Kupředu, služebníci Království!
„Konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ — 2. Timoteovi 4:5.
1. Jaký je rozdíl mezi duchovním stavem Velikého Babylóna a duchovním stavem svědků Jehovových?
V MNOHA zemích dnes uvadly duchovní pastviny falešného náboženství a vody, na nichž sedí Veliký Babylón, vysychají. Připomíná to jedno Izaiášovo proroctví, které se v naší době splňuje. Najdeme je u Izaiáše 65:13: „Hle, moji vlastní služebníci budou jíst, ale vy sami budete hladovět. Hle, moji vlastní služebníci budou pít, ale vy sami budete žíznit. Hle, moji vlastní služebníci se budou radovat, ale vy sami utrpíte hanbu.“ Je to proto, že Jehovův lid skutečně nejprve hledá království. Vyvíjí veškeré úsilí a stará se, aby bylo poselství o Božím království v rukou jeho královského Syna, Krista Ježíše, zvěstováno po celém světě. — Zjevení 14:6–8; 16:12; 17:5, 15.
2. Kdo má povinnost jít kupředu jako služebník království?
2 Přikazující volání našich dnů zní: ‚Kupředu, služebníci království!‘ Chtějí-li svědkové Jehovovi jako sbor následovníků našeho Pána Ježíše Krista dbát tohoto volání, všichni — ti v dozorčím postavení i ostatní, muži, ženy, chlapci a děvčata — mají povinnost zastávat se Božího království. (Žalm 145:10–12; 148:12, 13; 2. Timoteovi 4:2, 5) Platí to i vzdor tomu, že někteří nemohou vlivem okolností dělat tolik, co jiní. Přesto jejich činnost připomíná vdovu, která dala všechno, co měla ačkoli to byly pouhé dvě mince malé ceny. — Lukáš 21:1–4.
3. Do jaké míry potřebuje v tomto čase lidstvo dobré poselství o království a co zahrnuje toto poselství?
3 Potřebuje dnes lidstvo království? Ano, velice potřebuje! Nejen proto, aby byl konec bolesti, nemocí, zármutku a smrti, ale aby byl také konec vší nespravedlnosti, špatnosti, zločinnosti, násilí a válkám, ano, konec všem křivdám, vší nerovnoprávnosti. (Izaiáš 9:7) Tím, že kráčíme kupředu jako služebníci království, dáváme lidem naději, něco, co by je mohlo podporovat, dokud Armageddon neskoncuje se satanovým systémem věcí. Pro vzrůstající bezzákonnost musíme jít kupředu nejen s poselstvím lásky a naděje, ale také s varovným poselstvím o ‚dni pomsty ze strany našeho Boha‘. — Izaiáš 61:2.
4. Co by mělo být prvořadou pohnutkou, abychom byli aktivními služebníky Božího království?
4 Jak ale ve světě, který je plný nesprávných pohnutek a převládajícího ducha sobeckých zájmů, můžeme být i nadále obětavými Božími služebníky? Především, když si uvědomíme Jehovovu milující laskavost, kterou nám projevuje. Měli bychom chtít jít kupředu z lásky k němu a z ocenění pro všechno, co již pro nás učinil, činí a ještě má v úmyslu učinit. Jak nám připomíná apoštol Jan, milovat Boha znamená zachovávat jeho přikázání a jedním z přikázání je kázat dobré poselství o jeho království. (Matouš 24:14; 1. Jana 5:3) Jehova Bůh je také obviňován z útrap lidstva a pomlouván jako Bůh věčných muk. Láska k Jehovovi, našemu láskyplnému nebeskému Otci, nás jistě pohne k tomu, abychom vykročili kupředu jako jeho služebníci a pomáhali očistit jeho jméno od takových zlomyslných pomluv.
5. Jaká další pohnutka nás pudí, abychom vykročili vpřed jako Boží služebníci?
5 Také láska k druhým lidem nás povede, abychom šli kupředu jako Boží služebníci. Láska k bližnímu způsobí, že budeme stavět jeho duchovní zájmy a jeho věčné blaho před své tělesné pohodlí. Láska nás pohne, abychom vždy znovu procházeli svým obvodem a činili to důkladně. Láska nás povede k dodatečným návštěvám a k přijetí závazku vést týdenní domácí biblická studia s těmi, kteří milují pravdu. To znamená, že chceme být laskaví, shovívaví, mírní a taktní, projevovat soucítění a pochopení.
