Uzdravování vírou — jak působí?

‚„TA dívka s tou výztuží kolem krku. Jen to sundej. Jsi vyléčena. Pojď sem a chval Ježíše.“ Dívka jde ze svého místa k oltáři. Říká, že podstoupila již dvanáct operací a od roku 1973 je invalidní pro revmatickou artritidu. Stojí před knězem a pohybuje krkem dozadu i dopředu. Kněz jí žehná, zástup jásá a kněz říká: „Je uzdravena!“‘

Představ si, jakou radost má člověk, který se uzdravil z revmatické artritidy! Může se něco takového skutečně stát?

Tato zpráva z worcesterského listu „Sunday Telegram“ napovídá, že se to může stát. Není divu, že novodobé uzdravování vírou k sobě obrací velikou pozornost. Zástupy nemocných lidí přicházejí s nadějí na uzdravení k těm, kteří léčí vírou. Splňují se však jejich naděje? Vede uzdravování vírou skutečně k léčení nemocí? Jak to vlastně působí?

CO TO JE?

Uzdravování vírou mívá různé podoby. Na Západě je často prováděno při bohoslužbách, které konají evangelisté nebo duchovní hlavních náboženství — snad ti, kteří jsou spojeni s charismatickým hnutím. Tito lidé, kteří léčí vírou, tvrdí, že napodobují Ježíše Krista a jeho apoštoly, a mají pocit, že zdrojem jejich síly je sám Bůh.

Jinou skupinu tvoří „léčitelé“ z nekřesťanských náboženství — kněží vúdú, kouzelníci, medicinmani a jiní. Ti věří, že nemoc působí zlí duchové, a proto vykonávají obřady, kterými chtějí tyto duchy vyhnat.

Potom existují „psychochirurgové“, kteří provádějí takzvané „psychické operace“. Na Filipínách například tvrdí, že mohou holýma rukama sáhnout do těla nemocného člověka a odejmout z něho nemocné tkáně a krevní sraženiny. „Pacienti“ jsou prý plně při vědomí a nemají potom žádné viditelné jizvy.

Konečně jsou lidé, kteří říkají, že jejich „uzdravování“ nemá nic společného s náboženstvím nebo vírou. Mluví o tom jako o přírodním pochodu, při němž jsou využívány tajuplné hojivé síly, které existují kolem nás nebo v těle samotném. Někteří z nich nechtějí být označováni jako „léčitelé vírou“, ale jako „psychičtí léčitelé“.

PŮSOBÍ TOTO LÉČENÍ?

Odpověď bude záviset na tom, koho se ptáš. Ti, kteří tomuto léčení věří, budou vyprávět o případech, jichž byli svědky nebo které sami zažili. Ti, kteří pochybují, budou mluvit o výzkumných pracovnících, kteří sledovali případy vyléčení, jež bylo označováno jako zázračné, a došli k závěru, že to tak nebylo. Proč vzniká tento rozpor?

Někdy se může stát opravdu chyba. Jedna žena upřímně věřila, že byla vyléčena z rakoviny děložního čípku. Předtím byla na vyšetření, které vedlo k podezření na rakovinu; šla proto k člověku, který léčí vírou. Příští vyšetření bylo negativní. Byla přesvědčena, že ji léčitel uzdravil. Její lékař jí však řekl, že předcházející výsledek vyšetření byl prostě chybný, což se někdy stává.

V jiných případech lidé úpěnlivě doufají v zázrak a vroucně si jej přejí. Jedna mladá dívka v pokročilém stupni rakoviny šla k léčiteli vírou. Potom ji její lékař znovu vyšetřoval. Šťastně vyprávěla: „Když mne lékař viděl, nemohl tomu věřit. Měla jsem během dvou měsíců zemřít. Ale nic se nestalo. . . Neměla bych teď být naživu, ale nevím, proč mne Bůh zachránil.“ Žel, za necelý rok zemřela.

Jednou byl citován výrok lékaře, který prý řekl, že uzdravení jeho pacienta byl zázrak. Když však jeden novinář šel za tímto případem dále, lékař řekl, že slovo „zázrak“ bylo jen „slovním obratem“. Byl si jistý, že k uzdravení došlo „přirozeným způsobem“. Řekl: „Myslím, že nemůžeme dokázat, že by zde Bůh osobně zasáhl. Viděl jsem už něco podobného, i když nešlo o léčení vírou.“

V důsledku různých okolností je těžké posoudit, co ve skutečnosti způsobilo určitá „uzdravení“. Působení mysli na tělesné zdraví zatím ještě dobře nerozumíme. Postup mnoha nemocí je těžko předvídat. Některé nemoci samy ustupují z neznámých důvodů. Z některých nemocí se tělo uzdraví samo, někdy s pomocí léčiv. Dr. William A. Nolan poznamenal, že silné citové vzrušení při některých bohoslužbách spojených s léčením může zapůsobit tak, že nemoc ustupuje rychleji, než je běžné. Také nesmíme zapomenout, že v mnoha případech, kdy se mluvilo o uzdravení, došlo jen ke slabému zlepšení stavu nemocného.

Někteří léčitelé vírou sami uznávají, že při mnoha uzdraveních nejde o zázrak. Jeden kněz, který byl ve spojení s charismatickým hnutím, řekl: „Některá [uzdravení] jsou psychosomatická, některá hysterická a některá lze vysvětlit přirozeným způsobem.“ Potom dodal: „Nemám v této souvislosti žádný problém, protože k těmto uzdravením přece dochází.“

Všichni lidé ovšem nepřijímají myšlenku, že tato uzdravení lze vysvětlit přirozeným způsobem. Mnozí upřímně věří, že se stal zázrak a že nemocní jsou vyléčeni nějakou nadlidskou silou. Někdo může dojít k závěru: ‚Uzdravování vírou tedy může působit, a také nemusí. Ale proč to nezkusit? Může to nějak škodit?‘ To je důležitá otázka.