Amos nám umožňuje pochopení o neštěstích a pohromách
KDYŽ dělníci v italském městě Balvanu vyprošťovali těla z kostela, který byl zničen při zemětřesení, kněz Salvatore Pagliocchi naříkal: „Jak mohu těmto lidem vysvětlit, že se Bůh rozhodl vzít si jejich milované právě při mši?“ — Liverpoolský list „Daily Post“, 25. listopadu 1980.
Povšiml sis, že lidé často připisují Bohu odpovědnost za dnešní neštěstí a pohromy? Bible však zjevuje, že Bůh lásky svévolně nepůsobí všechny záplavy, požáry lesů, zemětřesení a jiné podobné katastrofy, k nimž dochází v dnešní době. (1. Jana 4:8) Často jsou to abnormální účinky přírodních sil země. Člověk však musí připustit, že při tom má určitou odpovědnost, protože staví města v rovinách, jež postihují záplavy, nebo na horských svazích v oblastech, kde často dochází k zemětřesení.
V Bibli však byly předpověděny katastrofy včetně zemětřesení, při nichž budou velké ztráty na životech. Bůh tyto věci sám nepůsobí, ale předvídá, že k nim dojde. Malá biblická kniha Amosova nám umožňuje pochopit, že Bůh je schopen předvídat přicházející pohromy. Poskytuje nám časové výstrahy, kterých bychom měli dbát.
Amos byl Hebrejec a žil v Tekoa, malém městě asi 16 kilometrů jižně od Jeruzaléma. Mohlo se zdát, že je nejméně vhodný k tomu, aby se stal prorokem a aby vyřizoval poselství o soudu. Proč?
Někteří lidé snad mohli tvrdit, že jejich otec byl prorokem nebo že byl v nějakém spojení se společností známou jako „synové proroků“. (2. Král. 2:3; 4:1) Amos mezi ně nepatřil. Když se k němu jeden vlivný kněz ze severního království choval vyzývavě, odpověděl Amos:
„Nebyl jsem prorok a nebyl jsem ani synem proroka, ale byl jsem pastýřem a nařezávačem fíků ze smokvoně. A Jehova přistoupil k tomu, aby mne vzal od stáda drobného dobytka, a Jehova mi dále řekl: ‚Jdi, prorokuj mému izraelskému lidu.‘“ — Amos 7:14, 15.
Amos tedy nebyl bohatým majitelem stád nebo polí. Byl pouhým dělníkem, pečoval o ovce na pastvinách v Judeji a vykonával sezónní práci, když napichoval fíky podřadného druhu, aby více zesládly. Ačkoli tedy Amos nebyl nijak zvláštního původu, jeho poselství, které vyřizoval pod působením Božího ducha, rozhodně působilo hlubokým dojmem.
Prorokoval někdy mezi lety 829 a 803 př. n. l., v období, kdy severnímu království izraelskému vládl Jeroboám II. a na jihu v Judeji byl králem Uziáš. Amos řekl, že k vidění došlo „dva roky před zemětřesením“. (Amos 1:1) Dějepisec Josephus říká, že došlo k zemětřesení, když Uziáš projevil nedostatek úcty k Bohu a pokoušel se obětovat kadidlo ve Svaté v Jehovově chrámu. Zdá se však, že zemětřesení, o němž se zmínil Amos, nastalo dříve za Uziášovy vlády a že bylo tak silné, že o něm mluvil též Zachariáš. — 2. Par. 26:16 až 27:1; Zach. 14:5.
Amos se stal prorokem v době, kdy se mohlo zdát, že všechno je vyřešeno a že všechno vzkvétá. Uziáš na jihu dosáhl s Boží podporou vojenského úspěchu. Zdálo se, že i v severním království panuje bezpečí. Jeroboám obnovil hranice Izraele v jejich dřívějším rozsahu a vypadalo to tak, že válečné tažení Asyřanů, které se již dotklo Sýrie, Izrael ještě neohrožuje. — 2. Král. 14:23–28.