6. Jak by nás zanedbávání naší služby oloupilo o radost?
6 Věříme skutečně Božímu slovu? Říká nám, že ‚více štěstí je v dávání než v přijímání‘. (Sk. 20:35) Jestliže zanedbáváme kazatelskou službu, ukazujeme svými skutky, že ve skutečnosti nevěříme těmto Ježíšovým slovům. Jsme také ujišťováni, že ‚sejeme-li hojně, také hojně sklidíme‘, ‚štědrá duše ztuční‘ a ‚kdo svlažuje, bude svlažován‘. To nejsou jen líbivé fráze, ale nevyhnutelné pravdy a zásady, které zkoušejí naši lásku k Jehovovi Bohu a k našemu bližnímu, které zkoušejí naši věrnou oddanost Božímu království. — 2. Korintským 9:6; Přísloví 11:25.
7. Jak může někdo prokázat, že je čistý od krve všech lidí?
7 Nejedná se však pouze o životy druhých. Musíme kráčet kupředu jako služebníci Božího království také proto, abychom byli osvobozeni od viny krve. Pamatuj na slova u Ezechiela 33:2–4: „Synu člověka, mluv k synům svého lidu a řekneš jim: ‚Pokud jde o nějakou zemi, jestliže na ni přivedu meč a lid země, všichni společně skutečně vezmou nějakého muže a ustanoví jej za svého strážce a on skutečně uvidí, že na tu zem přichází meč, a zatroubí na roh a bude varovat lid a posluchač skutečně uslyší hlas rohu, ale vůbec nedbá výstrahy, a meč přijde a odejme jej, pak jeho vlastní krev přijde na jeho vlastní hlavu.‘ “ Chceme být schopni říci jako apoštol Pavel: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ — Skutky 20:26, 27.
JAK SE KONÁ SLUŽBA
8. Jaké otázky je vhodné si klást o tom, jak se koná tato služba?
8 Jak ale vykročit kupředu? Ve své vlastní síle? S pyšným, sebejistým chováním? S důvěrou v tělesnou paži? Nebo projevujeme snad druhou krajnost, jsme bázliví, polovičatí a dáváme najevo strach z člověka? Máme jít kupředu nezávisle a přehlížet pokyny těch, kdo se mezi námi ujímají vedení? Rozhodně ne! Je třeba mít na paměti zejména tři body:
9. a) Jak vykročíme do služby v Jehovově síle? b) Jaký pokyn dává 1. Petra 3:15 o našem chování ve službě?
9 Za prvé: Kráčíme kupředu jako služebníci Božího království v síle Jehovy Boha a vzhlížíme k jeho duchu, aby utvářel naše pohnutky, osvěcoval a posiloval nás. Když vykročíme v Jehovově síle, budeme projevovat stejnou volnost řeči, stejnou výmluvnost a stejnou smělost, kterou projevovali Petr a Jan, když jednali s náboženskými představiteli svých dnů. (Skutky 4:13) Zároveň chceme dbát na to, abychom předkládali své poselství s mírností a hlubokou úctou. — 1. Petra 3:15.
10. a) Co to znamená, aby byl člověk ‚čistým nositelem‘ Jehovova poselství? b) Jaká je v tomto ohledu rada ve Filipenským 1:10, 11?
10 Za druhé: Chceme kráčet kupředu jako čistí nositelé Jehovova poselství ve shodě s tím, co čteme u Izaiáše 52:11: „Zůstaňte čistí, vy, kteří nosíte Jehovovo náčiní.“ Jehovovo dnešní náčiní, drahocenné pravdy jeho Slova, je neporušené, čisté, krásné a spravedlivé. Všichni, kteří je přinášejí druhým, by tedy měli zůstávat mravně čistí a duchovně krásní. Nezveme snad lidi, aby se mravně očistili, aby se zbavili skutků těla tak, jak to činil Ježíš, když ‚volal hříšníky k pokání‘? (Luk. 5:32) Neměli bychom jim v tom tedy dávat znamenitý příklad? Pamatuj, že Pavel radil křesťanům ve Filippech: „Abyste se ujistili o důležitějších věcech a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do Kristova dne a abyste byli naplněni ovocem spravedlnosti, které přichází prostřednictvím Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále.“ — Filipenským 1:10, 11.
11. a) Jak důležitá je pro Božího služebníka upravenost? b) Čí dobrý příklad bychom měli v tomto ohledu následovat?
11 Za třetí: Když kráčíme kupředu, měli bychom si přát být vždycky řádně upravení. Je těžké pochopit, proč by měl kterýkoli Jehovův služebník mít chuť napodobovat módu, jíž se vyznačují nemravné, vzpurné živly ďáblova světa. Proč se připodobňovat světu, o němž lidem říkáme, že jej Boží spravedlivý zásah ukončí? Proč se připodobňovat světu a tím se odlišovat od Jehovova lidu? Neměli bychom raději vypadat jako Jehovův lid a nějak se odlišovat, když jsme mezi světskými lidmi? Komu se chceme zalíbit? O čí přízeň se ucházíme? Proč si nevzít za příklad v řádném oblékání a upravenosti zralé bratry a sestry, kteří jsou mezi námi ve sboru? Nemůžeme se poučit a napodobovat jejich dobrý příklad? — 1. Timoteovi 2:9; 1. Petra 3:3, 4, 16, 17.
