Boží slovo je živé

Boháč a Lazar — o čem je to poučení?

JEŽÍŠ KRISTUS dával často poučení na základě nějakého příběhu. Jeden dobře známý příběh začal Ježíš slovy: „Byl. . . nějaký bohatý člověk a zdobíval se purpurem a plátnem a den co den si velkolepě užíval. Ale nějaký žebrák jménem Lazar, plný vředů, býval pokládán k jeho bráně a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova stolu. Ano, přicházeli i psi a lízali mu vředy.“

Ježíš tedy prostě řekl, že nějaký muž byl bohatý, nákladně se oblékal a dobře jedl, zatímco Lazar byl chudý, pokrytý vředy, a olizovali jej psi. Mluví tento příběh o skutečných lidech? Ne. Katolická „Jeruzalémská bible“ vysvětluje v poznámce pod čarou, že to je „podobenství v podobě příběhu a nevztahuje se na žádnou historickou osobnost“. Proč, toho si povšimni v dalších Ježíšových slovech:

„Časem žebrák zemřel a andělé ho odnesli na místo k Abrahámovým prsům. Boháč také zemřel a byl pohřben. A v hádu pozdvihl oči, protože byl v trápení, a uviděl v dálce Abraháma a Lazara u něho na místě u prsou. Zvolal tedy a řekl: ‚Otče Abraháme, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil špičku prstu ve vodě a zchladil mi jazyk, protože jsem v úzkostech v tomto planoucím ohni.‘ “ — Luk. 16:19–24.

Jak vidíš, Ježíš neřekl nic o tom, že by boháč žil nějakým hanebným životem, takže by si zasloužil ohnivý trest; jeho chybou bylo, že nesytil chudé. Ježíš také neřekl nic o tom, že by Lazar dělal dobré věci, věci, jimiž by si zřejmě zasloužil, aby se dostal do nebe, což je podle některých církví význam slov, že byl přijat do Abrahámovy náruče. Ostatně Abrahám byl mrtev a v hrobě, stejně jako David, takže andělé nemohli doslova odnést Lazara do jeho náruče. (Sk. 2:29, 34; Jan 3:13) A kdyby byl boháč ve skutečném pekle, nemohl by mu Lazar nijak prospět pouhou kapkou vody!

Koho tedy znázorňoval boháč a koho Lazar? Co bylo zobrazeno jejich smrtí? Boháč znázorňoval náboženské vůdce, kteří byli důležití ve svých vlastních očích a nesytili duchovně lid. Lazar znázorňoval prostý lid, který přijal Ježíše Krista. Jejich smrt zobrazila změnu jejich stavu.

K této změně neboli smrti, pokud jde o dřívější stav boháče a Lazara, došlo, když Ježíš duchovně nasytil zanedbávaný lid podobný Lazarovi. Tak se dostali do přízně většího Abraháma, Jehovy Boha. Židovští náboženští vůdci, kteří se cítili důležití, současně „zemřeli“, pokud jde o Boží přízeň, a začali být trápeni učením Krista a jeho následovníků. Když je například Štěpán veřejně obvinil, „cítili bodnutí u srdce a skřípali na něj zuby. . . a zacpali si uši“. — Cítili trápení. Sk. 7:51–57.

Ježíšův příběh tedy neučí o posmrtném trápení v ohnivém pekle, ale popisuje změnu stavu, k níž došlo mezi dvěma třídami lidí na základě jeho učení.