Otázky čtenářů

■ Jak spolupůsobí svatý duch s dnešním vedoucím sborem při jmenování starších?

Apoštol Pavel řekl křesťanským starším z Efezu: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ — Sk. 20:28.

Pavel nevysvětloval podrobně, jak působí Boží duch při takovém jmenování. Určité pochopení však můžeme získat z toho, co se stalo, když vedoucí sbor projednával otázku ohledně obřízky. Závěr vyjádřili slovy: „Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno, kromě těchto nutných věcí.“ (Sk. 15:28) Jak přispěl Boží duch, jeho neosobní činná síla, k závaznému rozhodnutí, k němuž tehdy došli?

Z patnácté kapitoly Skutků apoštolů je patrné, že nejprve Pavel a Barnabáš předložili otázku. Pak došlo k rozpravě. Apoštol Petr vyprávěl, co vedlo ke křtu neobřezaného pohana Kornélia a jeho domácnosti. Petr vysvětlil, ze ‚Bůh vydal svědectví tím, že jim dal svatého ducha, tak jako jej dal i nám‘. (Sk. 15:7, 8; 10:9–48) Pavel a Barnabáš potom ‚vyprávěli o mnohých znameních a předzvěstech, které Bůh skrze ně učinil mezi národy‘. (Sk. 15:12) Svatý duch tedy působil na Petra, Kornélia, Pavla a Barnabáše, a tak ukázal, že pohané nemusí podstupovat obřízku.

Ale k tomuto rozhodnutí, k němuž dospěl vedoucí sbor, došlo ještě pod dalším působením ducha. Můžeme předpokládat, že prosili o to, aby jim duch pomáhal při jejich úvaze. Díky této pomoci se možná učedník Jakub rozpomenul na proroctví u Amose 9:11, 12 a pochopil jeho uplatnění. Toto proroctví bylo ovšem napsáno pod inspirací svatého ducha. (Sk. 15:13–20) Kromě toho byli ‚apoštolové a starší muži v Jeruzalémě‘, kteří tvořili vedoucí sbor, křesťané, kteří byli pomazáni svatým duchem a kteří přinášením jeho ovoce dávali najevo, že působí v jejich životě. — Sk. 15:2; Řím. 8:14–17; 1. Kor. 7:40; Gal. 5:22, 23.

I když tedy v otázce obřízky nedošlo k žádnému slyšitelnému pokynu z nebe, mohli členové vedoucího sboru právem říci, že k jejich rozhodnutí vedl „svatý duch“.

Podobně tomu je v dnešních sborech se jmenováním křesťanských mužů za starší neboli dozorce. Čas od času se sejde skupina starších (pravděpodobně včetně cestujícího dozorce Společnosti), aby uvažovali o tom, zda by měli být doporučeni bratři ke jmenování za dozorce. Členové této skupiny byli sami jmenováni jako starší a projevují ve svém životě, že mají ducha. Svou rozpravu zahajují modlitbou o vedení duchem. Potom při schůzce důkladně zkoumají, zda každý bratr, který přichází v úvahu, odpovídá požadavkům pro dozorce, jež jsou vytyčeny v Bibli a byly zaznamenány pod vedením svatého ducha. (1. Tim. 3:2–7; Tit. 1:5–9) Uvažují také, zda bratr dokazuje ve svém způsobu života, ze je ‚plný ducha a moudrosti‘. (Sk. 6:3) Shodnou-li se na tom, že je takový a že splňuje dostatečnou měrou požadavky, je jejich doporučení předáno duchem ustanovenému vedoucímu sboru nebo jeho vybraným zástupcům. Později může sbor dostat oznámení, že byl bratr jmenován.

Jmenovaný starší je pochopitelně stále ještě nedokonalý a má snad určité nedostatky. Ale i apoštolové byli nedokonalí, a to nejen předtím, než je Ježíš vybral, ale i potom, když sloužili ve vedoucím sboru. (Luk. 9:46, 54; 22:54–62; Gal. 2:11–14) Určitě však měli Božího ducha a byli jmenováni pod jeho vedením. Podobně se mohou bratři a sestry spolehnout na to, že ‚svatý duch ustanovil dozorce, aby pásli sbor‘. (Sk. 20:28) Ohledně takových mužů je dána rada: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Žid. 13:7.