Neposlušnost vůči rodičům — znamení posledních dnů?

„JE generace, která svolává zlo i na svého otce a nežehná ani své matce.“ (Přísl. 30:11) To dobře popisuje generaci od roku 1914. Ale je mládež od té doby opravdu v tomto směru nějak zvláštní? Jestliže ano, proč?

NÁŠ MĚNÍCÍ SE SVĚT

V minulých dobách byla rodina místem lásky a podpory. Nebyly žádné pochybnosti o tom, jakou úlohu a jaké povinnosti mají jednotliví členové rodiny. Muži se starali o obživu. Ženy většinou zůstávaly doma, pečovaly o děti a vykonávaly různé domácí práce. Společně učili své děti znát hodnoty a zásady. Děti měly často doma tolik práce, že neměly čas na nějaké vážnější darebáctví.

Události od vypuknutí první světové války v roce 1914 otřásly touto idylou. Přesně podle Ježíšova proroctví vyznačuje se naše století brutálními válkami, bezzákonností a nedostatkem potravin. (Mat. 24:4–14) K čemu to vede? K drastické změně v našem způsobu života. V tomto věku cestování vznikají obrovské vzdálenosti mezi členy rodiny, kteří jdou každý svou cestou. Mnohé manželky, technickým pokrokem osvobozené od mnoha únavných domácích prací, vymění péči o domov za místo v placeném zaměstnání. Učitelé a ti, kteří se věnují celodenní péči, se stávají náhradními rodiči. Děti zápasí s nudou, protože domácí práce vykonávají elektrická zařízení.

Následkem tohoto moderního vývoje velmi vzrostlo napětí v rodinách. Počet rozvodů dosahuje ohromných čísel. Totéž platí pro výskyt domácností, o něž se stará jen jeden z rodičů. Jedna svobodná matka mluví o tom, jak obtížné je vychovávat dítě sama: „Než přijdu domů z kanceláře, jsou děti ze školy už tři hodiny. Nijak nemohu dohlížet na to, co dělají. Vím určitě, že má šestnáctiletá dcera má intimní styky s nějakým chlapcem ve třídě a že můj třináctiletý syn se po vyučování pravidelně potlouká v místní herně.“

GENERACE ZAMĚŘENÁ SAMA NA SEBE — A KDO TÍM TRPÍ

Snad žádná jiná generace nebyla tak posedlá osobními „právy“. Vede to k tomu, že, podle jednoho významného psychologa, rodiče „postupně začínají dovolovat svým dětem, aby se s nimi hádaly, aby uplatňovaly své vlastní city a představy a aby dokonce byly i trochu neposlušné“. Je to zdravé?

Spisovatel Robert Coles, který získal Pulitzerovu cenu, řekl: „Mnozí rodiče se bojí vychovávat své děti sami — se svým vlastním přesvědčením a s vlastním názorem na morálku. Jsou zastrašeni všemi těmi odborníky, kteří píší knihy o výchově dětí a říkají jim, co mají dělat.“ Rodiče se sami stávají oběťmi těchto teorií zdůrazňujících nezdravou povolnost ve výchově dětí. Zjišťují, že sami podporují rozmary svých dětí — a nakonec shledávají, jak pravdivý je biblický výrok: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se z něho stane dokonce nevděčník.“ — Přísl. 29:21.

ÚČINKY TELEVIZE

Americký Národní ústav pro duševní zdraví vydal nedávno podrobnou zprávu nazvanou „Televize a chování“. Zpráva ukazovala, že televize nejen bombarduje mysl bezohledným násilím a nemravností, ale má i jiné znepokojivé účinky na rodinný život. Například „v překvapivě velkém počtu případů“ rozhodnutí o tom, který program se bude sledovat, je ponecháno dětem, které „často vyvstávají jako rozhodující činitelé v otázce, co bude rodina sledovat; stávají se v rodině rozhodujícími osobami“.

Kniha „Narcistická generace“ (angl.) tvrdí, že televize má ještě další zákeřný vedlejší účinek. Vysvětluje, že působením televize „prožívají děti takzvaný skutečný svět z jakéhosi zvláštního výhodného postavení. Je to svět, který se zdánlivě otáčí kolem jejich vlastního těla.“ Ano, může se stát, že dítě, které náruživě sleduje televizi, si vytvoří takový názor na život, který je naprosto soustředěn na jeho vlastní já.

To všechno jsou činitele, které rozrušily přirozenou rovnováhu rodinného života. Ale reagují mladí opravdu tím, že se bouří proti rodičovské autoritě?

