! Poznal jsi, že účast na schůzkách svědků Jehovových ti pomáhá zapomenout na problémy, které by tě mohly skličovat?
„Ale jak je to se mnou?“ zeptá se snad žena v domácnosti. Bude třeba stálého úsilí, aby si zachovala pravou spokojenost, i když se tolik mluví o „osvobození žen“. Jsou však ženy, které vedou toto hnutí, skutečně spokojené? Jak mohou být, když přehlížejí skutečnost, že Bůh určil ženě úlohu pomocnice a doplňku, ne úlohu hlavy nebo soupeře? (1. Mojž. 2:18) Manželka může velice přispět ke štěstí celé rodiny. V těchto dnech stoupající inflace může omezovat výdaje moudrým nakupováním. (Přísl. 31:14) Slovem i příkladem může křesťanská žena duchovně budovat své děti, pomáhat jim, aby viděly, co to znamená žít jako učedníci Ježíše Krista.
Tím, že zastává své místo, které jí dal Bůh, zakouší křesťanská žena štěstí schopné manželky popsané v knize Přísloví. Tam čteme: „Kdo může nalézt schopnou manželku? Její cena je daleko větší než cena korálů. Na ni se spoléhá srdce jejího majitele . . . Odměňuje se mu dobrým . . . po všechny dny svého života . . . Bdí nad chodem své domácnosti . . . Její synové povstali a prohlašovali ji za šťastnou; její majitel povstává a chválí ji . . . Žena, která se bojí Jehovy, ta si získá chválu.“ — Přísl. 31:10–30.
A co vy, mladí? Jste spokojeni se svým údělem? Mladí lidé dnes čelí vážným problémům. Nemravnost, podvody a zneužívání drog nabyly hrozivých rozměrů. Takové věci tě ovšem nemusí vyvádět z rovnováhy. Neměly by působit, abys ztrácel orientaci, a byl sváděn opustit dočasně školu nebo učení. Když nedokončíš své vzdělání, budeš se možná muset spokojit se špatně placeným zaměstnáním a pracovními podmínkami, které budou ještě tísnivější než ty, jimž jsi čelil ve škole. Snaž se tedy ve škole prospívat co nejlépe, zvol si učební obor, který ti umožní, aby ses uživil, aniž bys vyčerpával své síly. Je dobře, když se Boží služebníci připravují na práci, která jim ponechá dosti času a energie, aby se mohli věnovat duchovní pomoci druhým. To vede k pocitu velkého štěstí, jež pramení z dávání. — Sk. 20:35.
Uctíváš-li Jehovu Boha, snaž se během školní docházky činit pokroky jako křesťan. Chápej se příležitosti oznamovat „dobré poselství“. Během školních prázdnin mysli na to, jak rozšířit svůj podíl na oznamování „dobrého poselství“. Nezanedbávej čtení Bible a publikací, které slouží k tomu, abys jí lépe rozuměl. Dobrá příprava ti umožní podílet se plně na sborových shromážděních.
Jsou ve tvém sboru nemocní, postižení nebo starší? Můžeš pro ně nakupovat, uklízet nebo jim něco opravit? Je ve sboru někdo s oslabeným zrakem? Mohl bys každý týden věnovat nějaký čas na to, abys mu předčítal? Být učedníkem Ježíše Krista znamená sloužit druhým, jako to dělal on. Naučíš-li se sloužit druhým v mládí, tvá radost a požehnání budou hojné.
Vyskytlo se něco nového, co by nám pomohlo najít klíč k opravdové spokojenosti? Ne, nového nic! Je to více než 1900 let, co apoštol Pavel dal radu, která je dnes stejně případná jako tehdy. Napsal: „Jistě je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností [nebo „spokojeností“]. Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ — 1. Tim. 6:6–8.
Udělej si čas, abys uvažoval o svém novém údělu. Pravda, mohl by být třeba lepší, ale mohl by být také mnohem horší. Snaž se být spokojený s tím, co máš, a nevzrušuj se pro to, co nemáš. Nalézej štěstí v tom, co děláš pro druhé, abys jim duchovně pomáhal a byl jim zdrojem povzbuzení. Jednej tak, a potom budeš jako mnozí jiní se svým údělem spokojen.