Jak můžeš dát najevo, co sis zvolil

JAK si člověk volí život na rajské zemi, který Bůh slíbil? Tím, že zvedne ruku a vykřikne ‚Ano‘ nebo že řekne ‚Pane, rád bych v té době žil‘? Ne. tento život si do značné míry volíš tak, jak si volíš dnešní. Jak si volíš život dnes? Svým celým jednáním, které mimo jiné zahrnuje dýchání, pití, jídlo, spaní a práci. Všimni si, prosím, že jsou to úkony, které si sám nenařizuješ ani neurčuješ, ale že je to spíše jednání, které nařizuje tvé tělo. Ano, tvé tělo stanoví podmínky, nutí tě, abys vyhověl jeho požadavkům.

Tak je to i s volbou života v Božím novém světě. Tvá volba se neutváří tím, že řekneš, že by se ti v té době líbilo žít, ale jedině tvým jednáním. A ani zde jednání neurčuje jednotlivec. Život v rajské zemi udílí Jehova Bůh, on stanoví podmínky k jeho získání, a my musíme vyhovět jeho požadavkům. Odmítnout znamená zvolit si smrt se současným špatným světem stejně jistě, jako by to dnes znamenalo smrt pro náš tělesný organismus, kdybychom odmítli dýchat.

Mnozí se domnívají, že stačí, aby dělali, co považují za správné, aby slušně zacházeli s druhými lidmi. Jeden z bohatých mladých předních mužů kdysi zřejmě konal mnoho dobrého, žil čistým životem a projevoval lásku k bližnímu. Ale když se zeptal Ježíše, jak by mohl získat věčný život, bylo mu řečeno, aby odhodil břemeno mnoha hmotných věcí a následoval Ježíše. Udělej to vše, řekl Ježíš, „chceš-li být dokonalý“. — Mat. 19:16–22; Luk. 18:18–23.

Milovat Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista není jen citová záležitost. „V tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3) Kdysi dávno, když si starověký Izrael volil život nebo smrt, bylo mu řečeno, že milovat Jehovu znamená poslouchat ho. „Předložil jsem ti život a smrt, požehnání i zlořečení; a ty si máš zvolit život, abys zůstal naživu ty a tvoji potomci, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, naslouchat jeho hlasu a lnout k němu; neboť on je tvůj život a délka tvých dnů.“ — 5. Mojž. 30:19, 20.

STAČÍ MÍT NĚJAKÉ NÁBOŽENSTVÍ?

Teď ale někdo řekne: ‚Neřídím se vlastními nápady. Patřím k uznávané náboženské organizaci. Když se nějaký člověk upřímně řídí jedním z mnoha křesťanských náboženství, myslím, že bude zachráněn‘. Je toto stanovisko správné? Ať odpoví Boží Syn. Ježíš Kristus řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ Nestačí, aby nějaký člověk nebo nějaké náboženství brali do úst Boží jméno nebo projevovali náboženský formalismus či konali dobročinné skutky. Není-li náboženství vyučováním Boží vůle a jejím konáním, pak se i se svými přívrženci míjí cíle bez ohledu na to, jak ti jsou upřímní. — Mat. 7:21–23.

Že nestačí projevovat takovou upřímnost nebo horlivost v náboženské organizaci, naznačuje jasně Římanům 10:2, 3, jež prohlašuje o náboženských Židech: „Mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání; nepodřídili se totiž spravedlnosti Boží, protože Boží spravedlnost neznali, ale usilovali zřídit svou vlastní.“ Četní upřímní Židé, mezi nimi mnozí kněží a farizeové, ovšem své formalistické náboženství opustili, stali se křesťany a podřídili se Boží spravedlnosti. — Skutky 6:7; 15:5.

Mnohé biblické texty potvrzují názor, že samotná upřímnost nestačí. „Co člověk pokládá za správný postup, může skončit na cestě k smrti. Kdo kráčí nesprávně, musí přijmout důsledky.“ „Blázen je si jist, že jeho vlastní cesta je správná: rozumní lidé vyslechnou radu.“ „Člověk si vymýšlí mnohý plán, ale prosadí se záměr Věčného.“ „Cesty člověka jsou vždycky správné v jeho vlastních očích, ale Věčný vynáší rozsudek nad jeho životem.“ (Přísl. 14:12, 14; 12:15; 19:21; 21:2, „Moffatt“) Upřímnost je cenná v tom, že činí z člověka čekatele Božího milosrdenství. Saul z Tarsu (později apoštol Pavel) byl pronásledovatelem křesťanů, ale upřímně se domníval, že prokazuje Bohu službu. Jednal v nevědomosti, a proto obdržel milost. — Jan 16:2; 1. Tim. 1:13.

