Adam a Eva — Mýtus, nebo skutečnost?

„NENÍ tvrzení, že Adam a Eva pocházejí z říše zvířat v příkrém rozporu s Biblí?“ Tato otázka, jež byla položena v římsko–katolickém deníku „La Croix“, vyjadřuje podstatu problému, nad nímž se pozastavují mnozí křesťané. Přemýšlejí o tom, jaký má vlastně křesťanství význam, jestliže je uváděno v pochybnost stvoření.

Abychom lépe porozuměli problémům, které s tím jsou spjaty, budeme muset prozkoumat, co Bible říká o hříchu a smrti. Především se musíme vrátit ke zprávě o tom, co se stalo v zahradě Eden.

Hřích a výkupné

Ve 2. kapitole 1. knihy Mojžíšovy je ukázáno, že Bůh dal prvnímu člověku příkaz. Nesměl jíst z určitého stromu, který je označen jako ‚strom poznání dobrého a špatného‘. (1. Mojž. 2:17) „Jeruzalémská bible“ (angl.) v poznámce vysvětluje, že si člověk, když přestoupil Boží přikázání, přisvojil právo, které mu nepatřilo — totiž „schopnost sám rozhodovat, co je dobré a co špatné, a jednat podle toho, tedy nárok na úplnou morální nezávislost, na základě které člověk odmítá uznat své postavení, jež má jako stvořená bytost“.

Tím, že Adam neuposlechl Boží zákon, zhřešil a způsobil lidskému rodu nedokonalost, jež vedla podle Boží předpovědi ke smrti. Když první lidská dvojice ztratila dokonalost, mohla svým potomkům předat jedině nedokonalost. Všichni budoucí potomci Adama a Evy — jinými slovy celý lidský rod — byli odsouzeni k smrti. — 1. Mojž. 3:6; Žalm 51:5; 51:7, „KB“; Řím. 5:14, 18, 19.

Jak vůbec mohlo lidstvo opět získat naději na věčný život, kterou Adam zmařil? Zásada „život za život“, jež byla vyjádřena v Božím zákoně daném prostřednictvím Mojžíšovým, jasně ukázala, co je nutné: za dokonalý život, který ztratil Adam, musel být obětován dokonalý život. (5. Mojž. 19:21, „EP“) Ježíš, zakladatel křesťanství, pro to byl plně způsobilý. Byl bez hříchu a nebyla v něm nedokonalost, a proto byl jedině on schopen obětovat dokonalý lidský život jako „odpovídající výkupné za všechny“. (1. Tim. 2:5, 6) Kristus ukázal, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč přišel na zem. Řekl totiž: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ — Mat. 20:28.

Týž požadavek — totiž že výkupné musí přinést někdo vyšší než nedokonalý člověk — je objasněn i v Žalmu 49:7; 49:8, „KB“, kde čteme o údělu člověka: „Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení.“ („KB“) Proč nemůže nikdo ‚vykoupit svého bratra‘? Prostě proto, že žádný nedokonalý život nemůže být náhradou za dokonalý život, který ztratil Adam.

Dva závažné důkazy

Prozkoumáme-li, co řekl apoštol Pavel a co řekl sám Kristus o tomto námětu, můžeme sami posoudit, zda máme zprávu o Adamovi a Evě chápat jako symbolickou, nebo zda opravdu existovali.

Apoštol Pavel poukazuje na obdobu mezi úlohou Adamovou a úlohou Ježíše Krista. Říká totiž: „Skrze jednoho člověka [Adama] přišel hřích na tento svět a skrze hřích smrt . . . Neboť jestliže kvůli provinění toho jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše budou žít a kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění.“ (Řím. 5:12, 17, „Petrů“) Tutéž myšlenku ukazuje v jiném svém dopise, kde nazývá Ježíše ‚posledním Adamem‘ a tím ukazuje, že jedině Ježíš mohl vykoupit to, co kdysi Adam ztratil. Ježíš se tedy mohl po svém vzkříšení k duchovnímu životu v nebesích stát „životodárným duchem“ pro všechny, kteří budou zachráněni. (1. Kor. 15:45) Jestliže byl tedy Adam jen symbolem lidství, nějakou „kolektivní bytostí“, jak to vyjadřuje v poznámce francouzský „Ekumenický překlad Bible“ (Traduction Œcuménique de la Bible), jaký základ by měl Pavel pro své dokazování?

