Našel jsi klíč?

PROČ je pro křesťany láska tak důležitá? Souvisí to s tím, jakého Boha uctívají. Apoštol Jan ho popsal těmito slovy: „Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Tak jako mnoho rodičů doufá, že jejich děti půjdou v jejich stopách, přeje si Jehova Bůh, aby se křesťané snažili podobat se jemu. Proto apoštol Pavel naléhal: „Staňte se. . . napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce.“ — Ef. 5:1, 2.

Láska také drží v rovnováze jiné křesťanské vlastnosti. Za Ježíšových dnů byli Židé — zejména jejich vůdci — pilnými badateli Bible. Ale zamysli se nad tím, co jim řekl Ježíš: „Zkoumáte písma, protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život. . . , ale dobře vím, že v sobě nemáte Boží lásku.“ (Jan 5:39, 42; Luk. 11:42) Kdyby měli kromě poznání i lásku, byli by poznali v Ježíšovi Mesiáše. Ale většina jich propásla příležitost dostat se mezi první členy křesťanského sboru.

Vzpomeň si také na římskokatolické dobyvatele, kteří přinášeli své náboženství do Nového světa. Museli mít silnou víru a dravou horlivost, když dokázali to, co dokázali. Ale rozhodně to nebylo podbarveno láskou. Jinak by nikdy nebyli olupovali, mučili, znásilňovali a zabíjeli domorodce amerických kontinentů.

Láska je tedy klíčovou křesťanskou vlastností. Kdo by měl být předmětem této lásky? Ježíš nám říká: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ “ — Mat. 22:37–39.

Křesťanská láska jde dokonce ještě dál. Ježíš také řekl: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, neboť on působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé.“ (Mat. 5:44, 45) Jinými slovy, křesťanská láska objímá téměř každého. Ale co to znamená v praxi?

JESTLIŽE SKUTEČNĚ MILUJEME BOHA

Jestliže skutečně chceme milovat Boha, bude například třeba, abychom ho lépe poznali. Bůh to sám umožnil tím, že opatřil Bibli, která je vlastně jeho dopisem pro nás. Když dostaneme dopis od někoho milovaného, většina z nás si jej přečte hned, i kdybychom měli sebevíc práce. Mělo by to být se čtením Bible jiné? Ovšemže ne. Pravda, pro mnohé je dnes život plný rozptýlení a většina, zdá se, dává přednost televizi před vážnou četbou. Ale skuteční křesťané se tím nedají odradit od čtení Božího slova. Jsou jako žalmista, který napsal: „Má duše dodržuje tvé připomínky [které jsou dnes obsaženy v Bibli] a nadmíru je miluji.“ — Žalm 119:167.

V Bibli nám Bůh říká, jaké jednání si od nás přeje. Stejně jako rodiče stanoví svým dětem pravidla chování, dal nám Jehova normy a očekává, že je budeme dodržovat — a o normy se nesmlouvá. Bible nám například říká: „Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači ani vyděrači nezdědí Boží království.“ (1. Kor. 6:9, 10) To není malý seznam! Ale každý, kdo skutečně miluje Boha, to s radostí vezme na vědomí. Proč? Protože, jak poukázal apoštol Jan, „v tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání“. — 1. Jana 5:3.

Naneštěstí se dnes mnohé zvyklosti odsuzované Biblí stávají přijatelnými dokonce i mezi „křesťanskými“ lidmi. Jedna protestantská denominace v Kanadě vydala zprávu, v níž doporučila zvážit, zda nemají být homosexuálové přijímáni jako ordinovaní služebníci. Tvrdila, že sex bez manželství může být za jistých okolností přijatelný, a naznačila, že manželská věrnost nemusí vyloučit cizoložství. Není pochyb, že autoři této zprávy se chtěli jevit jako velkorysí a starostliví. Projevovali však lásku, ať již Bohu nebo těm, které povzbuzovali k takovým nemravným způsobům? Stěží, vždyť Pavel řekl, že ti, kdo něco takového provozují, nezdědí Boží království. Oč láskyplnější je s odhodlaností se držet Božích norem a pomáhat v tom slabým, místo abychom je sentimentálně povzbuzovali, aby šli snadnější cestou, která nakonec povede k pohromě!

DĚLIT SE S DRUHÝMI

Když čteme Bibli, dovídáme se také o podivuhodných věcech, které si Bůh předsevzal s lidstvem. Dovídáme se, že „Bůh tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Dovídáme se také o Božím předsevzetí zbavit zemi ničemnosti a vytvořit pokojný, rajský systém prostřednictvím Božího království v rukou právě tohoto Ježíše. (Mat. 6:9, 10; Zjev. 21:3, 4) Bible slibuje: „Ještě chvilku a ničemný již nebude. . . Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou svá největší potěšení v hojnosti pokoje.“ — Žalm 37:10, 11.