NEPOSLUŠNOST — OTEVŘENÁ A SKRYTÁ

‚Vzrůst bezzákonnosti‘ mezi mladými je jeden z mnoha viditelných příznaků toho, že se někteří mladí opravdu bouří proti rodičovské autoritě. (Mat. 24:12) Je například známo, že „čtvrtinu všech závažných zločinů ve Velkém Londýně [Anglie] spáchali školáci“. Ve Spojených státech „počet zatčení mladistvých za násilné zločiny . . . vzrostl v letech 1960 až 1975 o 293 procent; a celkový počet zatčení mladistvých vzrůstá o 10 procent — což je dvojnásobek ve srovnání s dospělými“. Zprávy z Číny mluví o tom, že se mladí dopouštějí „vražd, podvodů, krádeží, znásilnění, obchodování s drogami a vyděračství“.

Někdy je takové nestoudné násilí zaměřeno dokonce i proti rodičům. Sociolog Richard J. Gelles pomáhal při vypracování studie, z níž vyplynulo, že „[ve Spojených státech] více než 2, 5 miliónu dospívajících údajně nejméně jednou napadlo jednoho z rodičů. Téměř 900 000 rodičů dospívajících dětí dostalo buď rány pěstí nebo byli pokousáni, pokopáni, zbiti, nebo jim bylo vyhrožováno nožem či střelnou zbraní, nebo jimi byli skutečně napadeni.“ Takové tragické případy zdůrazňují, jak pravdivá je předpověď Bible, že v posledních dnech budou lidé „bez přirozené náklonnosti“. (2. Tim. 3:3) Opravdu otřesný byl závěr, že „s největší pravděpodobností v uvedených číslech i v jejich aplikacích není vyjádřen plný rozsah násilí, jehož se mladiství dopouštějí na rodičích“. (Kurzíva od nás.) — „The Urban and Social Change Review“, svazek 15, číslo 1, 1982.

Sexuální promiskuita je další způsob, jak mladí jednají proti přání svých rodičů. Do jednoho přehledu bylo pojato 160 000 mladých Američanů, z nichž 31 procent ve věku od 13 do 15 let přiznalo, že mělo sexuální styky. Ve věku od 16 do 18 to bylo již 58 procent. Podobná zpráva z Japonska ukazuje, že „v uplynulých sedmi letech znepokojivě vzrostl počet případů, kdy mají sexuální styky dospívající dívky“.

Někteří dospívající tajně užívají alkoholické nápoje nebo návykové drogy. Pracovníci provádějící průzkum došli k závěru, že kouření marihuany „je pravidelnou zábavou mnoha dospívajících mladých lidí“. Polovina jich připustila, že by rodičům lhali, kdyby se jich ptali, zda kouří marihuanu.

Jiní mladí lidé jsou sklíčeni tím, že rodiče od nich vyžadují dobré výsledky, ale málo je přitom podporují. Takoví mladí lidé pak vyjadřují tichou vzpouru tím, že úmyslně ve škole propadají. Ještě další projevují neposlušnosta tím, že se nechtějí dát přemluvit, aby se řídili mravními nebo náboženskými měřítky svých rodičů. Jen 53 procent z mladých, mezi nimiž byl podniknut průzkum, řeklo, že se budou řídit náboženstvím svých rodičů. Ostatní buď řekli, že nebudou, nebo si nebyli jisti. Jaké zklamání je to pro rodiče! Jen 17 procent řeklo, že se ptali rodičů na radu ohledně sexuálních otázek; ještě méně se ptalo rodičů na radu ohledně drog. Takové rozpory v názorech vedou k tomu, že se z domovů stává bojiště.

CO MŮŽEŠ DĚLAT TY

S jistotou je tedy možné říci, že naše generace je naprosto zvláštní a vyrůstá v naprosto zvláštních okolnostech. Celosvětová tendence k neposlušnosti, spolu s dalšími důkazy, vede nevyhnutelně k závěru, že žijeme v posledních dnech.

Svědkové Jehovovi však zjistili, že dnešní rozporuplné teorie o výchově dětí nepomáhají řešit současné problémy, ale že je k tomu vyzbrojuje studium Bible. Shledávají, že příkaz v Efezanům 6:1–4 odpovídá skutečnosti a je praktický: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože to je spravedlivé . . . A vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ Svědkové Jehovovi by ti proto rádi pomohli, abys mohl začít systematicky studovat Bibli.

I když sám nemáš děti, studium Bible ti velmi prospěje. Další hloubání v Božím Slově ti pomůže poznat Boha a jeho předsevzetí. To je moudré, protože Bible nabádá: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste činili jeho vlastní soudní rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ — Sof. 2:3.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

‚Téměř 900 000 rodičů dospívajících dětí dostalo buď rány pěstí nebo byli pokousáni, pokopáni, zbiti, nebo jim bylo vyhrožováno nožem či střelnou zbraní nebo jimi byli skutečně napadeni.‘

[Praporek na straně 6]

Jedna svobodná matka řekla: „Než přijdu domů z kanceláře, děti jsou ze školy už tři hodiny. Nijak nemohu dohlížet na to, co dělají.“