Ježíš zachraňuje svět — Jak?

AČKOLI mnozí informovaní představitelé světa — včetně některých osobností ze Spojených národů — vyjadřují chmurné vyhlídky, pokud jde o budoucnost lidstva, inspirované Písmo nás ujišťuje, že Bůh zasáhne a zachrání svět. Ale každý z náš chce přirozeně vědět, jak se to týká nás a jaký z toho můžeme mít užitek. Proto musíme prozkoumat v Bibli slovo „svět“.

Křesťanská řecká písma užívají 187krát slova kosmos, které se obvykle překládá výrazem „svět“. Význam tohoto řeckého slova má různé odstíny, a může jej být tudíž použito různě. Porozumění některým z těchto významů nám může pomoci, abychom lépe pochopili, jak je Ježíš „zachránce světa“. (Jan 4:42) Budeme také moci lépe pochopit, co je třeba k tomu, aby mohl být člověk zachráněn.

Na začátku Janova evangelia nacházíme tento zajímavý výrok: „[Ježíš] byl ve světě a svět začal existovat skrze něj, ale svět ho neznal.“ (Jan 1:10) Tento verš zřejmě nemluví o Zemi, Slunci, Měsíci, planetách a hvězdách, jež někteří lidé zahrnují do pojmu „svět“. Jan spíše psal o lidech, o světě lidstva všeobecně. Ježíš se narodil do tohoto světa, a lidé všeobecně jej nepřijali ani nepoznali. Je však také pravda, že „svět začal existovat skrze“ Ježíše. Jak to? Protože dlouho před tím, než se stal člověkem, byl v nebesích spolupracovníkem svého Otce, Jehovy Boha. Jako prvorozený Syn svého Otce se účastnil velkolepého díla, při němž byla stvořena první lidská dvojice, lidé, kteří se stali rodiči celého lidstva, včetně nás dnes. — 1. Mojž. 1:26; Přísl. 8:22, 30, 31; Kol. 1:15–17.

Jiný, omezenější význam slova „svět“ poznáš z Ježíšových slov, jimiž Ježíš řekl svým učedníkům, co se stane při jeho smrti. „Budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat.“ — Jan 16:20.

V tomto verši je poukázáno na rozdíl mezi Ježíšovými učedníky a „světem“. Slovo „svět“ se zde zřejmě vztahuje pouze na ty osoby z lidstva, jež jsou odcizeny Bohu. Na témž základě můžeme porozumět, co měl Ježíš na mysli, když řekl, že jeho následovníci „nejsou částí světa“. (Jan 17:14, 16) Křesťané jsou rozhodně částí „světa“ lidstva všeobecně, ale podle těchto Ježíšových slov nemají být „částí světa“ odcizeného Bohu. Nesmíme ztratit ze zřetele myšlenku, kterou sledujeme, že totiž základní podmínkou k záchraně je přijmout Ježíše. Ale měli bychom přitom prozkoumat, co to znamená, že nemáme být „částí světa“.

„Co musím dělat, abych byl zachráněn?“

„Pánové, co musím dělat, abych byl zachráněn?“ zeptal se v prvním století vyděšený žalářník, když viděl, že všichni jeho vězňové, i apoštol Pavel a jeho společník Silas, byli zázračně zbavení pout. Odpověď zněla: „Věř v Pána Ježíše a budeš zachráněn ty i tvá domácnost.“ (Sk. 16:30, 31) Co všechno patřilo k tomu, že má ‚věřit v Pána Ježíše a být zachráněn‘? Znamenalo to, že má jen vyjádřit víru a že má věřit v Ježíše jako v „zachránce světa“? Co vše k tomu patřilo, to rozeznáme prozkoumáním biblické zprávy o tisících lidí, kteří byli zachráněni v prvním století n. l.

Některé důležité kroky, jež měli podniknout ti, kteří byli tehdy zachráněni, jsou ukázány v inspirované knize Skutků. Čteme tam: „Přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak.“ „Proto ti, kteří srdečně přijali jeho slovo, byli pokřtěni . . . A dále se věnovali apoštolskému učení.“ — Sk. 17:11; 2:41, 42.

Z této božské zprávy je zřejmé, že k záchraně bylo nutné poznat pravdu Božího slova, pravidelně studovat Písmo a uplatňovat je ve svém životě. Ti, kteří byli tehdy zachráněni, si nemysleli, že by každodenní studium Bible svědčilo o fanatismu anebo nevyrovnanosti. Studium Bible naopak vedlo k tomu, že úplně změnili svůj názor na život, své způsoby a zvyky. Znamenalo to zcela nový způsob života, způsob velmi šťastný.

Apoštol Pavel to později vyjádřil slovy: „Máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování . . ., a máte obléci novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ (Ef. 4:22–24) Druzí si povšimnou změny v křesťanově způsobu života, jak to napsal apoštol Petr: „Vždyť stačí, že jste v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jste žili ve skutcích volného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích. Protože s nimi tím směrem dále neběžíte . . ., jsou zmateni a stále o vás mluví utrhačně.“ (1. Petra 4:3, 4) Tak byli křesťané v rané době vysvobozeni ze zlého systému věcí, v němž žili.

Tito zachránění měli jít ještě dále. Uvědomovali si, že „celý svět leží v moci toho ničemného“, satana ďábla, „boha tohoto světa“. (1. Jana 5:19; 2. Kor. 4:4, „KB“) Cítili touhu pomáhat jiným, aby se zbavili jeho nadvlády. Co tedy činili? „Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš.“ „Procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova.“ „Současně k nim Jehova denně připojoval ty, kteří byli zachraňováni.“ — Sk. 5:42, „EP“, 8:4; 2:47.