12. Služba dům od domu může být obtížná, ale co dobrého přináší těm, kdo se na ní podílejí?
12 Jistě, pro někoho není snadné chodit dům od domu s dobrým poselstvím o Božím království. Hodnota a účinnost této práce se však opětovně prokázala. (Matouš 10:7, 11–13; Skutky 20:20, 21) Skutečnost, že plně využíváme kázání dům od domu, učinila z této metody jakousi „výrobní značku“ pravých Jehovových služebníků. Nejenže je účinná v tom, jak vydáváme svědectví druhým, ale samotná práce dům od domu velmi prospívá nám všem, kteří se jí účastníme. A právě to, že naše tělo se jí leká, znamená pro každého z nás, kdo se jí chopí, velké vítězství. — 1. Korintským 9:16, 27.
PÉČE O RODINU A DOZOR NAD NÍ
13. Jaká odpovědnost kromě povinností služebníka leží na mnohých? Jakou rovnováhu to vyžaduje?
13 K naší povinnosti být služebníky království se přidružuje další odpovědnost, která se vztahuje na ty, kdo mají rodinu. Služebníci království, kteří chtějí postupovat kupředu a mají rodinu, musí učit vlastní děti, když už jim Bůh svěřil úlohu rodičů. Značný počet těch, kteří se každoročně dávají pokřtít, jsou mladí lidé, které rodiče vychovávali „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezským 6:4) Žel, někteří tuto povinnost a příležitost až dosud zanedbávají, což může vést k jejich velkému zármutku. Být služebníky, kteří jdou vpřed, vyžaduje rovnováhu. Nechceme zanedbávat kázání dům od domu a vymlouvat se, že vydáváme příležitostná svědectví; nechceme však ani opomíjet možnosti příležitostného svědectví, protože chodíme dům od domu. Podobně by rodiče neměli připustit, aby jim kazatelská služba nebo sborové odpovědnosti a jiné povinnosti zabíraly tolik času, že by zanedbávali vlastní rodinu. Věnovat pozornost duchovním i hmotným potřebám rodiny je jejich prvořadou povinností. — 1. Timoteovi 5:8.
14. a) Jak mohou rodiče ztratit svůj čas, péči i peníze vložené do výchovy svých dětí? b) Jaká potřeba trvá při výchově dětí od útlého věku k dospělosti?
14 Ano, děti vyžadují čas, pozornost a peníze. Odhaduje se, že k výchově dítěte do dospělosti je zapotřebí tisíců dolarů. Jistý způsob, jak ztratit tyto vložené peníze i čas, je selhat v řádném duchovním dozoru nad těmi, které přivádíme na svět. Obrovský počet mladistvých zločinců dnes dosvědčuje, že většinu dětí nechávají rodiče, aby se staraly samy o sebe. (Přísloví 29:15) Nad nemluvňaty a malými dětmi se rodiče, příbuzní i jiní často rozplývají. ‚Ty jsou chytré! Ty jsou hezké! Maminčina děvenka, tatínkův chlapeček!‘ To všechno je snad pravda. Ale je třeba, aby si rodiče pamatovali, že děti, když začínají dospívat a stávají se z nich mužové a ženy, stále potřebují péči a pozornost, lásku a kázeň, duchovní školení a výchovu. (5. Mojžíšova 11:18–21) A to je křesťanská odpovědnost rodičů. Boží služebníci nebudou zapomínat na tuto povinnost, která spočívá na jejich bedrech.
CELOSVĚTOVÁ JEDNOTA BOŽÍCH SLUŽEBNÍKŮ
15, 16. a) Jak se můžeme ujistit, že poselství o království, které kážeme, je zřetelné jako hlas polnice pro ty, kdo slyší? b) Jakou pomoc dostáváme, abychom po celém světě mluvili jednotně?