ZKAŽENOST POVEDE K NEŠTĚSTÍ
Všechno ale nebylo tak příjemné a slibné, jak se zdálo. Pro Izrael se schylovalo k neštěstí, obzvláště ze strany Asyřanů. Jehova Bůh vybral Amosa a poslal jej ze samoty v Judeji do severního království izraelského, kde měl oznamovat poselství soudu.
Při čtení krátké knihy Amosovy můžeš postřehnout něco z poměrů, jež panovaly v Izraeli a vedly k tomu, že Jehova vyslal Amosa. Situaci můžeš krátce popsat slovy: Blahobyt a rozptýlení.
Bezstarostný vnější blahobyt mnoha lidí v Izraeli měl vést k soudu. Bohatí žili v lenošivém přepychu. Měli letní domy a zimní domy, některé z nich z drahých tesaných kamenů. Archeologické nálezy potvrdily Amosovu zprávu, že bohatí měli na svých zdobených pohovkách intarzie nebo ozdoby ze slonoviny. Pili drahá vína ne po pohárcích, ale po celých velkých číších, a poživačně se přejídali nejvybranějšími oleji a jídly. — Amos 3:12, 15; 5:11; 6:4, 6.
Jak získali tito bohatí Izraelité své bohatství a jak si je udržovali? Bezprávím, útlakem a špatným způsobem jednání. Sobecky podváděli chudáky, dávali malou míru, když prodávali obilí (špatné jakosti nebo dokonce odpadové obilí), a používali zfalšované váhy. Bez váhání prodávali chudáky do otroctví za menší dluhy a nevraceli chudým lidem nutné oděvy, které tito chudáci dali jako zástavu. — Amos 2:6, 8; 8:4–6.
Taková zkaženost byla jen částí jejich neúcty k Boží cestě. Bylo toho ještě více. V pohrdavé neúctě k Jehovovi míval otec a syn sexuální styky s toutéž ženou. Nazarejci nepili víno, a boháči, kteří žili smyslně a přepychově, to museli pociťovat jako výčitku; proto se boháči snažili přimět Nazarejce, aby porušili svou ryzost. Bůh, který je čistý, tedy nenáviděl pokrytecké desátky, oběti a rituální hostiny boháčů. — Amos 2:7, 11, 12; 4:4, 5; 5:21.
Na morální a náboženský úpadek Izraele odpověděl Bůh tím, že jim prostřednictvím Amosovým poslal poselství o nadcházejícím neštěstí. Amos však měl také slova útěchy a naděje.
AMOSOVO POSELSTVÍ O NEŠTĚSTÍ
Kniha začíná odsouzením okolních národů. Damašek (Sýrie), Gaza (Filistie), Tyrus, Edom, Ammon a Moab jednaly špatně s Božím lidem, někdy způsobem, který zraňoval normální lidské svědomí. Předběžné vidění soudu zahrnovalo i Judeu. Proč? Jestliže všechny tyto okolní národy stály tváří v tvář rozsudku, jak mohl mít naději na únik Izrael, jehož vina se zvětšila neúctou k péči, kterou jim Bůh prokazoval v minulosti? — Amos 1:1 až 2:16.
Každý účinek má nějakou příčinu, a příčinou Amosova prorokování je Jehova; Amos by se bál neprorokovat. (Amos 3:1–8) Amos se sice nezmiňuje o Asýrii, ale ujišťuje Izraelity, že proti jejich národu, který miluje zábavy, povstane odpůrce. (Amos 3:9–15) Izrael nereagoval na Boží kárání v minulosti. Proto Amos varuje: „Připrav se, aby ses setkal se svým Bohem.“ Ano, musí si uvědomit svá provinění a změnit se. Jestliže to neučiní, postará se stvořitel, aby došlo k neštěstí. — Amos 4:1–13.
