Jak se můžeme ‚plně líbit‘ Jehovovi?

JAK málo lidí se dnes zajímá o to, zda se jejich myšlenky, slova a skutky líbí Bohu! I ti, kteří tvrdí, že se o to zajímají, zřejmě často přinášejí Bohu jen formální službu. O převážné většině se opravdu dá říci: ‚Bohu se nelíbí.‘ — 1. Tes. 2:15.

Někteří lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, mají dojem, že se líbí Bohu, pokud neporušují Desatero přikázání. Ale tak to není. Náš příklad, Ježíš Kristus, řekl o Bohu: „Vždy dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:29) Ano, líbil se svému Otci tím, že dělal určité věci. Vyžaduje se pozitivní jednání, jak lze vidět z modlitby apoštola Pavla za spoluvěřící v Kolosech. Modlil se, aby ‚chodili hodni Jehovy, aby se mu plně líbili [a aby] dále přinášeli ovoce v každém dobrém díle‘. — Kol. 1:9, 10.

Je však skutečně možné ‚plně se líbit‘ Jehovovi? Křesťané jsou nyní nedokonalí, a proto se nemohou dokonale líbit Bohu. Mohou se však v tom směru upřímně snažit a sledovat cíl, aby se mu „plně líbili“. Pavel se zmínil o ‚přinášení ovoce v každém dobrém díle‘, což znamená pozitivní skutky. Není ovšem možné zde ukázat všechny takové činnosti. Můžeme však poskytnout látku k přemýšlení. Jestliže tyto myšlenky ukáží, že jsou určité sféry v životě, v nichž bys měl něco změnit, pak buď ujištěn, že Jehova požehná tvému úsilí líbit se mu. Chceme-li se „plně líbit“ Jehovovi, musíme dávat pozor na své myšlenky, na svá slova i na své činy.

Co lze říci o našich myšlenkách?

Boží slovo nám říká, že „není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty“. (Hebr. 4:13) Ani lidé ani démoni nemohou číst lidské myšlenky, ale Bůh může. Proto chceme, aby se mu líbily také naše myšlenky. Bude dobré, položíme-li si následující otázky: O čem rád přemýšlím, když není nutné, abych se v myšlenkách zabýval prací, kterou právě dělám? Co je jakoby polem, k němuž přirozeně směřuje střelka kompasu mé mysli?

Mohli bychom se také ptát: Stavím si rád vzdušné zámky a sním o tom, že mám bohatství, slávu nebo chválu za to, čeho dosahuji? Smýšlím negativně a zabývám se neustále nějakými stížnostmi? Mám sklon zabývat se ve své mysli téměř stále potěšením ze sexu? Nebo snad stále naplňuji svou mysl plány, jak si vydělat peníze?

Nyní uvažuj: Mohli bychom se „plně líbit“ Jehovovi, kdybychom naplňovali svou mysl takovými myšlenkami? Rozhodně ne! Proto se zbav takových myšlenek vroucí modlitbou a s Boží pomocí a naplňuj svou mysl dobrými, pozitivními, zdravými, cudnými a milováníhodnými myšlenkami. (Fil. 4:8) Oč lepší je pro nás ukázňovat svou mysl, abychom přemýšleli o věcech, které mají vztah k našemu uctívání Jehovy! Přemýšlej o Božím království, které je tak blízko. Připomínej si myšlenky, které ses nedávno dověděl z Božího slova. Zabývej se námětem, o němž se bude uvažovat při nadcházejících sborových shromážděních, a především tím, čím se můžeš podílet na programu. Přemýšlej o tom, jak můžeš zlepšit svou kazatelskou službu. Pamatuj na to, že jsi především křesťanským kazatelem.

Některým pomáhá, když si připomínají biblické texty, které se naučili nazpaměť, a když si tiše zpívají písně království. Jeden křesťanský kazatel si složil rým a zjistil, že mu pomáhá, když si ho připomíná:

„Bože, kéž se umím podvolit

tomu, co ty v lásce své chceš dovolit.

Dobře činíš všechna díla svá;

stálá, pevná, kéž je ryzost má.“

Ano, stále se modli jako kdysi král David: ‚Ať se . . . rozjímání mého srdce stane před tebou příjemným, Jehovo.‘ — Žalm 19:14; 19:15, „KB“.

A co naše slova?

David se také modlil: „Ať se řeči mých úst . . . stanou před tebou příjemnými, Jehovo.“ (Žalm 19:14; 19:15, „KB“) Jak se dovídáme u Jakuba 3:2–12, může jedině dokonalý muž plně ovládat svůj jazyk. Ale musíme se snažit ovládat jej, chceme-li se „plně líbit“ Jehovovi.

Každý den řekneme mnoho slov a nemůžeme samozřejmě očekávat, že bychom omezili své výroky jen na biblické náměty. Ale bez ohledu na to, o čem snad mluvíme, můžeme vždy pamatovat na to, abychom se líbili Jehovovi. Víme například, že by se rozhodně našemu nebeskému Otci nelíbilo žádné nadávání ani sprosté, hrubé nebo vulgární řeči. Takové řeči bychom se tedy měli vyvarovat. — Ef. 5:3, 4.

