Otázky čtenářů
◼ Jestliže Ježíš vytvořil na svatbě v Káně tolik vína, naznačuje to, že se této hostiny účastnily stovky osob?
Ježíš opravdu zázračně opatřil velké množství znamenitého vína, jehož bylo dost pro velkou skupinu, ale nemusíme si myslet, že vytvořil jen tolik, kolik bylo třeba, nebo že bylo všechno při hostině spotřebováno.
Jan 2:6–9 uvádí, že Ježíš dal naplnit vodou „šest kamenných džbánů na vodu, jak vyžadovaly očišťovací předpisy Židů, z nichž každý mohl pojmout dvě nebo tři míry tekutiny“. Ježíš přikázal: „Naplňte džbány na vodu.“ Udělali to a naplnili je „až k okraji“. Předpokládá se, že každá tekutá „míra“ byla „bat“, a tato míra obsahovala 22 litrů. Jestliže je tomu tak, pak sedm džbánů na vodu obsahovalo asi 260 až 390 litrů. — 1. Král. 7:26; Ezdr. 7:22; Ezech. 45:14.
Ježíš a jeho učedníci zůstali na této hostině; musela tam tedy panovat umírněnost. Bylo by tedy možno usuzovat, že byly přítomny stovky lidí, jinak by Ježíš nepovažoval za nutné vytvořit tolik vína. Ale když Ježíš při jiných příležitostech zázračně opatřoval pokrmy, neopatřil pouze minimální potřebné množství. Když rozmnožil chleby a trochu ryb, aby nakrmil 4 000 mužů, mimo ženy a děti, pak se zbytků nasbíralo „sedm plných košů na potraviny“, což byly rákosové koše tak velké, že mohly pojmout člověka. (Mat. 15:32–38; Sk. 9:25) Podobně se mohlo stát, že zbylo po hostině v Káně mnoho vína pro budoucí použití, neboť víno bylo při jídle obvyklým nápojem. To by zdůraznilo, že Ježíš byl štědrý, stejně jako je štědrý jeho Otec. — Sk. 14:17; srovnej Matouše 14:14–21.
Svatby v Káně se tedy mohlo účastnit mnoho lidí z Kány a okolí, ale množství vína, které Ježíš vytvořil, nutně nedokazuje, že bylo přítomno mnoho set osob.
◼ Proč se „Strážná věž“ odvolává na události zaznamenané v První knize Makkabejské, jestliže je tato kniha částí Apokryfů?
Naše příručka „Aid to Bible Understanding“ (Pomůcka k porozumění Bible) obsahuje rozsáhlý článek nazvaný „Apokryfy“. Poskytuje důkazy, proč jsou apokryfy považovány za nekanonické, ačkoli je římskokatolická církev uznává. Židé nikdy neuznávali spisy Apokryfy jako část hebrejského kánonu a Jeroným, známý katolický překladatel latinské Bible Vulgáty, připustil, že jsou nekanonické. Apokryfní knihy tedy nejsou inspirované spisy, jakými jsou knihy Bible. — (2. Tim. 3:16)
Apokryfní knihy První a Druhá Makkabejská však obsahují mnoho informací o skutečnostech. Kniha „Aid“ říká o První Makkabejské: „Historická zpráva o boji Židů za nezávislost během druhého století př. n. l., od začátku vlády Antiocha Epifana (175 př. n. l.) do smrti Simona Makkabejského (asi 134 př. n. l.). . . pojednává zejména o hrdinských činech kněze Mattatiáše a jeho synů, Judaše, Jonatana a Simona, v jejich bitvách se Syřany. Je to nejcennější z apokryfních děl, protože poskytuje historické informace o tomto období. Ale, jak uvádí ‚Židovská encyklopedie‘ (angl.), jsou v ní ‚dějiny psány z lidského hlediska‘.“
Kniha „Aid“ dodává o Druhé knize Makkabejské: „Ačkoli je tato zpráva umístěna za První Makkabejskou, vztahuje se na část téhož období (asi od roku 180 př. n. l. do roku 160 př. n. l.) a byla napsána jiným autorem než První Makkabejská. Pisatel předkládá tuto knihu jako souhrn dřívějších děl jistého Jasona z Cyreny. Popisuje pronásledování Židů za Antiocha Epifana, vyplenění chrámu a jeho pozdější opětovné zasvěcení.“
Odkazy na citáty z knih Makkabejských mohou tedy vyplývat z historického zájmu a neznamenají, že jsou tyto nebo jiné apokryfní spisy inspirovány nebo že jsou kanonické.