Izraelité však nechtějí reagovat na laskavé výzvy, aby hledali Jehovu a zůstali naživu. Nechtějí mít v nenávisti, co je špatné, a milovat, co je dobré. Jistě tedy přijde hrozný „den Jehovův“. To se splnilo. Asyřané je později přepadli a odvedli do zajetí. (2. Král. 17:1–6) Izrael přehlížel Amosovo napomenutí, a musel proto zažít úplnou zkázu, kterou Amos prorokoval. — Amos 5:1 až 6:14.
Amos v celé řadě popisných prohlášení ukazuje, že se blíží konec Izraele. Zpustošení by mohlo být jako hejna žravých kobylek nebo jako zkáza ohněm, který stráví i vodu. V těchto dvou případech se Amos přimlouvá. Ale další vidění je konečné. Jako může stavitel zjistit olovnicí, zda je zeď přímá, tak rozhoduje Bůh, že Izrael již není bezúhonný, ale že si zaslouží zpustošení. Amaziáš, kněz zastávající uctívání telete, obviňuje Amosa z velezrady a přikazuje mu, aby šel zpět do Judeje. Ale Amos zůstává pevný a předpovídá dokonce rozsudek i pro Amaziáše a jeho rodinu. — Amos 7:1–17.
Na konci sezóny se sbírá ovoce; podobně je také blízko konec Izraele. Jehova přísahá sám při sobě, že povolá Izrael k odpovědnosti. Až dojde k vykonání tohoto rozsudku, budou Izraelité pátrat po nějakém slovu od Boha v nebesích, ale bude již příliš pozdě. Nikdo neunikne tím, že by se schoval, úkryt neposkytnou ani jeskyně karmelské. — Amos 8:1 až 9:7.
Bůh zatřese zemí, jako kdyby Izrael nebyl národem, který mu byl oddán. Není však konec naděje! Ačkoli přijde konec na hříšníky, kteří říkají: „Neštěstí se nepřiblíží“, přece budou zachráněni někteří z Jákobových potomků. A to se stalo. Lidé z Izraele a z Judeje se vrátili ze zajetí v roce 537 př. n. l. — Amos 9:8–10, 13–15.
Amos poskytuje ještě větší útěchu, když předpovídá, že bude postavena „chýše Davidova“. Učedník Jakub citoval v roce 49 n. l. tuto část Amosova proroctví. V té době již existoval pomazaný budoucí král z Davidova rodu, Ježíš Kristus. Shromažďování křesťanských učedníků, Židů i pohanů, kteří se měli stát spoluvládci s Ježíšem, bylo podivuhodným splněním slov u Amosa 9:11, 12. — Sk. 15:13–18.
NEŠTĚSTÍ V NAŠÍ DOBĚ
Stejně jako byl Amos schopen předpovědět, co se mělo stát v Izraeli, byl i Ježíš Kristus schopen předpovědět mezinárodní vývoj událostí v naší době. Války, nedostatek potravin a zemětřesení, k nimž dochází od 1. světové války, jsou splněním Ježíšova proroctví o „závěru systému věcí“, ačkoli milující Bůh Jehova ani jeho Syn taková neštěstí nepůsobí. (Mat. 24:3–12) Po katastrofě blízko Neapole v Itálii, k níž došlo v listopadu 1980, prohlásil vedoucí amerického Geologického úřadu pro geochemii a geofyziku, Robert I. Tilling: „Existují náznaky, že po celém světě vzrůstá sopečná činnost a zemětřesení.“
Jistě máme dobré důvody, abychom dbali Ježíšova napomenutí, že máme být bdělí a nemáme se příliš zabývat přepychovým způsobem života jako Izraelité v Amosově době. Z důkazů je patrné, že brzy přijde „konec“ přítomného zlého světa. Proto bychom měli zůstat bdělí. — Mat. 24:14, 36–44; Amos 5:14.