Je možné zvítězit nad smrtí?

UVAŽOVAL jsi někdy o účinku, jaký měl na lidské dějiny Ježíš Kristus? Samotný kalendář, který většina lidí na Západě používá, se opírá o rok, v kterém se domněle narodil. Jak poznamenává „The World Book Encyclopedia“: „Data před tímto rokem jsou značena př. Kr. čili před Kristem. Data po tom roce jsou značena A. D. čili anno Domini (léta Páně).“

Proč je Ježíš tak dobře známý? Jedním z důvodů jsou podivuhodné zázraky, které činil v oblasti Galileje. Tento kraj ležel v severní části republiky Izrael. O této oblasti napsal Josephus Flavius, židovský historik prvního století: „Půda je všeobecně bohatá a plodná a plná stromů všeho druhu. . . Navíc jsou zde hustě rozseta města.“ Prohlašoval, že „v Galileji je dvě stě čtyřicet měst a vesnic“.

Uprostřed těchto mnoha měst a vesnic Ježíš Kristus kázal a činil své ohromující zázraky. Ačkoli biblický záznam se zmiňuje jménem jen o několika z těchto měst, Ježíš jich obešel mnoho, protože inspirovaná zpráva o jeho kázání v této oblasti říká: „Ježíš se vydal na cestu všemi městy a vesnicemi, vyučoval v jejich synagógách a kázal dobré poselství o království a léčil všechny druhy nemocí a všechny druhy tělesných vad.“ — Mat. 9:35.

Mnoho Galilejců, kterým Ježíš kázal, ho znalo, protože byl vychován přímo uprostřed nich — ve vesničce Nazaretu, která ležela v kopcích asi 24 kilometry jihozápadně od Galilejského moře.

JEŽÍŠOVA NÁVŠTĚVA V NAIM

Bylo to v roce 31 n. l., ve druhém roce Ježíšovy služby, když ve městě Naim zemřel syn jedné vdovy. Toto město leželo jen nějakých osm až devět kilometrů jižně od Nazaretu, vsi, kde bydlel Ježíš. V době mladíkovy smrti kázal Ježíš na severním pobřeží Galilejského moře, kde právě pronesl své slavné Kázání na hoře.

Bible říká, že po skončení kázání Ježíš „vešel do Kafarnaum“. Za svého pobytu v tomto pobřežním městě uzdravil otroka jednoho důstojníka. „Krátce nato [nebo, jak říkají staré rukopisy, „Druhého dne“] cestoval do města nazvaného Naim a jeho učedníci a velký zástup cestoval s ním.“ — Luk. 7:1–11, „Překlad nového světa“, vydání z r. 1971, pozn. pod čarou.

Tato cesta na jihozápad z Kafarnaum do Naim měřila více než 30 kilometrů; byl to tedy celodenní pochod, za který by se nemuseli stydět ani lidé zvyklí chodit pěšky delší úseky. Ježíš a jeho zástup překročili údolí a blížili se k městu. Zpráva pak říká: „Jakmile se dostal blízko městské brány, tu vynášeli mrtvého, jediného syna své matky. Byla kromě toho vdova. Byl s ní také značný zástup z města. A když ji Pán zahlédl, pojala ho lítost k ní.“ — Luk. 7:12, 13.

O tomto setkání napsal ve své knize „Sinaj a Palestina“ Arthur P. Stanley, který toto místo navštívil v minulém století: „Na severním svahu. . . jsou zříceniny vesnice Naim. . . Mohla mít jen jediný vchod, ten, který se otvírá na nerovném úbočí kopce směrem na planinu. Na tomto příkrém svahu, ‚blízko brány‘ se máry zastavily. . . , když podle východního zvyku ‚vynášeli mrtvého‘. Je to místo, které se nevryje do paměti ničím zvláštním nebo pozoruhodným; ale jelikož si může nárokovat právo na věrohodnost, že se tam ona dojemná příhoda udála, a obvod, ve kterém se mohla stát, je velmi malý, může se řadit mezi nejzajímavější místa, o nichž evangelia vyprávějí.“

Jiný návštěvník tohoto místa v 19. století, J. W. McGarvey, napsal ve své knize „Biblické země“: „Naim se choulí na svahu, který strmě sestupuje asi 60 stop do planiny k severu. Na jeho západním konci se k němu blíží úzkým údolím silnice od severu. Dále jsou nějaké hrobky vytesané z kamene. . . Jak se Ježíš blížil k městské bráně směrem od Kafarnaum, kde byl předešlého dne, vycházel průvod nesoucí vdovina syna k tomuto pohřebišti. A tak se stalo, že se potkali.“

OHROMUJÍCÍ ZÁZRAK

Když Ježíš potkal truchlící zástup a ženu zdrcenou hořem, byl pohnut lítostí. Její nesmírný zármutek ho hluboce dojal. S něhou, a přece s pevností, jež vlévala důvěru, jí tedy řekl: „Přestaň plakat.“ Jeho vystupování a jednání upoutalo pozornost zástupu, takže ‚sotva přistoupil a dotkl se már, nosiči se zastavili‘. Všichni museli být zvědavi, co Ježíš udělá.