Ano, biblické poselství je přesně to, co lidský rod potřebuje. Proto je smutné číst o misionářích křesťanstva, kteří jsou rozrušeni bídou a nespravedlností, jež vidí v chudších zemích, a proto se zaplétají do politiky, a dokonce do revoluce. Revoluce ale nevyřeší problémy těchto zemí. Milují takoví misionáři skutečně Boha? Kdyby ho milovali, neprojevovali by víru v jeho sliby a neobraceli by svá stáda k jeho království? Pastýři, kteří skutečně milují svá stáda, by jim jistě ukázali, jak jim již dnes může pomoci poslušnost Božích zákonů, místo aby je zaplétali do politických plánů, které mohou skončit jedině zklamáním.

Pravda je, že poselství Bible je tak podivuhodné, že by si je nikdo, kdo má lásku, nemohl nechat pro sebe. V křesťanstvu se rozmlouvání s jinými o Bibli obvykle přenechává malé placené profesionální třídě — duchovenstvu. To přineslo špatné výsledky. Jeden luteránský pastor připustil v časopise „Christianity Today“: „Církev je dnes slabá, protože duchovní vůdci nevycvičili sbor věřících, aby činil stejnou práci jako oni. Anebo proto, že věřící takovou službu neuznali a nepřijali.“

Skuteční křesťané „takovou službu“ uznávají a přijímají. Berou vážně tato slova apoštola Pavla: „Držme se bez kolísání veřejného prohlašování své naděje, protože je věrný ten, který dal zaslíbení.“ (Hebr. 10:23) Jaká je jejich pohnutka? Táž, která poháněla skupinu křesťanů v prvním století, jež vřele pochválil apoštol Pavel: „Ti druzí veřejně oznamují Krista z lásky.“ — Fil. 1:16.

LÁSKA KE SPOLUKŘESŤANŮM

Ano, klíčem ke skutečnému křesťanství je láska, neboť se dotýká každé stránky života skutečných křesťanů. Tak se zcela odlišují od lidí kolem. Proč? Apoštol Jan řekl o tomto světě: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Ten ničemný je satan ďábel a svět zrcadlí v mnoha svých činnostech jeho hodnoty. Satanův vliv se zračí v bující nepoctivosti, nemravnosti, bezpráví, rasovém napětí a ekonomické nespravedlnosti, což vše dnes existuje. Křesťan, který uctívá milujícího Boha a napodobuje ho tím, že pěstuje lásku, se musí odlišovat!

Pro samotného člověka to není snadné. Proto nás Bible také povzbuzuje, abychom vyhledávali ty, kteří mají podobné ocenění pro lásku. Křesťané si tedy mohou navzájem pomáhat. Proto napsal apoštol Pavel tato povzbudivá slova: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům. . . , povzbuzujme se navzájem.“ — Hebr. 10:23–25.

Kdyby sis přál reagovat na toto povzbuzení, svědkové Jehovovi tě rádi seznámí se skupinou lidí, kteří se usilovně snaží projevovat ve svém životě zbožnou lásku. Ve tvé obci je jistě taková skupina a spočívá na ní Boží duch, protože ten je vlastním zdrojem pravé křesťanské lásky. „Ovoce ducha je láska.“ (Gal. 5:22) Společenství s nimi ti pomůže, aby ses řídil povzbuzením apoštola Petra: „Milujte celé společenství bratrů.“ — 1. Petra 2:17.

PĚSTUJ LÁSKU

Jak tragické by bylo octnout se mezi těmi, kteří se usilovně snažili sloužit Bohu, a pak slyší Ježíšova osudná slova: „Nikdy jsem vás neznal! Odejděte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ (Mat. 7:23) Jestliže budeme pěstovat lásku, klíč ke skutečnému křesťanství, nikdy se nám to nestane. Láska nás pohne, abychom četli Bibli, žili podle jejích norem, hledali společenství jiných křesťanů a mluvili s jinými o dobrých věcech, které Bible obsahuje. Ano, láska nás pohne, abychom dělali to, co si přeje Bůh. A jak řekl Ježíš, „ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích“, zdědí Boží sliby. Apoštol Jan dodal: „Ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ — Mat. 7:21; 1. Jana 2:17.

Pěstuj tedy lásku. Ať tě pohání, abys činil Boží vůli. Tak se prokážeš jako skutečný křesťan, protože Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) A navíc se budeš těšit z věčných odměn, jež Bůh slíbil těm, kteří ho milují.