‚Nebýt částí světa‘ znamenalo pro tyto křesťany v rané době mnoho. Různé historické knihy poskytují zprávy o chování prvních křesťanů: „Žili pokojným, mravným, opravdu vzorným životem . . . V každém ohledu kromě té jediné věci, totiž pálení kadidla [v souvislosti s vlasteneckým modlářstvím], byli vzornými občany.“ „Křesťané se nechtěli podílet na určitých povinnostech římských občanů . . . nechtěli zastávat politické úřady.“ „Horliví křesťané nesloužili v ozbrojených silách a nepřijímali politické úřady.“

Apoštol Pavel vysvětlil, proč se tak výrazně změnil život těch, kteří se stali křesťany: „Osvobodil nás z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ (Kol. 1:13) Z Písma i z příkladu prvních křesťanů je tedy zřejmé, co znamená být zachráněn z tohoto nynějšího světa: že křesťané zaujali naprosto neutrální postoj ve světských záležitostech. Ježíš prohlásil: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) Vidíš snad něco takového mezi těmi milióny lidí, kteří dnes tvrdí, že jsou zachráněni? Uvědomuješ si nějaké změny, které budeš muset v tom směru udělat ve svém životě?

Jakou úlohu má Ježíš při tvé záchraně

Ten, kdo je zachráněn, má nové naděje a usiluje o nové cíle. Neskládá naději v úspěchy tohoto nynějšího světa, ale s důvěrou hledí vstříc uskutečnění toho, co mu přislíbil jeho zachránce, Ježíš Kristus. Z Bible poznává, že celý svět lidstva, potomstvo svévolného hříšného Adama, je odsouzen k hříchu a smrti. Když Adam zhřešil, ‚prodal‘ všechny své potomky do otroctví hříchu a smrti. — Řím. 3:23, 24; 5:12.

Ježíš Kristus však předložil svůj dokonalý lidský život na mučednickém kůlu jako oběť, jako cenu k vykoupení toho, co ztratil Adam. Tak vykoupil lidstvo. Ježíš zaplatil přesně tu cenu, která byla požadována — dokonalý lidský život za dokonalý lidský život —, o nic více a o nic méně. Pavel prohlásil: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny.“ (1. Tim. 2:5, 6) Máš tedy důvod k naději. Přijmeš-li Ježíšovo výkupné, můžeš být ‚osvobozen od zákona hříchu a smrti‘. (Řím. 8:2) Zachráněné lidstvo má tedy novou naději na život. Je to naděje na dokonalý život, stejně jako měl Adam původně vyhlídku žít věčně na rajské zemi.

Podivuhodné dobrodiní v podobě záchrany prostřednictvím Ježíše Krista nedostane nikdo automaticky. V Židům 7:25 ukazuje Pavel, že Ježíš „může . . . úplně zachránit ty, kteří se skrze něj přibližují k Bohu“. Má-li tedy někdo být zachráněn, musí podle toho pochopit, že je rozdíl mezi Bohem a Kristem. Nejsou to rovnocenné části nějakého trojjediného boha, ale jsou to oddělené osoby. Jehova Bůh je Nejvyšší. Postaral se o to, aby jeho Syn přinesl výkupné. Je tedy zřejmé, že člověk, který má být opravdu zachráněn, se musí oddělit od těch náboženství křesťanstva, jež nesprávně učí, že Ježíš a Bůh jsou jedno a totéž. Ježíš sám řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

K záchraně však potřebuješ ještě více. Apoštol Pavel napsal: „A když byl [Ježíš] učiněn dokonalým, stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají.“ (Žid. 5:9) V tomto světě odcizeném Bohu není taková poslušnost lehká. Ježíš prohlásil: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali.“ (Jan 13:34) To zřejmě znamená, že ti, kteří jsou zachráněni, nikomu nic neukradnou, nežijí nemravným životem a vzájemně se neobelhávají a nepodvádějí. Naše věčná záchrana závisí na tom, abychom v takových věcech poslouchali Boha.

Zachráněni do nového světa

Se záchranou souvisí ještě jiné hledisko, které se zejména vztahuje na dnešní generaci. Písmo poukazuje na to, že dnešní svět brzy skončí tím, co Ježíš popsal jako „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. (Mat. 24:21) Bude to v bitvě „velikého dne Boha, Všemohoucího“. (Zjev. 16:14–16) V té době nebude Ježíš Kristus působit jako velký kazatel a učitel, ale jako Jehovův král a ospravedlnitel. Odstraní Boží nepřátele, ale zachová naživu své zachráněné, jichž bude podle Zjevení 7:9 „velký zástup“. Tito lidé, kteří vytrvali a byli uznáni za hodné toho, aby byli převedeni přes „velké soužení“, budou hlasitě volat: „Za záchranu vděčíme svému Bohu . . . a Beránkovi.“ (Zjev. 7:10) Budou zachráněni před zničením a budou mít před sebou vyhlídku na věčný život na rajské zemi. — Srovnej Zjevení 7:16, 17; 21:1–5.

Nechtěl by ses podílet na takové nádherné záchraně? Je to možné, jestliže získáš přesné poznání o tom, jaké opravdu jsou podmínky pro záchranu. Řiď se přitom příkladem prvních křesťanů, kteří byli povzbuzováni, aby ‚stále pracovali na své záchraně s bázní a chvěním‘. (Fil. 2:12) Poznej více o tom, jak Ježíš zachraňuje dnes. To není jen krátký zážitek působící na city, ale zážitek, k němuž je třeba, abychom Ježíše přijali a pak šli novou cestou života a činili Boží vůli. I když se na úzké cestě k životu setkáváš s těžkostmi a odporem, pamatuj na Ježíšova slova: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ — Mat. 10:22; 7:13, 14.