Ale nejdůležitější svědectví o pravdivosti zprávy z 1. Mojžíšovy o Adamovi a Evě poskytl sám Kristus, který se na ni odvolal, když mu náboženští vůdcové tehdejší doby kladli otázky. Prohlásil: „ ‚Nečetli jste [v 1. Mojžíšově], že Stvořitel od počátku „muže a ženu učinil je“?‘ A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo . . . Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!‘ “ (Mat. 19:4–6, „EP“) Můžeme si představit, že by Ježíš založil své učení o svatosti manželství na něčem, co by bylo jen pomyslné nebo mytologické?

Moudrost světa, nebo moudrost Boží?

Francouzský jezuita Teilhard de Chardin zavedl jednu z největších změn v katolickém myšlení. Považoval evoluci za postupný vzestup k duchovní existenci. Podle jeho teorie se životní formy vyvíjejí, procházejí vývojovými stadii přes zvířata a člověka a jsou nakonec určeny k tomu, aby se sjednotily v jednom ústředním bodu omega v Kristu. Ačkoli církev nejprve tuto teorii odsuzovala, postupně ji začali mnozí katoličtí duchovní schvalovat. Je však v příkrém protikladu k biblickým důkazům a uvádí potupu na samotného Boha, neboť popírá, že člověk potřebuje výkupné, aby mohl opět získat dokonalý lidský život.

Tato pseudovědecká teorie má pro církev velice závažné důsledky. Jean Rondot to vysvětluje v knize „L’épopée des adamites“ (Epos adamitů): „Všechny buřičské nebo revoluční směry v církvi, mezi duchovenstvem a laiky, dostaly doslova pomoc od Teilharda. Nyní byla povolena určitá volnost ve výkladu Písma (i když to znamenalo, že se mění duch textu), proč toho tedy nevyužít a nevytvořit nějaké nové náboženství podle osobního vkusu?“

Dnes jsou již značnou měrou patrné účinky tohoto směru. Průzkum, který zorganizoval v roce 1980 jeden důležitý francouzský ústav, ukázal, že pouze 40 procent francouzských katolíků věří v Adama a Evu a v původní hřích. Pochyby vnikly i do jiných stejně důležitých sfér, protože pouze 59 procent katolíků ve Francii dnes věří v základní křesťanskou nauku o vzkříšení Ježíše Krista.

Různé církve, které přijímají evoluční teorii, se ani zdaleka nedrží biblického učení. Snaží se zřejmě v prvé řadě převzít populární moderní filozofie. Pavel varoval první křesťany před takovým způsobem myšlení. Připomněl Korinťanům, že křesťanství nemá nic společného s módními filozofiemi jeho doby. Napsal: „Kde je moudrý? Kde znalec Písma? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou? . . . Vždyť Židé prosí o znamení a také Řekové hledají moudrost, ale my kážeme Krista přibitého na kůl, . . . národům pošetilost.“ — 1. Kor. 1:20–23.

Ani dnes nemůže úsilí po takové „moudrosti světa“ dovést člověka k poznání Boha a k tomu, aby získal jeho schválení. (Srovnej Jana 17:3.) Záchrana vedoucí k věčnému životu je možná pro všechny, kteří plně přijmou Kristovu oběť, výkupné, jež bylo zaplaceno, aby byl koupen zpět dokonalý život, který ztratil Adam. Jedině na základě této oběti se mohou lidé přibližovat k Bohu a mohou jim být odpuštěny jejich hříchy. Apoštol Petr byl o tom naprosto přesvědčen, když prohlásil před náboženskými vůdci shromážděnými v Jeruzalémě: „V žádném jiném [kromě Ježíše] není záchrana, neboť pod nebem není jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, kterým máme být zachráněni.“ — Sk. 4:12.

Statisíce lidí již vložily svou důvěru v tohoto ‚životodárného ducha‘. Dychtivě čekají, co přinese blízká budoucnost, až bude na zemi obnoven ráj a oni budou moci zažít splnění naděje, kterou Adam ztratil, totiž naděje na věčný život na zemi. Pokud jsi ještě tohoto životně důležitého poznání z Bible nedosáhl, můžeš je získat bezplatným studiem se svědky Jehovovými a účastí na jejich křesťanských shromážděních. Tak poznáš, co je třeba, aby ses stal jedním z Ježíšových učedníků. On je ‚posledním Adamem‘, a jeho prostřednictvím můžeš od Boha zdědit podivuhodná požehnání. — 1. Kor. 15:45; Zjev. 21:3, 4.

[Obrázek na straně 6]

Ježíš byl roven dokonalému člověku Adamovi