Otázky čtenářů

◼ Na základě Jehovova výnosu u Jeremiáše 22:30 neměl sedět již nikdy žádný potomek Joachinův (Jekoniášův neboli Koniášův) na Davidově trůně. Nezrušilo to jakékoli Josefovo oprávnění přenést na Ježíše zákonné právo na království?

Jehovův výnos ohledně Joachina (Koniáše) zní: „Zapište toho muže jako bezdětného, jako zdatného muže, který nebude mít za svých dnů žádný úspěch; vždyť z jeho potomstva nebude mít úspěch ani jediný, takže by seděl na Davidově trůně a ještě panoval v Judě.“ Tento výnos znemožnil kterémukoli potomku Joachina, aby kdy vládl na Davidově trůnu v Judeji. Nebylo tím však zabráněno, aby rodová linie a dědičné výsady nepřešly prostřednictvím Joachina a jeho potomků na Josefa a pak na Ježíše. Nemohlo tím být zabráněno Ježíšovi ve splnění jiného Jehovova výnosu ohledně Davidovy koruny: „Také nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu to dám.“ (Ezech. 21:27) Proč? Protože Ježíš, jemuž bylo dáno „zákonné právo“, nebude panovat z trůnu v Judeji, ale z nebes!

Když byl Joachin v babylónském zajetí, stal se otcem sedmi synů, mezi nimiž byl Salatiel a Pedaiáš. Protože však žádný potomek Joachinův nikdy neseděl na Davidově trůnu a nevládl v Judeji, byl Joachin jakoby odepsán jako „bezdětný. Když však Matouš vypočítává Ježíšův rodokmen, zahrnuje do něj mimo jiné Jekoniáše (Joachina), Salatielaa a Zorobábela. Nezáleželo na tom, že jim osobně nebylo umožněno vládnout na nějakém pozemském trůnu. Pro Lukáše a jiné Židy v prvním století také nebylo žádným problémem, že i Mariin rodokmen bylo možné sledovat zpět až k Joachinovi prostřednictvím Salatiela. — Mat. 1:11, 12; Luk. 3:27.

Jestliže si někdo činil nárok na to, že je Mesiáš neboli Jehovův Pomazaný, bylo velmi důležité, aby v jeho dokladech mohli Židé sledovat jeho rodokmen zpět prostřednictvím panovnické linie králů z Davidova domu. (Srovnej Jana 7:40–42; Skutky 2:30.) Zákonný rodokmen prostřednictvím Josefovým (jak jej sestavil Matouš) a přirozený rodokmen (sestavený Lukášem) se dostávají různými cestami k Davidovi a oba slouží k potvrzení, že Ježíš má opravdu rodopisné doklady, že je Mesiášem, tím, který má zdědit Davidův trůn.

Lukáš považoval za důležité zaznamenat, že Marie „byla zaslíbena k manželství muži jménem Josef z Davidova domu“ a že on „pocházel z Davidova domu a rodiny“. (Luk. 1:27; 2:4) Proto je důležité, že Jehovův anděl, když dával Josefovi pokyny, jej oslovil: „Josefe, synu Davidův“, čímž naznačil, že se od Josefa očekává, že chlapce adoptuje a obřezá jej jako svého vlastního adoptovaného syna. (Mat. 1:20, 21) A Marii řekl Gabriel o Ježíšovi: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. A bude vládnout jako král nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ — Luk. 1:32, 33.

Když byl Ježíš na zemi, byl pozdravován jako „Syn Davidův“, ale dokud byl na zemi, nepokoušel se ujmout se vlády. (Mat. 9:27; 21:9, 15) Zdědil celé Davidovo pozemské kralování, jaké kdy patřilo ke královským výsadám, poddané i území, ale od svého nebeského Otce zdědil mnohem více. Davidovo pozemské království bylo jen malým znázorněním toho, čím bude Ježíšovo nebeské království, jež bude panovat nad celou zemí. (Dan. 2:44; 7:13, 14) Po své smrti a vzkříšení byl Ježí vyvýšen k Jehovovu trůnu v nebesích. A i když jeho pozemský rodokmen jak skrze Josefa, tak i Marii může být sledován zpět k Joachinovi, není porušením Jehovova výnosu skutečnost, že Ježíš panuje z nebeského trůnu. Petr to potvrdil svým odkazem na slova, jež napsal pod inspirací David: „Protože [David] byl tedy prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, že posadí na jeho trůn jeden z plodů jeho beder, viděl dopředu a mluvil o Kristově vzkříšení. . . Byl. . . vyvýšen na Boží pravici“, kde měl v určeném čase začít panovat uprostřed svých nepřátel. — Sk. 2:30–36; Žalm 110:1, 2.

