Znáš Boha, kterého uctíváš?
„BŮH JE MRTEV.“ Tuto větu, kterou razil před sto lety německý filozof Friedrich Nietzsche, oživili někteří teologové v šedesátých letech našeho století. Mnozí vzdělaní lidé si tehdy mysleli, že lidská společnost je schopna vyřešit si své problémy a zajistit si tak štěstí.
Potom přišlo rozčarování a v sedmdesátých letech našeho století vidíme sklon k „odsvětštění“. Sociologové zjistili, že ke štěstí potřebují lidé ve svém životě něco duchovního. I vědecké kruhy začaly snadněji připouštět, že je nutné věřit v Boha. A tak v roce 1979 vydal francouzský autor Christian Chabanis knihu „Dieu existe? Oui“ (Existuje Bůh? Ano), do níž mohl zahrnout interview s devíti francouzskými vědeckými osobnostmi, jež se všechny hlásily k určité formě víry v Boha.
Milióny lidí se ovšem nikdy neztotožnily s teologií, která hlásá, že „Bůh je mrtev“. Zachovali si svou víru v Boha. Znamená to však, že mají jasnou představu o Bohu?
Synod francouzských katolických biskupů sepsal v roce 1967 seznam problémů, které znepokojují katolíky. První bod v seznamu zněl: „Naše poznání o Bohu“ a druhý byl „Osoba Kristova“. Autor Jacques Duquesne uvádí ve své knize „Bůh pro dnešního člověka“ interview s jedním osmapadesátiletým katolíkem, který připustil: „Někdy si kladu otázku, zda byl Kristus opravdu Bůh. . . Snažím se přesvědčit sám sebe. Je to pro mne velký problém.“ Duquesne také citoval dva katolické kněze, kteří řekli, že pro mnohé křesťany jsou „dogmata oddělenými, abstraktními, arbitrárními formulemi; mají sotva jaký význam; jedno dogma neobjasňuje druhé dogma; dnešní lidé se o nich proto mohou těžko vyjádřit. Jak dalece by znepokojilo většinu i těch nejlepších křesťanů, kdyby se teologové rozhodli připojit ke trojici ještě čtvrtou osobu?“
Ano, naukou, jež vyvolává zmatek nejen u katolíků, ale také u členů východní ortodoxní církve a většiny protestantských církví, je trojice. „Katolický slovník“ (angl.) o tom říká: „Můžeme pochopit, že tři jednotliví muži jsou od sebe odlišní, a přece všichni mají společné lidství. Jednota tří božských osob je úplně odlišná. Když o nich mluvíme jako o jednom Bohu, míníme tím nejen, že každý z nich je Bůh, ale že každý z nich je jeden a tentýž Bůh, a v tom je tajemství, nepochopitelné kterékoli stvořené inteligenci.“ Nelze se divit, proč si katolíci stěžují, že jejich největším problémem je „poznání Boha“!
Uctívání neznámého Boha
Téměř miliarda lidí, kteří patří k církvím křesťanstva, je vyzývána k uctívání Boha, jehož nemohou pochopit. Jsou v podobné situaci jako starověcí Samaritáni, z nichž jedné ženě řekl Ježíš: „Uctíváte, co neznáte.“ (Jan 4:22) Proč to Ježíš mohl říci?
V osmém století př. n. l. bylo desetikmenné severní království izraelské s hlavním městem Samařím dobyto Asyřany. Mnoho Izraelitů bylo odvedeno do Asýrie a různých dobytých území. Asyrský král potom poslal některé zajatce, zejména z Babylóna, do té oblasti Izraele, které se říkalo Samaří. Tak vzniklo smíšené obyvatelstvo Izraelitů a pohanů. O výsledném smíšeném náboženství říká Bible: „Začali se bát Jehovy, ale prokázali se jako ctitelé svých bohů, podle náboženství národů, z nichž je odvedli do vyhnanství.“ — 2. Král. 17:26–33; srovnej 1. Královskou 12:28–31.
Ano, Samaritáni se báli Jehovy. Přijímali dokonce část jeho Slova — Pentateuch neboli prvních pět knih Bible. Smísili však uctívání Jehovy s falešným babylónským náboženstvím. A o takových Samaritánech Ježíš prohlásil: „Uctíváte, co neznáte.“ Věděli o Jehovovi, ale nepřijímali celé jeho Slovo. Neuctívali proto Boha „duchem a pravdou“. — Jan 4:22, 23.
Nejsou členové církví křesťanstva v podobné situaci? Vědí o Bohu, ale mnozí připouštějí, že jej ve skutečnosti neznají. Nemůžeš si dovolit zůstat v té věci lhostejný, protože Ježíš prohlásil: „Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ — Jan 17:3, „EP“.
Která nauka obzvlášť zabránila členům církví křesťanstva, aby nepoznali Jehovu, „jediného pravého Boha“? Je to bezpochyby ono ‚nepochopitelné tajemství‘ trojice. Když však člověk čte Bibli, nemá dojem, že by první křesťané uctívali nějakého ‚tajemného Boha‘. Apoštol Jan řekl, že „Boží Syn. . . dal nám schopnost, abychom poznali toho pravého [Jehovu Boha]. A jsme ve spojení s tím pravým prostřednictvím jeho Syna Ježíše Krista.“ — 1. Jana 5:20.
Jak tedy došlo k tomu, že křesťanstvo uctívá Boha, kterého jeho členové nemohou pochopit? O této věci bude pojednávat další článek.