Zprávy a jejich hlubší význam

‚Zasaženo bolestivé místo‘

Dvaadvacátého prosince 1984 se objevila na titulních stránkách novin zpráva o dramatické události, k níž došlo v jednom vagónu newyorské podzemní dráhy. Sedmatřicetiletého Bernarda Hugo Goetze, který cestoval do zaměstnání, ohrožovali čtyři mladíci, kteří ho podle jeho slov chtěli okrást. Goetz, jenž byl v minulosti již jednou přepaden, vytáhl pistoli a na všechny čtyři vystřelil, takže jeden z nich zůstane po celý život chromý.

Tento případ vyvolal celonárodní debatu o zločinnosti a o veřejné bezpečnosti. Jeden řečník ve zpravodajství kabelové televize řekl: „Tento případ zasáhl bolestivé místo. Všeobecně panuje pocit nespokojenosti a hněvu nad stavem souzení kriminálních případů.“ V jednom úvodníku listu „The New York Times“ bylo řečeno: „Vláda zklamala [veřejnost] v nejzákladnější odpovědnosti: v péči o veřejnou bezpečnost. Vzít právo do vlastních rukou znamená vzít je z úředních rukou. Ale tehdy 22. prosince ve vagónu podzemní dráhy nebyl zákon v ničích rukou.“

Veřejnost projevila o Goetzův případ mimořádný zájem, z čehož je patrné, co cítí mnozí lidé: Strach z nebezpečí přepadení nebo oloupení a nespokojenost a zlobu nad tím, že se pro zajištění veřejné bezpečnosti nedělá víc. Krádeže ovšem nejsou novým problémem. (Srovnej 1. Korinťanům 11:26.) Nový je však rozsah, jehož dosahuje kriminalita a jiné znepokojivé okolnosti, takže lidé omdlévají strachem a očekáváním. (Luk. 21:26) Takové obavy však zakrátko skončí pod panstvím Božího království. V zaslíbeném novém světě budou všichni obyvatelé země žít v pokoji a v souladu a „nikdo nezpůsobí, aby se chvěli“. — Mich. 4:4.

„Vyšší“ vzdělání

„Většina vyšších škol tvrdí, že učiní studenty v kulturním a morálním ohledu lepšími lidmi, ale nezdá se, že to tak je,“ říká William J. Bennett, nový ministr školství ve Spojených státech. „Nedodržují své sliby.“ Dnešní stav vzdělávání na vyšších učilištích kritizuje ještě z dalšího důvodu. „Panuje jakási domněnka, že absolventi vyšších učilišť jsou nějakou kněžskou třídou a že se s člověkem stanou podivuhodné věci, jakmile získá akademický titul,“ říká Bennett. „Kdyby ke mně přišel můj vlastní syn . . . a řekl by: ‚Slíbil jsi mi, že mi budeš platit studium na Harwardské univerzitě. Co kdybys mi místo toho dal 50 000 dolarů, abych si založil nějaký malý podnik?‘, považoval bych to asi za dobrý nápad.“

Návštěva vyššího učiliště snad slibuje skvělou budoucnost, ale je to zárukou úspěchu? Zřejmě ne. Mnozí lidé však vidí, že něco je opravdu zárukou úspěchu. Praví křesťané dnes mohou dosvědčit, že studiem Božího slova a jeho uplatňováním v životě získali výhody v kulturním, morálním, a dokonce i ve finančním ohledu. Vědí, že — jak řekl Pavel — „celé Písmo je . . . prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, . . . aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Tim. 3:16, 17) S biblickou výchovou není spojeno žádné riziko. Získat moudrost od Boha, jehož myšlenky jsou vyšší než naše myšlenky, vede k pravému úspěchu. — Iz. 55:9.