Vánoce — Mnozí je považují za radostné období, v němž není žádné nebezpečí

„JIŽ samo slovo vánoce jako by v sobě mělo nějakou kouzelnou moc,“ napsal ve svém mládí Charles Dickens. „Zapomene se na malichernou žárlivost a na neshody. . . Kdyby tak vánoce trvaly po celý rok.“ Pro Dickense byly vánoce zřejmě velice radostným obdobím a v povídkách, jako je například „Vánoční koleda“, sdělil své pocity miliónům lidí. Na Štědrý večer se v rodinách ještě dodnes čte tato kniha nahlas. (Bývalý prezident Spojených států Franklin Roosevelt prý také dodržoval tento zvyk.) Když Charles Dickens zemřel, zvolal jeden chlapec: „Dickens zemřel? To zemře také ježíšek?“ Ale v mysli a srdci mnoha dětí je ježíšek nebo mikuláš stále ještě velmi živý.

Tato oslava se zdá radostná a bez nebezpečí nejen v očích dětí. Na jednoho vlivného Australana zapůsobilo hlubokým dojmem, co viděl otevřeným oknem o Štědrém večeru roku 1937. Tiše hrálo rádio a jakási stará dáma seděla se svíčkou v ruce a poslouchala koledy. Příští rok zorganizoval o vánocích velké shromáždění pod širým nebem, které nazval „Koledy při světle svíček“. Australské letní večery jsou pro takovou oslavu velmi příhodné, a časem z toho vznikl velmi populární zvyk. Dnes se lidé shromažďují po celém kontinentě, rozsvěcují svíčky a zpívají koledy.

Skutečným zastáncem oslavování vánoc byl František z Assisi. V roce 1 224 uspořádal k radosti mnoha městských obyvatel vánoční bohoslužby kolem skutečných jeslí, u nichž byl živý vůl a osel. Scéna s jesličkami se brzy stala populární a o vánocích se často vystavuje v mnoha katolických domácnostech i kostelech. V římském kostele Santa Marie d’Aracoeli jsou vánoční jesličky s děťátkem, které je ozdobeno zlatem a drahokamy. O vánocích tam ženy přivádějí děti, aby uctívaly toto „svaté děťátko“. Vedle tohoto znázornění jsou stohy dopisů z celého světa, v nichž lidé prosí o pomoc a o zázraky.

Vánoční stromeček zavedl v Anglii německý princ Albert se svou manželkou, královnou Viktorií, když si takový stromek postavili při své vánoční oslavě v roce 1841. Německý Weihnachtsbaum se brzy stal mezi Brity velmi populárním. Později navrhli dva anglikánští duchovní, aby se postavil vánoční strom a jesličky v londýnské katedrále svatého Pavla. Návrh se setkal s odporem, a proto byl požádán král Jiří V., aby daroval katedrále dva stromy, což učinil. Od té doby tam patří jesličky a stromy k prosincové výzdobě, a těchto symbolů užívají i další protestantské kostely.

Vánoční zvyky se snad v různých zemích liší, ale kouzlo vánoc, se svíčkami a stále zelenými rostlinami, jesličkami a koledami, slavnostním posezením a s dárky je v očích mnoha lidí neodolatelné. „Pro které dítě není Štědrý den ten nejkrásnější den v roce?“ zeptal se historik Pimlott. Proč je však v tomto pojednání zmínka o nebezpečí, jestliže tolik lidí považuje vánoce za tak radostné? Pravý původ vánoc je ve skutečnosti znepokojující a může mít škodlivé účinky. Proč?