Otázky čtenářů

● Když se v Židům 8:13 mluví o smlouvě Zákona, že „stárne . . . [a] blíží [se] k zániku“, vztahovalo se to na blížící se konec židovského systému v roce 70 n. l.?

Ne, i když někteří tak Židům 8:13 vysvětlovali. Kontext však naznačuje, že se to vztahuje na situaci, v níž byla smlouva Zákona od doby, kdy Jeremiáš předpověděl novou smlouvu.

V osmé kapitole Židům dává Pavel do protikladu dvě smlouvy. „První smlouva“ byla smlouva Zákona, kterou zprostředkoval Mojžíš. „Druhá“ čili nová smlouva je „lepší smlouva“, která má jako prostředníka Ježíše a „byla zákonně založena na lepších zaslíbeních“. — Žid. 8:6, 7.

Pavel citoval Jeremiáše 31:31–34, kde Jehova slíbil, že uzavře „s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu“. Pak apoštol napsal: „Svým výrokem ‚nová smlouva‘ učinil tu dřívější zastaralou. A to, co je učiněno zastaralým a co stárne, se blíží k zániku.“ — Žid. 8:13.

Kniha Židům byla napsána během „závěru [židovského] systému věcí“, pravděpodobně asi devět let předtím, než Římané zničili v roce 70 n. l. Jeruzalém. (Žid. 9:26) Proto někteří vysvětlovali verš takto: Boží schválení Zákona skončilo Ježíšovou smrtí, ale uctívání v chrámu pokračovalo až do roku 70 n. l. Když tedy Pavel psal Židům 8:13, smlouva Zákona ‚stárla a blížila se úplnému zániku‘, který přišel roku 70 n. l.

S tím, co říká 8. kapitola Židům, se však lépe shoduje jiné vysvětlení. Pavel kladl důraz na Boží prohlášení skrze Jeremiáše, že nová smlouva nahradí smlouvu Zákona, která nebyla bezvadná, protože nemohla vytvořit spravedlivý lid. (Řím. 3:20) Za Jeremiáše to muselo Židy překvapit, když slyšeli, že smlouva Zákona má být nahrazena novou smlouvou, která může zajistit úplné odpuštění hříchů.

Přesto byla stará smlouva v jistém smyslu zastaralá, jakmile Bůh výslovně předpověděl novou smlouvu. Ačkoli ji Bůh ponechal, dokud nepřišel Mesiáš a nesloužil jako prostředník nové smlouvy, dalo se o smlouvě Zákona říci, že její dny byly sečteny od doby, kdy Jeremiáš o ní psal. Proto verš začíná: „Svým výrokem ‚nová smlouva‘ učinil tu dřívější zastaralou.“ Nebo jak to překládá J. B. Phillips: „Samotná skutečnost, že Bůh mluví o nové smlouvě . . . činí tu starou zastaralou.“

Vyhlídka, že se stane zastaralou, která existovala od napsání Jeremiáše 31:31–34, se stala plnou skutečností, když Ježíšova smrt ukončila Zákon. Asi po 28 letech mohl tedy Pavel dodat v následujícím verši: „Pokud tedy jde o dřívější smlouvu, ta mívala ustanovení svaté služby a své pozemské svaté místo.“ — Žid. 9:1.