◼ Bylo by nesprávné kouřit cigarety, jež neobsahují tabák, jako pomůcku k překonání návyku na tabák?

Je řada důvodů, proč by se měly osoby, jež chtějí uplatňovat biblickou radu a být členy křesťanského sboru, vyvarovat tohoto způsobu.

Mnozí lidé, kteří byli zvyklí kouřit a měli zejména návyk na nikotin jako drogu v tabáku, se pokusili zbavit se tohoto zvyku. Jedním způsobem bylo kouření náhradních cigaret vyrobených z jiných rostlinných látek bez nikotinu. To by se mohlo zdát docela žádoucí z tohoto důvodu: kuřák se vyvaruje nikotinu, a přece se zdá, že nepodléhá tak silnému napětí, jaké vzniká při přerušení dlouhodobého zvyku, protože může stále něco držet a kouřit, a to cigaretu bez tabáku.

Abychom pochopili, proč se to nehodí pro křesťany, uvažujme o některých důvodech, proč svědkové Jehovovi nekouří.

Jedním důvodem je, že rozšířený zvyk kouření tabáku — v cigaretách, dýmkách nebo doutnících — je v rozporu s tím, co napsal apoštol Pavel korintskému sboru: „Milovaní, . . . očisťme se od každé poskvrny těla a ducha.“ (2. Kor. 7:1) Těsně před těmito slovy mluvil Pavel o náboženských činnostech, k nimž patřilo i ‚dotýkat se nečistého‘. (2. Kor. 6:17) Pak rozšířil námět svým komentářem ve 2. Korinťanům 7:1, který se vztahoval na jakoukoli činnost, která by křesťana poskvrňovala mravně, duchovně nebo tělesně. Tuto zásadu je možné jistě uplatnit na poměrně novodobý zvyk užívání tabáku.

Pozoruješ-li blíže ty, kteří užívají tabák, pravděpodobně si všimneš, že mají zbarvené prsty a zuby, a asi víš, jak začernalé a znečištěné jsou kuřákovy plíce. Jejich zvyk je nečistý a vážně ohrožuje jejich zdraví a život. Tkví však poškození jen v tom, že kouří tabák? Sotva, i kdyby někdo pravidelně kouřil cigarety vyrobené z jiné rostliny, ať je to marihuana, hlávkový salát, kukuřice nebo něco jiného — vdechovat den za dnem kouř je nepřirozené. Nesouhlasil bys s tím, že pravidelné vdechování jakéhokoli kouře by poskvrňovalo plíce a pravděpodobně by ohrozilo zdraví? Ať již je to tedy kouř tabáku, marihuany nebo kouř z nějakého druhu beznikotinových cigaret, je kouření prostě nevhodné pro lidi, kteří chtějí žít v souladu s radou ve 2. Korinťanům 7:1. — Srovnej Římanům 12:1.

Také se nedá říci, že by prokazoval lásku k bližnímu, ke své rodině a k lidem ve svém okolí takový člověk, který je nutí vdechovat svůj kouř, i kdyby to byl kouř z něčeho jiného, než je tabák. — Mar. 12:31.

A dále, kouření tabáku je tak všeobecně rozšířené, že lidé, když pozorují člověka kouřícího nějaký druh cigarety, doutníku nebo dýmky, budou bez nadsázky předpokládat, že to je tabák. I když se tedy někdo omezí na cigarety bez nikotinu, pozorovatelé by mohli stejně klopýtnout a vyvodit z toho závěr, že svědkové Jehovovi nejsou důslední a že se nevystříhají tohoto znečišťujícího a škodlivého zvyku, kouření tabáku. — Luk. 17:1, 2.

Mnozí z těch, kteří jsou nyní čistými, zdravými křesťanskými služebníky Jehovovými, překonali úspěšně návyk na tabák, aniž si zapálili nějaký jiný druh kuřiva. Užitečné komentáře k tomu můžeš najít v článku „Tyto slabosti lze překonat“ ve „Strážné věži“ 7, 1983.

[Poznámka pod čarou]