Zprávy a jejich hlubší význam

„Omezený“ Bůh?

Proč dovoluje Bůh, aby ve světě existovalo tolik zla a utrpení? Podle rabbiho Harolda S. Kushnera, autora bestseleru „Když se dobrým lidem dějí špatně věci“ (angl.), je Bůh sice laskavý a milující, ale „omezený“. Po smrti svého mladého syna napsal Kushner: „Snáze mohu uctívat Boha, který nenávidí utrpení, ale není schopen je odstranit, než mohu uctívat Boha, který se rozhodne nechat děti trpět a umírat.“

Názor rabbiho Kushnera se může zdát rozumný ve srovnání s běžným názorem, že Bůh je odpovědný za katastrofy, jako je třeba smrt dítěte. Avšak oba názory dobře ilustrují pravdivost Božího vlastního slova. „Vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami, ani mé cesty nejsou vašimi cestami.“ Bůh ukazuje, že není „omezený“, a dodává: „Tak se prokáže mé slovo, které vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem jsem měl zalíbení, a jistě bude úspěšné v tom, k čemu jsem je poslal.“ — Iz. 55:8–11.

Bůh také není odpovědný za lidské bídy, neboť Mojžíš uznal: „Dokonalá je jeho činnost . . . je spravedlivý a přímý . . . Je to jejich vlastní vada.“ (5. Mojž. 32:4, 5) Zakrátko však budou tyto zděděné vady odstraněny, až skončí časové období potřebné pro vyřešení sporných otázek, které vznikly vzpourou v Edenu, a až se uskuteční Boží předsevzetí obnovit rajskou zemi. — Mich. 7:18–20; Iz. 65:17–25.

Poznal by to Ježíš?

„Jsem přesvědčen, že křesťanství se musí radikálně ‚znovuzrodit‘, má-li přežít jako víra pro budoucnost,“ říká Tom Harpur, náboženský redaktor torontského „Star“ a bývalý kněz. A dodává: „Mnohé, co se nahromadilo během staletí jako přívažky, bude muset být buď radikálně změněno, nebo možná úplně odhozeno.“

Pro začátek klade otázku, zda by Ježíš „poznal to, co se hlučně přihlašuje za Jeho v tomto moderním světě“. Ptá se: „Kolik toho má opravdu společného s dnešními církevními vůdci, se všemi jejich církevními odznaky a pompou? Jak blízký je těmto přespravedlivým, uhlazeným televizním evangelistům? Jak příjemně by se asi dnes cítil řekněme při bohoslužbách v anglikánské Svatojakubské katedrále, římskokatolické katedrále sv. Michala nebo v Kostele národů?“

Takové otázky by nebyly nutné, kdyby se byly církve od začátku řídily biblickou radou: „Přesvědčte se o všem, držte se toho, co je znamenité.“ — 1. Tes. 5:21.

„‚Terapeutická‘ euthanasie“ („‚Léčebné‘ usmrcení ze soucitu“)

„Vzrůst počtu letitých osob, který nemá obdoby,“ a „obrovské náklady na péči o staré lidi ve vyspělých národech“ mohou podle názoru dr. Lachlena Chipmana z právnické katedry univerzity v Sydney (Austrálie), způsobit, že nastupující generace bude volat po „terapeutické“ euthanasii.

Ve zprávě kanadského „Medical Post“ řekl dr. Chipman, že „uvážené zabíjení letitých není tak absurdní, jak to zní“. Proč ne? Protože jak lékař vysvětlil, „generace, která pohotově přijala myšlenku potratu jako účinného a mravně neutrálního mechanismu . . . v čase narození, pohotově přijme . . . ‚terapeutickou‘ euthanasii jako mechanismus pro odklízení přebytečného obyvatelstva v čase smrti“.

Jak ironické by bylo, kdyby ti, kteří se dnes zastávají zabíjení nenarozených potratem, sami byli těmi, kteří budou zabiti „‚terapeutickou‘ euthanasii“, jestliže by bylo v budoucnosti přijato takové opatření! Místo doporučování potratů nebo euthanasie „v čase smrti“ je mnohem moudřejší dbát Ježíšovy rady: „Nezavraždíš . . . Cti svého otce a svou matku“, a tím klást základ i pro „věčný život“. — Mat. 19:16–19.