Boží slovo je živé

Bude se pouhá upřímnost líbit Bohu?

HROZNÉ věci se děly ve jménu náboženství. Vzpomeň si na Štěpána, učedníka Ježíše Krista. Zabili jej!

Štěpánovi vrazi byli velmi nábožní lidé. Jedním z nich byl Saul, muž, který hlídal oděvy. (Sk. 7:58–60) Později řekl: „Dělal jsem větší pokrok v židovství než mnoho mých vrstevníků.“ Jeho náboženství jej však neučinilo lepším člověkem, naopak, jak řekl Saul, vedlo jej k tomu, že „pronásledoval Boží sbor“. — Gal. 1:13, 14.

Saul pronásledoval křesťany v Jeruzalémě, vnikal do jejich domů, vyvlékal je ven a dával je do vězení. (Sk. 8:3) Nezůstal však jen při tom. Vydal se do Damašku, aby zatýkal křesťany i tam. — Sk. 9:1, 2.

Cestou se mu však stalo něco pozoruhodného. Saula náhle obklopilo prudké světlo z oblohy a Saul padl k zemi. Hlas řekl: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“

„Kdo jsi, Pane?“, ptal se Saul.

„Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ,“ zněla odpověď. (Sk. 9:3–5) Ježíš to řekl, protože cítil, jako by Saul ubližoval jemu samému, když pronásledoval jeho následovníky. Brzo nato se Saul stal členem křesťanského sboru a časem byl známý jako apoštol Pavel.

Z toho můžeme získat důležité poučení. Saul byl upřímný a věřil, že se líbí Bohu, když pronásleduje křesťany. (Sk. 22:3, 4; Jan 16:2) To však neznamenalo, že jednal správně. Aby získal Boží schválení, musel změnit své náboženství. Později napsal jiným lidem, kteří byli upřímní, ale nelíbili se Bohu. Jaký byl jejich problém?

Pavel vysvětluje: „Vždyť o nich svědčím, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ (Řím. 10:2) Ano, s upřímností musí být spojeno také přesné poznání Božího slova. Nezná-li někdo pravdu o určitých věcech, může napáchat hrozné věci. Jak je tedy důležité, abychom získali správné poznání o Božích předsevzetích! — 1. Tim. 1:13; Jan 17:3.