Ocenění — Proč však bylo odvoláno?

V LISTOPADU roku 1985 zahájila katolická církev při zasedání italských biskupů v Boloni útok proti svědkům Jehovovým. Pod heslem „Kristus, náš Bůh a naše naděje: Křesťané tváří v tvář svědkům Jehovovým“ prohlásil kněz Giovanni Marinelli, že svědkové Jehovovi jsou „nebezpeční pro náboženství a společnost“. V Itálii jich velmi přibývá právě z řad katolíků, a proto označil svědky Jehovovy jako ‚virus, který nakazí hlavně ty, kteří mu jsou nejvíce vystaveni‘.

Katolické diecéze a farnosti v celé Itálii dostaly pokyn, aby se aktivně postavily proti svědkům Jehovovým. Jak? V každém městě se mají vytvořit skupiny, které se budou „zajímat“ o činnost svědků, aby „otevřely oči našim věřícím“.

Jaké účinky měla tato mobilizace proti svědkům Jehovovým? V dopise, který vyšel v církevním listu farnosti Piario, napsal jeden kněz: „Osobně mám svědky Jehovovy rád; upřímně to přiznávám. Můžete si myslet něco jiného, a snad mě dokonce můžete vyloučit z církve . . . Ti, které znám, se chovají velmi dobře, jsou přátelští . . . [a] mluví velmi přesvědčivě. Kdy pochopíme, že pravdu je nutné předkládat přijatelným způsobem a že ti, kteří pravdu oznamují, nesmějí být polovičatí, nesmějí být ošklivě cítit, nesmějí chodit rozcuchaní a neupravení?

Svědkové Jehovovi tě navštíví doma. Doma jsi ve svém vlastním prostředí, a máš proto výhodu . . . Můžeš vzít z police Bibli a můžeš se sám podívat, zda verš, který citují, je správný, správně chápat jeho smysl, atd.

A mohu také říci, že se mi nejvíce líbí to, že se svědkové Jehovovi cítí osobně ‚povoláni‘ . . . ke službě slova. To je úkol, který jsme my již dávno zapomněli, a to působí našemu evangelizování nesmírné škody. ‚Jak uslyší, aniž to někdo oznamuje?‘ Mně připadají svědkové Jehovovi ‚úplní‘: Nejen v tom, jací jsou doma, v práci a při odpočinku, ale pokud jde o osobní studium jejich vyznání a o to, jak pomáhat druhým, aby tomu porozuměli. Nejvíce však na mne působí pohřby svědků Jehovových. Když je srovnám s našimi katolickými pohřby, kde zůstává klidný jen zesnulý, kde nikdo nemá v ruce Bibli, aby sledoval, co se čte . . . Jaké světlo! Jaké modlitby! Jaká víra! Jaký pokoj! Kdo ví, zda budu moci odolat pokušení, abych nepřipojil ke své závěti: ‚Chci být pohřben svědky Jehovovými.‘ Kdo ví!

Jejich úvody jsou velmi výstižné. Snad chápu jejich otevřená obvinění proto, že jsem tak nespokojený a neuspokojený. Říkají: ‚Svět, v němž žijeme, je plný násilí a nemravnosti.‘ Máte pocit, že byste jim to chtěli vyvracet? Já ne . . . ‚Katolická církev, která je nejrozšířenější a nejstarší z náboženství, má za tento úpadek největší odpovědnost.‘ Pozvednete hlas k vyjádření odporu? Já nikoli. Příjemní lidé, dobrého chování, . . . oddaní. Svědkové Jehovovi mají odvahu, která jde ruku v ruce s logikou. Končí slovy: ‚Opusťte tedy svou církev a pojďte k nám.‘

Je mi jasné, že by to zranilo city, kdybych opustil víru, kterou znám od nejútlejšího dětství, abych přijal nějakou jinou. Proč však nepodniknout takový krok, kdyby taková víra byla logická? Když se nad tím člověk zamyslí, není změna náboženství nic ponižujícího . . . Ponižující by bylo opustit nějaké náboženství a najít prázdnotu, uvolnit kotvu a pak se nechat unášet bez cíle. Ale co kdybych si myslel, že mám bílé prádlo, jen dokud jsem neviděl to vaše? Zdá se mi logické vybrat si lepší prací prostředek, takový, který vypere více než do běla. Misionáři mají jen jeden cíl: přimět lidi, aby změnili své náboženství . . . Proč bych neměl já změnit své náboženství, jestliže mě k tomu nutí svědomí? Jestliže mě o tom přesvědčí nějaký kazatel? Jestliže je to rozumné? Jestliže je náboženství svědků Jehovových správnější . . ., pak . . . půjdu se svědky Jehovovými . . . Chci vědět, zda mají svědkové Jehovovi pravdu.“

Tento kněz v závěru zdůrazňuje, že svědkové Jehovovi říkají Jehova místo Jahve, když vyslovují božské jméno, a říká, že to pro něj není důvod, pro který by ztratil silnou náklonnost ke svědkům Jehovovým. Proč? Dodává: „Vždyť jsou to Boží svědkové, a to je důležité.“

Knězův dopis zřejmě vyvolal bouři ve vyšších duchovenských kruzích. V pozdějším vydání církevního časopisu své výroky o svědcích Jehovových odvolal.