Proč je tolik sebevražd?

BRUCEŮV otec byl celý život úspěšným podnikatelem. Před časem se rozpadlo jeho manželství s Bruceovou matkou a on se oženil s mladší ženou. Dále však projevoval zájem o své děti, a dokonce jim nabídl spoluúčast na obchodní činnosti. Potom, když mu bylo padesát, se jeho život dramaticky změnil. Jeden z jeho obchodů nevyšel a on byl náhle hluboce zadlužen. Na několik dní šel do nemocnice, ale nikdy nikomu neřekl proč. Potom ho jeho mladá manželka opustila. Nato spáchal sebevraždu.

Bruce poznamenává: „Opravdu mě mrzí, že jsem mu nemohl více pomoci. Vzchopit se a začít s obchody znovu se mu v jeho středně pokročilém věku asi muselo zdát příliš. Uvědomil si, že stárne, je sám a má žít v bolesti — zřejmě neviděl, k čemu by to bylo.“

Taková tragédie naneštěstí dnes není neobvyklá. Jen ve Spojených státech ukazuje statistika, že za jediný rok se úmyslně zabilo 27 294 mužů, žen a dětí. Navíc se říká, že na každý úspěšný pokus o sebevraždu připadá nejméně deset dalších, které se nezdaří.

Ale vždyť po celém světě lidé v nejtísnivějších podmínkách tvrdě bojují proti smrti. Lidé trpící bolestivými nemocemi, vězňové odsouzení k dlouhému trestu, ti, kdo živoří v bídě — většina jich zápasí, aby se udrželi naživu. Proč se tedy někteří, snad tělesně ne v tak špatné situaci, snaží se vším skoncovat?

Otázku je ještě těžší zodpovědět v zemích, kde se lidé prohlašují za křesťany. Bible učí, že život je posvátný, drahocenný dar od Boha. (Žalm 36:9; 36:10, „KB“) Smrt je nepřítel a Jehova Bůh s velkým úsilím a obětí otevřel pro nás příležitost k získání věčného života. (Jan 3:16) A přece: v takzvaných křesťanských zemích si rostoucí počet lidí sahá na život nebo se o to pokouší. Proč? Jaký druh tlaků může učinit z nejdrahocennějšího majetku člověka — jeho života — břemeno, které chce odhodit?

Smrtonosné pocity

„Zoufalství . . ., beznaděj . . ., bolest . . . Všechno mě zavalilo.“ Tak popisuje jedna žena, která v náhlém hnutí mysli vzala přílišnou dávku prášků, co ji dohnalo k pokusu o sebevraždu. Lékař, který se zabývá sebevrahy, dodává: „Často si připadají bezcenní, bezmocní nebo beznadějní. A mohou mít silný pocit viny.“

Tak v mnoha případech dohání lidi k sebevraždě negativní, smrtonosné pocity, které se vymknou ovládání. Klíčem k problému je často beznaděj. Člověk, který pomýšlí na sebevraždu, prostě před sebou nic nevidí. Zdá se mu, že není pro co žít dál.

Co způsobuje takovou beznaděj? Mnoho lidí je bezpochyby drceno svými životními okolnostmi, jako třeba Bruceův otec. Jedna skupina obyvatelstva, která je k tomu zvláště náchylná, jsou starší lidé. Dr. Nathan S. Kline, zabývající se depresemi, konstatuje: „Stáří přináší zvláštní druh osamělosti a počet sebevražd roste s věkem.“ („From Sad to Glad“ od Nathana S. Klina) Mohou však být i jiné příčiny.

Beznaděj, vina a deprese

Například vina může být pocit, s nímž je velmi obtížné žít. Když někdo udělal něco závažně nesprávného, může ho mučit svědomí, zejména pokud jeho hřích ublížil někomu jinému. Král David ze starověkého izraelského národa popsal, jak na něho působila vina: „Mé kosti nemají pokoj kvůli mému hříchu. Má vlastní provinění totiž přišla na mou hlavu; jsou pro mne příliš těžká jako těžký náklad.“ — Žalm 38:3, 4; 38:4, 5, „KB“.

Pocity viny ze špatného svědomí dovedly některé lidi k vědomí, že nemají žádnou budoucnost, a proto se rozhodnou vzít si život. Tak se jeden mladík dopustil smilstva a pak se zastřelil. V dopise, který po sobě zanechal, vysvětlil, že nechce uvést další pohanu na druhé.

Někteří cítí beznaděj, protože jsou citově raněni. Mohou být trvale postiženi špatným zážitkem, který nedokážou nikdy zcela vypudit z mysli. Jednou takovou osobou byla mladá žena, kterou jako děvče krvesmilně zneužil její otec. Byla sice již dospělá, ale pocity viny a bezcennosti vyvolané touto zkušeností byly tak silné, že se pokusila o sebevraždu.

Jiní snad mohou cítit beznaděj, protože trpí těžkou depresí a nemohou uvěřit, že jim bude lépe. Pro ty, kteří nikdy neprožili vážnou depresi je těžké uvědomit si, jak je ničivá. Není to jen ‚špatná chvilka‘. Těmi procházíme čas od času všichni. Je to spíše hluboká tíseň, která stále visí nad trpícím, ať dělá cokoli a ať jde kamkoli. Zdá se, že není úniku.

