Otázky čtenářů
■ Byla předurčena smrt Adama a Evy, jestliže je v Židům 9:27 řečeno, že „je vyhrazeno lidem, aby zemřeli jednou provždy, ale potom přijde soud“?
Ne, zde se nemluví o Adamovi a Evě, kteří byli stvořeni s vyhlídkou na nekonečný život na zemi. Byli by mohli žít věčně, kdyby byli poslouchali Boha. Jejich smrt nebyla předem určena, ale byla následkem jejich svévolného hříchu. (1. Mojž. 2:15–17) Ze souvislosti je patrné, že Židům 9:27 platí především na velekněze ve starém Izraeli, který v Den smíření předsťiňoval Ježíše Krista. — Žid. 4:14, 15.
Otázku ohledně Židům 9:27 dostal v roce 1915 Charles T. Russell, tehdejší prezident Společnosti Strážná věž. Odvolal se na to, co již bylo předtím uveřejněno, například ve „Studiích Písma“ a v brožuře „Svatostánek. Stín pravé, ‚lepší oběti‘ “ (1899, něm.). Text Židům 9:27 byl vysvětlen s ohledem na souvislost.
V 8. a 9. kapitole Židům vysvětlil Pavel, že mnohé podrobnosti mojžíšského Zákona byly ‚předobrazným znázorněním a stínem nebeských věcí‘. (Žid. 8:5) To platilo především na oběti při každoročním Dnu smíření. Pouze v onen zvláštní den mohl velekněz vstoupit do nejvnitřnějšího oddílu svatostánku. Tento prostor, Nejsvětější, byl oponou oddělen od Svaté a velekněz si musel uvolnit cestu do ní zvláštním kadidlem. Pak tam mohl vstoupit s obětní krví býka a kozla. I když kněží svědomitě zachovávali všechny tyto přísné předpisy, bylo přikrytí hříchů Izraelitů, jehož tím bylo dosaženo, časově omezené; oběti musely být přinášeny každý rok.
Pavel doplnil své dokazování prohlášením, že „Kristus jako velekněz . . . přišel“, ale po své smrti a vzkříšení nevstoupil „do svatého místa udělaného rukama, . . . ale do samého nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha“. (Žid. 9:11, 12, 24) Musela se tato oběť opakovat? Ne. Kristus se „zjevil jednou provždy“. (Žid. 9:25, 26; Řím. 6:9) Potom Pavel řekl: „Jako je vyhrazeno lidem, aby zemřeli jednou provždy, ale potom přijde soud, tak byl i Kristus obětován jednou provždy, aby nesl hříchy mnohých.“ — Žid. 9:27, 28.
Tak byla vzata v úvahu souvislost a můžeme rozumět následujícímu komentáři k Židům 9:27 v brožuře „Svatostánek“: „Vždy, kdy kněz vstupoval v Den smíření do ‚Nejsvětější‘, uváděl do nebezpečí svůj život; kdyby totiž byla jeho oběť nedokonalá, byl by zemřel, když procházel ‚druhou oponou‘. On sám by nebyl přijat do Nejsvětější a jeho nedokonalá oběť by také nebyla příjemná jakožto smíření za hříchy jeho lidu. Je tedy zřejmé, že jakýkoli nedostatek z jeho strany by byl měl za následek smrt a také to, že by byli zůstali pod rozsudkem smrti všichni, za jejichž hříchy se snažil dosáhnout zadostiučinění. To byl v tomto textu zmíněný ‚soud‘, který byl vysloven každoročně nad předobraznými kněžími.“
Naproti tomu o obětní smrti Ježíše Krista je dále v této brožuře řečeno: „Kdyby byla jeho oběť nějakým způsobem nebo v nějaké míře nedokonalá, nebyl by nikdy vzkříšen ze smrti, protože by byl proti němu vznesen výrok ‚soudu‘. Ale jeho vzkříšení třetího dne bylo důkazem, že jeho obětní dílo bylo vykonáno dokonale a že při božském ‚soudu‘ obstálo.“
Židům 9:27 je tedy podle souvislosti poznámkou o přednosti Kristovy kněžské služby.
Je však také možné odvolat se na Židům 9:27 při všeobecném výroku o zkušenosti lidstva. Adam a Eva sice měli možnost žít věčně, ale jejich potomci jsou na tom jinak. Děti přišly teprve po hříchu Adama a Evy. Všichni jejich nedokonalí potomci se tedy narodili tak říkajíc jako umírající. (Řím. 5:12; 6:23) Zděděná smrt postihuje lidi jen jednou. Tak tomu bude i v budoucnosti. Až bude ve prospěch lidstva uplatněno požehnání Kristovy oběti a bude probíhat Boží tisíciletý den soudu, může se ukázat, že musí být některý vzkříšený navždy zničen. Jeho smrt pak bude následkem jeho vlastní špatnosti, nikoli následkem adamovského hříchu. — Zjev. 20:13–15.
Naproti tomu obdrží příznivý rozsudek ti, kteří předtím zemřeli na základě zděděného hříchu, ale po vzkříšení se projevili jako věrní. Budou smět žít věčně. — Zjev. 21:3–6.
Židům 9:27 se tedy podle souvislosti vztahuje na Ježíšovu službu v postavení velekněze na rozdíl od služby velekněze v Izraeli. Text také popisuje všeobecnou zkušenost člověka se zděděnou adamovskou smrtí. Nepodporuje však nebiblický názor nauky o předurčení, že Adam a Eva byli předurčeni ke smrti již před svým stvořením.