Základ pro spolehlivou víru
NĚKTEŘÍ lidé, kteří se domnívají, že víra je nepraktická, nikdy hluboce nepřemýšleli o tom, zda má víra nějaký pevný základ. A co ty?
Kdybys chtěl tuto věc prozkoumat, kde bys začal a jaké důkazy by byly směrodatné? Mohl bys zkoumat mnohé o světě, který tě obklopuje, a zjistil bys závažné skutečnosti.
NEJVĚTŠÍ — NEJMENŠÍ
Bylo by správné říci: Můžeš studovat to největší — zdánlivě nekonečný vesmír ve vnějším prostoru. Nebo bys mohl pozorovat to nejmenší — dokonce mikroskopické částečky nás samotných a našeho světa. V obou případech bys našel důvody pro víru ve stvořitele. — 1. Mojž. 1:1; 2:1–4.
Jeden muž, který se jmenoval Elihu a žil na Středním východě, řekl asi před 3 000 lety: „Vzhlédni na oblohu a pak uvažuj.“ (Job 35:5, „Nová anglická bible“) Poznal, že důkazy o stvořiteli byly patrné nahoře na nebesích. Elihu ovšem mohl prostým okem vidět méně než 5 000 z více než 100 000 000 000 hvězd v naší Mléčné dráze. Nemohl vědět, že existují stamiliony galaxií a že v každé z nich jsou miliardy hvězd. Kdyby to však věděl, jako my dnes, myslíš, že by to oslabilo jeho víru v Boha? Nebo by toto poznání jeho víru posílilo? O něco později řekl žalmista David: „Nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o dílu jeho rukou.“ — Žalm 19:1; 19:2, „KB“.
Vědci nyní prozkoumali pomocí kosmických zařízení sluneční soustavu, nahlédli do vnějšího prostoru optickými teleskopy a naslouchali zvukům ze vzdálených míst vesmíru pomocí radioteleskopů. Tyto vzrůstající poznatky poskytly další důvody pro víru v Boha.
Fyzik Wernher von Braun, bývalý ředitel střediska pro kosmické lety NASA (National Aeronautics and Space Administration) ve Spojených státech, napsal: „Materialisté v devatenáctém století a jejich dědici ve dvacátém století se nám pokoušeli říci, že můžeme žít bez víry ve stvořitele, protože nám věda poskytuje více poznatků o stvoření. Dosud jsme však s každou novou odpovědí objevili nové otázky. Čím lépe rozumíme. . . mistrovskému plánu pro galaxie, tím více nacházíme důvodů, proč se obdivovat zázraku Božího stvoření.“
K témuž závěru bys došel, kdyby ses od ohromného vesmíru obrátil k nejmenším částečkám našeho vlastního těla a zkoumal je. David pocítil, že musí zvolat o Bohu: „Ty jsi stvořil každou mou část; složil jsi mne v lůnu mé matky . . . vše, co činíš, je zvláštní a podivuhodné.“ (Žalm 139:13, 14, „Překlad v dnešní angličtině“) Neurochirurg profesor Robert J. White měl během let své praxe příležitost velmi podrobně zkoumat lidský mozek. Říká:
„Ze svých zkušeností s pacienty a ze svého neurologického výzkumu, při němž jsem se snažil odhalit tajemství mozku, získal jsem k mozku větší posvátnou úctu než kdy dříve. A nezbývá mi než uznat existenci nejvyšší inteligence, jež má zásluhu na plánu a rozvinutí neuvěřitelného vztahu mezi mozkem a myslí — čemuž člověk zdaleka není schopen porozumět.“
Kdybys mohl zkoumat podrobně skladbu lidské buňky, našel bys dostatek důvodů pro víru ve stvořitele. Buňka je základní složka všeho živého na zemi. Tvé tělo se skládá asi z 100 000 000 000 000 nepatrných buněk. Ale každá z nich je úžasně složitá a velmi dobře zkonstruovaná a existuje na základě velmi dobrého plánu.
Například v každé buňce tvého těla máš desetitisíce genů a DNK, k níž je dnes obrácena pozornost a která určuje, jak bude buňka fungovat a jak se bude rozmnožovat. Rozhoduje o barvě tvých vlasů, o tom, jak rychle rosteš, a o mnoha jiných podrobnostech. Polož si otázku: Jak je možné, že všechny tyto informace mohou být obsaženy v DNK každé mé buňky?
Dr. Zev Zahavy vydal knihu „Odkud a proč“ (1978, angl.). Mluví v ní o diskusi, k níž došlo při biochemickém kursu na lékařské fakultě Cornellovy univerzity. Profesor přednášel o „programovaných molekulách DNK“. Čteme o tom:
„Ve třídě byli mladí studenti, kteří vyrostli v epoše počítačové techniky a dobře věděli, jak nezbytnou úlohu při formulování počítačového programu má programátor. Zmínka o ‚programovaných molekulách‘ přiměla jednoho ze studentů k pohotové otázce:
‚Jsou-li struktury RNK a DNK programovány tak, aby fungovaly podle svých určených vzorů,‘ zeptal se, ‚odkud pocházejí samotné programy?‘
Profesor odpověděl se zvláštním úsměvem: ‚Samozřejmě od Původce rozmanitosti.‘ Zmatený student udiveně vykřikl: ‚Původce rozmanitosti? Kdo to je?‘
‚Myslím, že je známější podle svých iniciálek,‘ odpověděl geniální rádce.“
Profesor ovšem mínil písmena B Ů H.
Ano, zkoumání stvoření velkých i velmi malých rozměrů poskytuje pevný základ pro spolehlivou víru v Boha.