Není neobvyklé, že ti, kteří trpí takovou depresí, pomýšlejí na sebevraždu. Jedna žena, která prožila ničivou depresi, řekla, že v té době musela být velmi opatrná. Když se koupala, napadlo jí: „Bylo by to tak rychlé strčit hlavu pod vodu a ukončit to.“ Nebo šla podle silnice, viděla přijíždějící auto a pomyslela si: „Bylo by to tak snadné!“

Lidé, kteří trpí depresí, mohou mít také silný pocit viny. Proč? Jedna křesťanka, která trpěla těžkou depresí, se cítila vinna, protože se nemohla starat o svou rodinu tak jako dřív, a myslela si, že jim tím brání dělat to, co by chtěli. A domnívala se, že jí Bůh odňal svého ducha, protože neměla žádný pokoj mysli ani radost. (Fil. 4:7; Gal. 5:22) Jen s vypětím všech sil dokázala vůbec mluvit o Jehovovi Bohu. Mnozí mají stejné zkušenosti, někteří se dokonce domnívají, že spáchali neodpustitelný hřích.

Není snad těžké pochopit, proč někteří s takovými negativními pocity nakonec uvažují, zda má vůbec cenu žít dál. Nejsou to však jediné věci, které dohánějí lidi k pokusu o sebevraždu.

Jiné důvody sebevražd

Jistí psychologové se domnívají, že některé pokusy o sebevraždu jsou snahou o upoutání pozornosti. Sebevrah jakoby volá o pomoc. Možná, že se dokonce snaží potrestat sebevraždou někoho jiného — je to tedy stejný způsob uvažování, jako když děti říkají: „Bude tě to mrzet, až umřu!“

Někdy se také zdá, že sebevrah se snaží zapůsobit na lidi kolem sebe. Například dívka, kterou opustil její chlapec, se může polovičatě pokusit o sebevraždu v naději, že ho přinutí k návratu. Nebo stárnoucí matka se může pokusit o sebevraždu, protože chce donutit své dospělé děti, aby ji dál nepřehlížely a trávily s ní víc času.

Takové příklady dávají představu, jaké tlaky zde mohou působit. Situaci ztěžuje to, že trpící si často nechává své problémy pro sebe. Vnějšímu světu možná ukazuje klidnou tvář, ale uvnitř vře napětím. Pod takovým tlakem stačí malá událost, jež působí jako rozbuška, která vyvolá pokus o sebevraždu.

Tak se snad muž pokusí o sebevraždu, když ztratil zaměstnání. Nebo to udělá dospívající, když ho zklamaly výsledky zkoušky, zemřelo mu oblíbené domácí zvíře, ztratil kamaráda nebo kamarádku nebo když se dozví, že odchází jeho oblíbený učitel. Takové věci nejsou skutečnou příčinou pokusu o sebevraždu. Jsou jenom „poslední kapkou“, konečným úderem v dlouhé řadě tlaků.

Jedna žena, jejíž dospívající dcera se pokusila o sebevraždu, byla doslova zdrcena, když se to stalo. Později se však dozvěděla o skrytých tlacích, které mohou působit na dospívající. Říká: „Teď už vím, jak to může v mladém děvčeti vřít. Nemohla to všechno zvládnout a já jsem byla příliš zaměstnána jinými věcmi, než abych jí pomohla. Nyní se snažím lépe jí poznat, víc s ní mluvit, být jí bližší. A působí to. Má dcera se teď směje a žertuje se mnou jako předtím, než se to všechno stalo.“

Východisko

Sebevražda nikdy není oprávněná. Ale pro ty, kteří citově trpí, se někdy může zdát lákavá jako rychlý způsob ukončení trýzně. Avšak Jehova, jehož Slovo nám říká, že život je posvátný, lidem pod takovým tlakem nabízí pomoc. Bible slibuje: „Nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést.“ Tento text mluví o přitažlivosti „škodlivých věcí“, jako je modlářství a nemravnost. (1. Kor. 10:6, 13) Nic však není škodlivější než sebevražda. Proto i z ní je východisko pro ty, kteří jsou jí pokoušeni. Jehova opatřil pomoc jak prostřednictvím svého Slova, Bible, tak prostřednictvím křesťanského sboru.

[Rámeček na straně 3]

Spáchal někdo sebevraždu?

Potom přežijící potřebují hodně podpory. Pravděpodobně se budou cítit zmatení, provinilí, a budou si klást otázku, co měli dělat, aby tragédii zabránili. Je třeba pomoci jim, aby si uvědomili, že se asi nedalo dělat nic, když byla oběť opravdu rozhodnuta skoncovat se svým životem.

Podobně neplodné je uvažovat, jakou budoucnost má osoba, která spáchala sebevraždu. Jen Jehova a jeho ustanovený soudce Ježíš Kristus mohou říci, co bylo v srdci osoby, která ukončila svůj vlastní život. Důležité je odsunout tuto tragédii za sebe a svěřit mrtvého Jehovovi, „Otci něžného milosrdenství a Bohu veškeré útěchy“. — 2. Kor. 1:3.