Život a služba Ježíše

Důstojník projevuje velkou víru

KÁZÁNÍ na hoře pronáší Ježíš asi v polovině své veřejné služby. Znamená to, že mu k dokončení jeho díla na zemi zbývá jen asi rok a devět měsíců.

Ježíš nyní vstupuje do Kafarnaum, které je jakýmsi opěrným bodem jeho činnosti. Zde k němu přistupují starší muži ze Židů s prosbou. Posílá je jeden římský důstojník, pohan.

Tento důstojník má jednoho milovaného služebníka, který je těžce nemocen a umírá. Důstojník si přeje, aby Ježíš jeho služebníka uzdravil. Židé se za tohoto důstojníka velmi přimlouvají. Říkají: „Je hoden toho, abys to pro něj udělal, neboť miluje náš národ a sám pro nás postavil synagógu.“

Ježíš s těmi muži bez váhání odchází. Jsou již blízko cíle, když jim důstojník posílá naproti své přátele a vzkazuje po nich: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. Proto jsem se nepovažoval za hodného, abych k tobě přišel.“

Takovou pokoru projevuje důstojník, který je zvyklý přikazovat jiným. Myslí snad přitom i na Ježíše a uvědomuje si, že podle zvyku nesmí mít žádný Žid společenské styky s Nežidy. I Petr řekl: „Dobře víte, že je pro Žida nezákonné, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiné rasy.“

Důstojník si snad nepřeje, aby Ježíš musel snášet následky porušení tohoto zvyku, a proto vzkazuje po svých přátelích prosbu: „Řekni slovo, a ať je můj služebník uzdraven. Jsem totiž také člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky a řeknu tomu: ‚Jdi!‘ a jde a jinému: ‚Přijď!‘ a přijde a mému otrokovi: ‚Udělej to!‘ a on to udělá.“

Když to Ježíš slyší, diví se. Praví: „Řeknu vám pravdu: U nikoho v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.“ Ježíš důstojníkova služebníka uzdravil a pak užívá této příležitosti a vysvětluje, že mnozí lidé nežidovského původu, kteří budou mít víru, přijmou požehnání, která zavrhli Židé bez víry.

Ježíš říká: „Přijdou mnozí z východu a ze západu a spočinou u stolu s Abrahámem a Izákem a Jákobem v nebeském království, zatímco synové království budou vyhozeni do tmy venku. Tam bude pláč a skřípání zubů.“

‚Synové království . . . vyhození do tmy venku‘ jsou přirození Židé, kteří nepřijímají příležitost stát se spoluvládci s Kristem, jež byla nabídnuta nejprve jim. Abrahám, Izák a Jákob znázorňují uspořádání Božího království. Ježíš tedy ukazuje, jak budou pohané přivítáni, aby tak říkajíc spočinuli u nebeského stolu, totiž „v nebeském království“. Lukáš 7:1–10; Matouš 8:5–13; Skutky apoštolů 10:28.

◆ Proč se Židé přimlouvali za pohanského důstojníka?

◆ Proč snad důstojník prosil, aby Ježíš nevstupoval do jeho domu?

◆ Co chtěl Ježíš říci svými závěrečnými poznámkami?