15 Uvažuj však o jiné odpovědnosti křesťanských služebníků. „Jestliže totiž trubka nezazní opravdu zřetelně, kdo se připraví k bitvě?“ (1. Korintským 14:8) Těmi slovy vyzýval apoštol Pavel Kristovy následovníky, aby svého jazyka používali takovým způsobem, aby jim ostatní rozuměli. Má-li být v našich dnech poselství o království, které kážeme, zřetelným voláním k lidstvu, jakoby polnicí, pak musíme nutně všichni hovořit souhlasně. Izaiáš 52:8 říká: „Naslouchejte! Vaši vlastní strážní pozvedli hlas. Stále jednohlasně radostně volají.“ Podílet se na takovém sjednocujícím volání vyžaduje pokoru a bratrskou lásku. Víme, že musíme všichni kázat totéž poselství, zdůrazňovat Jehovovo jméno, jeho moudrost a lásku a jeho království jako jedinou naději lidstva, má-li být naše svědectví účinné. V 1. Korintským 1:10 radil Pavel, abychom si všichni přáli mluvit shodně.
16 Nesmíme dovolit, aby bylo naše poselství utlumeno nějakou nezřetelností. Jako Boží služebníci máme příkaz. Izaiáš 61:1, 2 jasně stanoví, o čem pojednává naše poselství. Jehovův věrný a rozvážný otrok vyvíjí veškeré úsilí, aby nám pomáhal mluvit sjednoceným hlasem. Umožňuje šířit Bible a biblické pomůcky v desítkách jazyků, takže lidé mohou být dosaženi s poselstvím, které je srozumitelné. Svou úlohu můžeme splnit, budeme-li se snažit šířit „dobré poselství“ jako sjednocený sbor Jehovových ctitelů. — Žalm 66:1, 2; 68:11; 68:12, „KB“.
BUDEME DÁVAT ČAS?
17. Jak bychom měli poctivě zkoumat sami sebe, pokud jde o náš podíl na službě?
17 Pokud jde o naše osobní vykročení kupředu, je snad možné, abychom učinili větší pokroky v tom, kolik času věnujeme své službě? Každý z nás, kdo je zvěstovatelem ve sboru, je zdravý a není vázaný ani výchovou dětí, ani péčí o staré členy rodiny, by se měl zeptat: Co mě zdržuje od služby plným časem? Je to snad nedostatečné ocenění pro důležitost služby království? Je to snad nedostatek ducha obětavosti? Nevidíš-li před sebou jasnou cestu k pravidelné průkopnické službě, mohl by sis v životě udělat místo na pomocnou průkopnickou službu? Pokud by to bylo možné, jistě bys postupoval kupředu jako křesťanský služebník. Poctivé sebezkoumání ti může odhalit, co přesně můžeš udělat, abys rozhojnil čas, který měsíčně trávíš ve službě zájmům vlády království a našeho nebeského Otce i jeho Syna. — Žalm 26:1, 2, 11, 12; Marek 12:28–34.
18. Co nám pomůže udržovat dobrý vztah k Jehovovi a Kristu Ježíši?
18 Jehova Bůh a Ježíš Kristus nám dali příklad tím, že hledí kupředu a postupují kupředu. Abychom my jako jednotlivci činili totéž, potřebujeme mít především dobrý vztah k Jehovovi Bohu. Snažíme se usilovně, abychom si zachovali dobré svědomí, a nejsme nikdy nedbalí, pokud jde o něco, co by mohlo naše svědomí poskvrnit? Využíváme dobře drahocennou přednost modlitby a vytrváváme v ní? (Římanům 12:12) Věnujeme čas osobnímu studiu a rozjímání? Možná, že jsou v našem způsobu života nutné nějaké změny, abychom mohli těmto důležitějším věcem věnovat pozornost, kterou vyžadují, a aby naše služba zaujala první místo v našem životě, a to slovem i skutkem. — Efezským 4:22–24.
19, 20. a) Co je „Boží slovo“, o němž se mluví ve 4. kapitole Židům? b) Jak se toto „slovo“ prokázalo jako živé a ostřejší než dvousečný meč? Proč si připomeneme práci vykonanou za služební rok 1981?
19 Je příjemné hlásit, že v minulém roce Jehovovi služebníci po celém světě pilně a aktivně oznamovali toto dobré poselství o království. Poselství učinilo hluboký a trvalý dojem na životy desítek tisíc osob. V jejich životech nastaly podivuhodné změny vlivem přetvářející moci Božího slova. Není pochyb o tom, že zvěst „dobrého poselství“ je živá a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. (Židům 4:2, 12, 13) A když koná Boží slovo svou dobrou práci v rukou způsobilých služebníků, je rovněž oslavováno Jehovovo jméno a je vyvyšováno jeho království jako jediná naděje lidstva. — Efezským 6:17.
20 Následující informace ukáží, co dokázali svědkové Jehovovi vykonat za dvanáctiměsíční období služebního roku 1981. Je to výsledek spojeného úsilí této malé skupiny křesťanů, jež působí ve 206 zemích a na mořských ostrovech. (Přísloví 25:25) Jsme si jisti, že tě tento stručný přehled o práci Božích služebníků v našem 20. století potěší.