Mír a bezpečnost — Proč jsou nutné?

„Válka se ve dvacátém století stává stále barbarštější, ničivější a zvrácenější ve všech ohledech . . . Bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki ukončily jednu válku. Také jasně ukázaly, že již k další válce nesmí dojít. Je to poučení pro lidi a jejich vůdce všude na světě, a já doufám, že až toto poučení přijmou, najdou cestu k trvalému míru. Žádná jiná volba neexistuje.“ — Henry L. Stimson, „Rozhodnutí použít atomovou bombu“, „Harper’s Magazine“, únor 1947.

VÝŠE uvedená slova pronesl Henry L. Stimson, americký ministr války z let 1940–45, pouze rok po založení Spojených národů. A vzal si člověk po těch téměř 40 letech „poučení“? Umožnily ti Spojené národy žít v „trvalém míru“? Zamysleme se nad tím, jak vysokou cenu platí lidstvo za války a válečné přípravy jen od druhé světové války.

ŠKODY NA LIDSKÝCH ŽIVOTECH: Kolik lidských životů si vyžádaly války, které byly vedeny po druhé světové válce, ačkoli se Spojené národy snažily přivodit mír? „Od požáru druhé světové války bylo v 66 zemích a územích vedeno 105 větších válek (při nichž bylo [odhadem] nejméně 1 000 obětí na životech ročně) . . . Války, jež byly vedeny od roku 1945, si vyžádaly 16 miliónů životů, přičemž ztráty mezi civilním obyvatelstvem byly podstatně vyšší než mezi ozbrojenými silami. (Počet je neúplný, zejména pokud jde o civilní obyvatelstvo; o většině válek se nevedou úřední záznamy.)“ „World Military and Social Expenditures 1983“ od Ruth Sivardové.

Mír a bezpečnost se stále vzdalují — války jsou vedeny stále častěji. Ruth Sivardová píše: „V padesátých letech bylo vedeno ročně průměrně devět [válek]; v šedesátých letech jedenáct ročně a v sedmdesátých letech ročně čtrnáct válek.“

PSYCHOLOGICKÉ ŠKODY: Od Hirošimy žije člověk stále ve strachu z nukleární války. Vždyť v roce 1945 existovalo jen několik nukleárních zbraní, zatímco v roce 1983 jich bylo po celém světě 50 000. A vyrábějí se další! Je zřejmé, že s rostoucím počtem jaderných zbraní a národů, které je vlastní, roste i riziko jaderné války. Ale jak působí strach z jaderné války na psychiku člověka?

Kniha „Psychologické účinky přípravy na jadernou válku“ (angl.) odpovídá: „Je naléhavě nutné ještě dále podrobně zkoumat, jaké účinky má na myšlení a chování dětí a dospělých to, že žijí ve stínu jaderných zbraní . . . Naše společnost musí nést stále ohromné pokračující škody, k nimž se s dospívajícími generacemi přičítají úroky. Jakou cenu mají dětské sny?“

Děti jsou opravdu velice zranitelné, když cítí, že není vyhlídka na bezpečnou budoucnost. Při nedávném průzkumu mezi australskými školáky ve věku od 10 do 12 let bylo možné slyšet výroky: „Myslím, že až vyrostu, bude válka a v Austrálii každý zahyne.“ „Ze světa budou trosky — všude budou ležet mrtví a USA zmizí s povrchu země.“ Více než 70 procent dětí „považovalo jadernou válku za velmi pravděpodobnou“. Sociologové se obávají, že nejisté vyhlídky do budoucnosti jsou jednou z příčin, proč mnozí mladí lidé žiji jen pro dnešní den, a prahnou proto po vzrušení.

ŠKODY NA NÁRODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ: Před polovinou třicátých let obnášely roční vojenské výdaje asi 4, 5 miliardy amerických dolarů. Ale v roce 1982 stouply na 660 miliard dolarů. A jak víme, stále vzrůstají. Ke znázornění těchto nákladů se v publikaci „World Military and Social Expenditures 1983“ vysvětluje: „Každou minutu zemře 30 dětí, protože pro ně není jídlo ani nenákladné očkování, a světový vojenský rozpočet pohltí každou minutu 1, 3 miliónu dolarů z veřejného majetku.“ (Kurzívou od nás.) A nyní, během dalších dvou let, se náklady zvýšily dokonce na 2 milióny dolarů každou minutu.

Uvědomíme-li si, jak velkou cenu platí člověk za války a válečné přípravy, je jisté jedno: Člověk sám od sebe nenachází „cestu k trvalému míru“. Položme si však otázku: Je možné, že by ještě za našeho života zavládl mír a bezpečnost po celém světě? Kdo by to mohl způsobit? Měli bychom se přitom spoléhat na Spojené národy? Jestliže ne, jak se dosáhne míru a bezpečnosti?