Biblické pomůcky — jsou v rozporu s Písmem?

JEDNOHO nedělního odpoledne v Connecticutu ve Spojených státech otevřel jeden muž dveře, na něž někdo zaklepal. U jeho dveří stál jeden ze svědků Jehovových. Tento svědek s ním mluvil o Bibli a nabídl mu nějakou literaturu, jež vysvětluje důležité věci z Bible. Muž však odmítl. Má prý Bibli na palubní desce svého dodávkového automobilu a dodal: „Bible je všechno, co potřebuji.“

Souhlasil bys s tímto mužem? Nuže, měl-li na mysli, že Bibli jako zdroj pravdy nemůže nic nahradit, pak by s ním museli souhlasit všichni křesťané. Ale literatura, kterou mu přinášel tento svědek, nebyla míněna jako náhražka za Bibli. Byla určena k tomu, aby Bibli vysvětlila, aby zdůraznila ty části z ní, které by onomu muži mohly v životě pomoci, a aby tak vyvolala úctu k této důležité knize a pomáhala k jejímu poznání. Je zbytečné nebo dokonce nesprávné číst takovou literaturu?

PÍSMO — STAČÍ SAMO O SOBĚ?

Naznačuje snad Písmo, že čtení Bible — i když je velice důležité — je všechno, co je nutné, aby člověk získal přesné poznání pravdy? Tak tomu není. Učedník Jakub například řekl o Židech: „Mojžíš měl totiž od starých dob po městech ty, kteří ho kážou, protože je každý sabat čten nahlas v synagógách.“ (Sk. 15:21) Ale i přes všechno to čtení Bible nikdy nerozeznala většina Židů, že Ježíš je Mesiáš.

Etiopský eunuch, o němž je zmínka v osmé kapitole Skutků, byl také čtenářem Bible. Učedník Filip slyšel, jak eunuch čte nahlas z knihy Izaiášovy, když cestoval domů ve svém voze. Stačilo mu to k poznání pravdy? Filip se ho zeptal: „Skutečně rozumíš tomu, co čteš?“ Odpověděl: „Opravdu, jak bych jen mohl, ledaže by mne někdo vedl?“ (Sk. 8:30, 31) Pokorně uznal, že potřebuje pomoc, aby porozuměl Bibli.

Také si vzpomeň na příkaz, který zanechal Ježíš svým následovníkům, než vystoupil do nebes: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Bylo zřejmě nutné dělat víc než jen zvát nově obrácené lidi k veřejnému předčítání Bible nebo jim jen Bibli dát, aby si ji četli. Křesťané je také měli učit.

Také apoštol Pavel viděl, že je nutné dělat víc než jen povzbuzovat ke čtení Bible. Timoteovi řekl: „Než přijdu, věnuj se dále veřejnému čtení, a vybízení, vyučování.“ (1. Tim. 4:13) Čtení Bible bylo nezbytně nutné — Pavel uvedl veřejné čtení ve svém výčtu na prvním místě. Ale bylo také nutné pomáhat posluchačům, aby rozuměli významu toho, co se čte (učení), a povzbuzovat je, aby to uplatňovali ve svém životě (vybízení).

Konečně kniha Skutků nám poskytuje jasný obraz o tom, že učedníci a apoštolové činili daleko víc, než že by jen četli lidem Bibli. Pomáhali jim, aby pro ně byla srozumitelná. „A protože Jidáš a Silas byli sami také proroky, povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je. Pavel a Barnabáš však dále trávili čas v Antiochii. Také s mnoha ostatními vyučovali a oznamovali dobré poselství Jehovova slova.“ — Sk. 15:32, 35.

PSANÉ POMŮCKY

Řekneš snad: Ale to není psaná literatura. To je pravda. Je však velký rozdíl mezi psaným a mluveným proslovem? Skutečnost je, že apoštolové a jiní křesťané, ačkoli neměli k dispozici tiskařská zařízení, užívali k rozšiřování dobrého poselství psaného slova. Napsali mnoho dopisů různým sborům, aby s nimi byli ve styku, když od nich byli vzdáleni. Některé z nich se vlastně staly součástí Bible, ale mnohé nikoli.

V prvním dopise Pavlově Korinťanům, který je zachován v naší Bibli, čteme tato slova: „Ve svém dopise jsem vám napsal, abyste se přestali směšovat se smilníky . . . Ale nyní vám píšu, abyste se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník.“ (1. Kor. 5:9–11) Pavel zde jasně mluví o některém dřívějším dopisu Korinťanům, o dopisu, který dnes nemáme. Mysleli si snad korintští křesťané, že nepotřebují dopis, který se nestal částí Bible? Jistě ne. Vážili si ho jako psané pomůcky, která jim měla přispět, aby rozuměli biblickým pravdám a uměli uplatňovat biblické zásady ve svém životě.

Když psal apoštol sboru v Kolosech, zmínil se o jiném dopise, který již neexistuje, tentokrát o dopise zaslaném křesťanům v Laodiceji. Řekl: „A až bude tento dopis přečten u vás, zařiďte, aby byl také čten v laodicejském sboru a abyste také vy četli ten z Laodiceje.“ (Kol. 4:16) Byly tedy nejen psány dopisy různým sborům, ale tyto dopisy také kolovaly z jednoho sboru do druhého. Kdyby byla v tehdejších dnech k dispozici moderní tiskařská zařízení, můžeš si představit, jak by jich apoštolové využili, aby zaplavili tehdejší svět informacemi o Ježíšovi?

Nuže, moderní tisk dnes je k dispozici a svědkové Jehovovi jej užívají, aby zaplavili svět Biblemi a tištěnými pomůckami ke studiu Bible. Proti tomu nemůže existovat žádná biblická námitka. Stejně jako křesťané, jimž sloužil Timoteus, musíme i my dnes číst Bibli.Musíme však být také poučováni, abychom jí rozuměli, a musíme být vybízeni, abychom věděli, jak ji máme uplatňovat ve svém životě.

Biblické studijní pomůcky pro nás mohou být užitečné jen tehdy, jestliže nezkreslují Boží slovo a jestliže oslavují Boha, vedou čtenáře k pravému uctívání, pomáhají mu, aby zůstal oddělen od světa, a přibližují ho více k Bohu, když jde ve stopách Ježíše Krista. Jsme přesvědčeni, že zjistíš, že biblická literatura, kterou rozšiřují svědkové Jehovovi, splňuje všechny tyto požadavky.