A dále, chceme-li se plně líbit svému Tvůrci, pokud jde o naši řeč, musíme dávat pozor, abychom neříkali o druhých nic pomlouvačného ani hanlivého. Měla by na nás platit slova: „Nepomlouval svým jazykem. Svému druhu neučinil nic špatného a nechopil se žádné pohany proti svému důvěrnému známému.“ I když jsou nám snad působeny různé křivdy, měli bychom dávat pozor, abychom „o nikom nemluvili urážlivě“. — Žalm 15:3; Tit. 3:2.

A jaké příležitosti máme ‚plně se líbit‘ Jehovovi svou řečí při jídle! To rozhodně není doba pro hněvivá slova nebo rozčilenou řeč. Je tolik krásných věcí, o kterých se dá mluvit. Takových příležitostí bychom si měli všímat především tehdy, jsme-li na návštěvě nebo máme-li sami hosty. Často ovládnou konverzaci ti, kteří jsou nejpovídavější, a ne zralí křesťané. Bude u tebe na návštěvě nějaký křesťan, který má mnohaleté zkušenosti ve službě plným časem? Má mnoho znalostí o Božím slovu? Pak využij rozlišovací schopnosti a přiměj jej k řeči. „Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností, ten ji načerpá“ k užitku všech přítomných. — Přísl. 20:5.

Chceme-li se „plně líbit“ Jehovovi svou řečí, měli bychom dále pohotově využívat všech možností k příležitostnému vydávání svědectví o Božím jménu a království. Někdy může křesťanský služebník dosáhnout takovým příležitostným vydáváním svědectví velkých výsledků. Ale základní způsob, jak se líbit Jehovovi svou řečí a zároveň obšťastňovat druhé, je svědecká práce, při níž oznamujeme poselství o království. — Sk. 20:20.

Mají-li se ‚plně líbit‘ Jehovovi naše slova, když se věnujeme křesťanské kazatelské službě, musíme se stále snažit zlepšovat svůj způsob předkládání poselství o království. Bylo nám svěřeno „dobré poselství“, a proto chceme jako apoštol Pavel ‚mluvit, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkouší naše srdce‘. A nesmíme také přehlédnout, že jsme povinni užívat svých rtů k veřejnému prohlašování své naděje při křesťanských shromážděních, kde můžeme podněcovat druhé k lásce a znamenitým skutkům. — 1. Tes. 2:4; Hebr. 10:23–25.

‚Plně se líbit‘ Jehovovi svým chováním a svými skutky

Chceme-li se ‚plně líbit‘ Jehovovi, musíme také dávat pozor na své každodenní chování, včetně rekreace. Ano, i když hledáme uvolnění, nemůžeme si dovolit zapomenout přitom na Boha. Zdá se to snad extrémní? Vůbec ne, vždyť Pavel řekl: „Ať tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ Musíme pamatovat na výstrahu, že „ti, kteří jsou v souladu s tělem, se nemohou líbit Bohu“. Naše rekreace by především měla být zdravá. — 1. Kor. 10:31; Řím. 8:8.

Nesmíme také přehlížet důležitost umírněnosti a správného rozdělení času. Chceme-li se „plně líbit“ Jehovovi, musíme udržovat rekreaci jen v určitých mezích, jako něco vedlejšího, a ne vrcholně důležitého. Nikdy bychom se neměli věnovat rekreaci, ať již je to sledování nějakého zvláštního televizního programu nebo účast na nějaké sportovní události, do té míry, že bychom připustili, aby to zasahovalo do naší účasti na křesťanských shromážděních nebo na pravidelné kazatelské službě. — Mat. 6:33.

‚Plně se líbit‘ Jehovovi také znamená, že máme činit dobro našim křesťanským bratrům, kdykoli k tomu máme příležitost a kdykoli je toho třeba. Čteme o tom: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ Apoštol Pavel řekl, že laskavost, kterou mu projevili křesťané ve Filipech, byla „přijatelná oběť, která se líbí Bohu“. — Hebr. 13:16; Fil. 4:18.

Jak se mohou děti ‚plně líbit‘ Jehovovi ve svém chování? Pavel ukazuje, že velmi důležitá je poslušnost rodičů „ve spojení s Pánem“. Také říká: „Vy, děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to příjemné v Pánu.“ — Ef. 6:1–3; Kol. 3:20.

Všichni oddaní Boží služebníci pociťují tolik milující laskavosti od Jehovy a jeho pozemského sdělovacího prostředku, že bychom měli z čisté lásky a vděčnosti mít stále na zřeteli, abychom se mu „plně líbili“. Milující vděčnost jistě vyžaduje, abychom nejednali tak, že bychom „přijímali Boží nezaslouženou laskavost a opomíjeli její účel“. (2. Kor. 6:1) Chtít se plně líbit Jehovovi je odůvodněné a správné, protože on je přece univerzální svrchovaný panovník. A snažit se ‚plně se líbit‘ Jehovovi je to nejmoudřejší jednání také proto, že je pro nás užitečné již dnes a je s ním spojen slib budoucího života. — 1. Tim. 4:8.

Ano, chceme střežit své myšlenky, svá slova, své chování i své skutky. S Jehovovou pomocí to budeme činit, abychom se mu stále plněji líbili. A nevzdávejme se přitom. Naopak, stále dbejme rady apoštola Pavla křesťanům v Tesalonice: „Bratři, nakonec vás prosíme a vybízíme skrze Pána Ježíše, jak jste od nás přijali poučení o tom, jak máte chodit a líbit se Bohu — jak také skutečně chodíte —, abyste to tak dále dělali ještě plněji.“ — 1. Tes. 4:1.