Otázky čtenářů
■ Jak se Ježíšova slova o ovčincích v desáté kapitole Janově vztahují na abrahámskou smlouvu?
Smlouva, kterou učinil Jehova Bůh s Abrahámem, vytyčuje Boží nádherné dlouhodobé předsevzetí, že prostřednictvím Abrahámova semene požehná lidem ze všech národů. Ovčince, o nichž mluvil Ježíš v 10. kapitole Janově, jsou charakteristické rysy splňování Božího předsevzetí, jež bylo zjeveno v abrahámské smlouvě.
Když Bůh rozšiřoval smlouvu poprvé vyřčenou v 1. Mojžíšově 12:1–3, řekl Abrahámovi: „Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako hvězdy nebeské a jako zrnka písku, jež jsou na mořském břehu; tvé semeno se ujme brány svých nepřátel. Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země, protože jsi naslouchal mému hlasu.“ — 1. Mojž. 22:17, 18.
Ale jak měla být linie tohoto semene chráněna a zachovávána čistou a jak mělo být zaslíbené semeno poznáno, až přijde? Jehova Bůh zasáhl a opatřil smlouvu Zákona, kterou zprostředkoval Mojžíš; ta neučinila abrahámskou smlouvu neplatnou, ale byla k ní připojena. (Gal. 3:16–18) Požadavky Zákona pomáhaly chránit Izrael před duchovním, morálním a tělesným znečištěním ze strany okolních národů. Tak se Izraelité podobali ovcím uvnitř ochranných hradeb pevného ovčince. Dále, jak je řečeno v Galaťanům 3:24, byl Zákon vychovatelem, který vedl k mesiášskému „semeni“, takže Izraelité mohli při příchodu Mesiáše poznat, že jsou hříšní a že jej potřebují.
Ježíš Kristus se stal prvotním semenem abrahámské smlouvy, ale Bůh si předsevzal vybrat ještě další lidi, kteří se měli stát druhotným semenem. Proto napsal apoštol Pavel, že ti, kteří ‚patří Kristu, jsou skutečně Abrahámovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení‘. (Gal. 3:29) Jak se mělo splnit toto hledisko abrahámské smlouvy?
Kristus přišel ke „ztraceným ovcím izraelského domu“ a vybral věrné následovníky z ovcí v ovčinci mojžíšského Zákona. (Mat. 10:6) Židy, kteří jej uznali jako Mesiáše a jako pastýře, jehož tak potřebovali, uvedl do nového ovčince, do ovčince duchovního izraele v předpověděné „nové smlouvě“, zprostředkované samotným Ježíšem. (Žid. 8:7–13; Gal. 6:16) Později byli do tohoto ovčince uvedeni obřezaní Samaritáni i neobřezaní pohané, a tak se rovněž stali částí druhotného Abrahámova semene. U Jana 10:11 Ježíš řekl: „Já jsem znamenitý pastýř.“ Tím skutečně byl pro Židy i pohany, kteří se stali pomazanými křesťany a byli shromážděni do ovčince nové smlouvy.
Z toho všeho je patrné, že jak ovčinec mojžíšského Zákona pro přirozené Izraelity, tak i ovčinec nové smlouvy s duchovním izraelem sloužily ve spojitosti s abrahámskou smlouvou.
Ale co lze říci o „jiných ovcích“, které nebyly z „tohoto ovčince“, z ovčince duchovního izraele, který tvořil druhotné Abrahámovo semeno? (Jan 10:16) Abrahámská smlouva se týká rovněž jiných ovcí. Jistě si vzpomínáš, jak Bůh slíbil Abrahámovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:18) Tyto ovce mohou být popsány, jako by byly v odděleném ovčinci (ve druhém ovčinci) pod znamenitým pastýřem. Rozhodně nejsou v témž ovčinci jako ti lidé, kteří se stali dědici vzhledem k slibu danému Abrahámovi. Spolupracují však s Abrahámovým druhotným semenem a stávají se jedním stádem pod jedním pastýřem, který je Abrahámovým prvotním semenem. Tyto jiné ovce mají překrásnou vyhlídku na věčný život v obnoveném pozemském ráji. Nikdo nepopře, že si proto žehnají skrze Abrahámovo semeno.
A tak se všechny ty rozmanité ovčince z Janovy 10. kapitoly — ovčinec mojžíšského Zákona pro přirozené Izraelity, ovčinec pro duchovní izrael v nové smlouvě a ovčinci podobné uspořádání pro jiné ovce, jež jsou ze „všech národů země“ — vztahují ke splňování Božího velkolepého předsevzetí naznačeného v abrahámské smlouvě.