Je pravda, že více než o rok dříve proměnil Ježíš ve vesnici Káni, několik kilometrů na sever, při svatební hostině vodu ve víno. A je také pravda, že někteří truchlící mohli slyšet zprávy, jak Ježíš zázračně uzdravil choroby lidí v nedalekých městech a vesnicích. Ale podle toho, co naznačuje inspirovaný biblický záznam, nevzkřísil Ježíš ještě nikoho z mrtvých. Dokáže něco takového?

Ježíš oslovil mrtvého a přikázal: „Mladíku, říkám ti: Vstaň!“ A div divů! „Mrtvý se posadil a začal mluvit, a on ho dal matce.“

Pozoruhodná věc! Představ si, jak se musela cítit ta žena. Jak by ses cítil ty? Co může člověk za takových okolností vůbec říci? ‚Děkuji ti, žes mi vzkřísil syna?‘ Všechna slova by se zdála nepřiměřená pro vyjádření vděčnosti za takový čin. Opravdu zázrak!

„Všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha a říkali: ‚Povstal mezi námi velký prorok‘ a ‚Bůh obrátil svou pozornost ke svému lidu‘. A toto poselství se rozšířilo do celé Judeje a celé okolní krajiny.“ Ježíš byl zjevně velkým prorokem od Boha. — Luk. 7:13–17.

ZASLÍBENÝ MUŽ, KTERÝ ČINÍ ZÁZRAKY?

O patnáct set roků dříve konal Boží mocí ohromující zázraky prorok Mojžíš. Rozdělil dokonce Rudé moře, aby celý izraelský národ prošel suchou nohou. Byl však prorokován příchod ještě většího činitele zázraků. Mojžíš řekl pod Boží inspirací: „Proroka jako jsem já, z tvého vlastního středu, z tvých bratrů, toho ti vzbudí Jehova, tvůj Bůh — jemu byste měli naslouchat.“ (5. Mojž. 18:15) Proto bylo v prvním století otázkou: ‚Je tento Ježíš z Nazaretu Božím prorokem, jehož příchod byl předpovězen?‘

Jan Křtitel věřil, že jím Ježíš je. Viděl, jak na Ježíše sestupuje Boží duch, když ho před necelými dvěma roky pokřtil v řece Jordánu. (Jan 1:32–34) Nyní byl Jan v žaláři, uvězněn už asi rok Herodem Antipou, protože veřejně odhalil jeho cizoložný poměr, který měl s manželkou svého bratra.

V žaláři tedy „Janovi jeho učedníci podali o všem zprávu“, a to zejména o vzkříšení vdovina syna. Když tuto zprávu slyšel, „Jan si tedy předvolal nějaké dva ze svých učedníků a poslal je k Pánovi, aby řekli: ‚Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?‘ “ — Luk. 7:18, 19; Mat. 11:2, 3.

To neznamenalo, že by Jan pochyboval, že Ježíš je zaslíbeným prorokem. Ale když slyšel tuto pozoruhodnou zprávu o navrácení vdovina syna k životu, přál si dostat přímo od Ježíše slovní prohlášení o jeho mesiášské totožnosti. Byl by se rád dozvěděl, má-li přijít ještě někdo, jakýsi následovník, který by dokončil splňování všech věcí, které měl podle předpovědi vykonat Boží Mesiáš.

Dva Janovi učedníci přišli k Ježíšovi a přednesli mu Janovu žádost. Dále záznam říká: „V tu hodinu [Ježíš] vyléčil mnohé z nemocí a obtížných chorob a od zlých duchů a daroval mnoha slepým zrak. Proto odpověděl a řekl těm dvěma: ‚Jděte, podejte Janovi zprávu o tom, co jste viděli a slyšeli: slepí přijímají zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví jsou kříšeni, chudým se vypráví dobré poselství. Šťastný je ten, kdo o mne neklopýtá.‘ “ — Luk. 7:20–23.

To byla pro Jana jistě povzbudivá zpráva. Byl to důkaz, že Ježíš skutečně koná pozoruhodné skutky, jimiž se měl vyznačovat prorok předpovězený Mojžíšem. Ještě nikdy neprojevil člověk takovou zázračnou moc! Jan tedy sice zůstával v žaláři, ale měl ujištění, že Ježíš je tím jediným prorokem, který splňuje, co Mojžíš předpověděl.

Je to zcela nesporné. I nad smrtí je možné zvítězit, jako v případě mrtvého syna vdovy z Naim.