JEDINÁ CESTA K ŽIVOTU

Přesné poznání je nutné a jeho nedostatek zničil ty, kdo se prohlašovali za Jehovovy služebníky. „Protože ty sám jsi zavrhl poznání, také já tě zavrhnu.“ Není na člověku, aby řídil sám sebe, proto Jehova opatřil pro nás Bibli jako vodítko. „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé cestě.“ (Oz. 4:6; Jer. 10:23; Žalm 119:105) Boží světlo, všimni si, ne světlo člověka nebo nějaké náboženské organizace. Všechna náboženství nejsou těmi mnohými cestami vedoucími k jednomu místu, jak se běžně říká. Ježíš mluvil pouze o dvou cestách, a ty vedou na odlišná místa — úzká k životu, široká ke zkáze. — Mat. 7:13, 14.

Bible je božská „silniční mapa“, ale mnozí dávají přednost mapě svého „vlastního náboženství“. Můžeš vzít například jejich vlastní Bibli a přečíst jim: „Duše, která hřeší, ta umře.“ Přesto lpí na sektářské nauce, že duše je nesmrtelná. Přečti jim: „Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.“ „Mrtví pak nevědí nic.“ Přesto se ještě pevněji přidržují učení svého vlastního náboženství, že mrtví mají vědomí. Přečti jim: „Odplata za hřích je smrt.“ Dál budou neochvějně kráčet ve stopách svého vyznání a držet se toho, že odplatou za hřích jsou věčná muka. Přečti jim: „Země na věky trvá.“ Dál se budou držet učení svého duchovního, že země má být spálena. — Ezech. 18:4; Žalm 146:4; Kaz. 9:5; 1:4; Řím. 6:23, „KB“.

Jak tedy můžeme určit, čím se řídit, a svým jednáním prokázat, že volíme život na Jehovově rajské zemi? Ne podle toho, co říká katolický kněz, co říká protestantský kazatel nebo co říká židovský rabín či nějaký východní guru. Ne podle toho, co říkají lidé, ledaže by své učení podpořili biblickými texty. Ať Bůh promluví prostřednictvím svého slova, Bible. „Ať Bůh je shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář.“ Všichni, kteří prohlašují, že učí Boží slovo, to tak ale nedělají. „Jako nauky učí lidské příkazy.“ Bylo to pravdivé i za Jeremiášových dnů, protože zapsal: „Zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ Je to pravdivé i dnes. — Řím. 3:4; Mat. 15:9; Jer. 8:9.

JAK SI MŮŽEŠ ZVOLIT VĚČNÝ ŽIVOT

První čin, kterým ukážeš, že chceš žít v novém světě na zemi pod vládou Kristova království, je studium. „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ Oddej se činění Boží vůle a symbolizuj svou oddanost křtem ve vodě, jako se dal pokřtít i Ježíš, protože on ti je teď vzorem k následování. (Jan 17:3; Mat. 3:13; 1. Petra 2:21) Vyhýbej se skutkům těla, přinášej ovoce ducha, jak je uvedeno v Galatským 5:19–23:

„Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, volné chování, modlářství, provádění spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy zloby, sváry, rozdělení, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci. Pokud jde o ně, předem vás varuji, stejně jako jsem vás předem varoval, že ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království. Naproti tomu ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon.“

A chval Jehovu tím, jak žiješ, i tím, co říkáš. Vyprávěj druhým o jediné naději pro lidstvo. Dělej to s ostatními, kteří jako ty věří ve splnění Ježíšova proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům a potom přijde konec.“ Ten konec bude „velké soužení“, aby byl odstraněn nynější špatný svět a otevřela se cesta pro „nová nebesa a novou zemi“, které „očekáváme podle [Božího] zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost“. — Mat. 24:14, 21; 2. Petra 3:13.

Tímto jednáním dáš najevo, že si volíš život na Jehovově zaslíbené rajské zemi.