„Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají převahu“

SVRCHOVANÝ Pán Jehova řekl mladičkému Jeremjášovi, že ho učiní „opevněným městem a železným sloupem a měděnými zdmi“ proti každému, kdo by usiloval o jeho zničení. V nové době máme jako svědkové Jehovovi od našeho Boha podobně ujištění. Ano, pod satanovým vlivem ‚budou proti nám jistě bojovat‘, ale nezískají převahu. ‚Neboť jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil‘.“ — Jer. 1:18, 19.

Do odlehlých vesniček na Šalomounových ostrovech vstupují cizinci s nasazením vlastního života, zejména když přinášejí nové náboženství. Tu zkušenost udělali dva zvláštní průkopníci svědků Jehovových. Divoce vyhlížející vesničané na ně namířili luky a šípy. Měli nařízeno střílet. Situace byla stále napjatější. Tu zasáhl jeden stařec slovy: „To jsou moji hosté. Neubližujte jim.“ Před ohromenými vesničany je odvedl do svého domu. Tento muž již slyšel o svědcích; nyní obdržel knihu „Můžeš žít navždy v pozemském ráji“ a bylo zahájeno biblické studium. Okamžitě začal cestovat na shromáždění. Dnes mohou bratři v té oblasti svobodně vydávat svědectví a děkovat Jehovovi za to počáteční osvobození.

Osvobození často přišlo dík tomu, že v někom byl poznán svědek Jehovův. Protože svědkové nemlčí, poznávají lidé, kdo jsou a jak se staví k aktuálním sporným otázkám. V malé vesnici v Peru obvinili teroristé vesničany, že je zradili. Sehnali dohromady muže té obce a postavili je do řady, aby je postříleli. (V podobných situacích byly vyhlazeny celé vesnice.) Ale v tu chvíli jeden terorista poznal našeho bratra a řekl popravčím: „Ten člověk k nim nepatří. Vím, že je svědek Jehovův, a ti se do politiky nepletou.“ Bratra propustili. Jehova rozhodně ochraňuje ty, kdo mu patří.

Z území ostrova Kypru přichází zpráva, že se řecká ortodoxní církev velmi snaží podkopat dílo svědků Jehovových. Církev rozšiřuje letáky obviňující svědky Jehovovy z mnoha věcí a odrazuje své lidi od rozhovorů se svědky. Někteří teologové dokonce organizovaně navštěvují lidi, kteří studují se svědky Jehovovými, a snaží se je odradit. Je příznačné, co se stalo v Pafu, kde jednou Pavel s Barnabášem překonali podobný odpor. (Sk. 13:6–12) Kněz, teolog, se snažil přesvědčit tři různé osoby, aby přestaly zkoumat Bibli se svědky Jehovovými. Ti se zase nezávisle na sobě postarali, aby se k jejich diskusi s tímto teologem připojil bratr. Výsledek byl takový, že všichni tři jsou nyní aktivně spojeni se svědky. Kněz poznamenal: ‚Víckrát nebudu diskutovat se svědky Jehovovými.‘

Někteří kněží zašli tak daleko, že bili svědky, když vydávali svědectví v jedné vesnici. Je zvláštní, že za několik dní postihla vesnici smršť a zničila střechy mnoha domů. Někteří vesničané poznamenali: ‚To je trest od Boha za to, co udělali kněží svědkům Jehovovým.‘ Lidé s poctivým srdcem v této vesnici stále přijímají naše bratry ve svých domovech. V jednom případě bratr právě předkládal nová čísla časopisů zájemci, když šel kolem jeden z kněží, kteří bratry bili. Ten řekl bratrovi, aby nechal ‚jeho stádo‘ na pokoji. Zájemce řekl knězi: ‚Jsem dost starý, abych věděl, co dělám.‘ Duchovenstvo tedy proti svědkům Jehovovým nezískává převahu; jejich pokusy se jim vrací jako bumerang a více lidí zaujímá postoj pro Jehovu.

V jedné zemi zmítané válkou ve střední Africe byl krajský dozorce zastaven vojáky při běžné kontrole. Měli námitky proti něčemu v dopise, který nesl s sebou, a vzali ho na policii, kde byl bičován a týrán dvěma vojáky. Přestože proti němu nebyla vznesena žádná obžaloba a nekonal se soud, byl dán na rok do vazby. Šest měsíců byl držen v přeplněné cele se 40 jinými vězni. Poměry byly tak stísněné, že se museli ve spaní střídat po třech hodinách a zbylý čas museli stát. Za tu dobu, co tam bratr strávil, zemřelo 137 vězňů a on měl za úkol vkládat těla před pohřbem do pytlů.

Tento krajský dozorce si udržoval duchovní sílu tím, že trávil mnoho času vydáváním svědectví spoluvězňům. Jeho zprávy ukazují, že měsíčně kázal více než 30 hodin a vedl ve vězení čtyři biblická studia. Jeden z jeho studujících dokonce začal vydávat svědectví jiným. Jehova se o tohoto bratra staral ve všech jeho zkouškách. Bratr dává druhým tuto radu: „Když budete ve vězení, nechte prostě všechno v Jehovových rukou. Čekejte na něho. Důvěřujte v něho. Nedělejte si přílišné starosti. Buďte věrní.“

V jedné oblasti v Zimbabwe byly děti svědků Jehovových vyloučeny ze školy, protože se neúčastnily politických cvičení. Místní bandy se s tím nespokojily, spálily dokonce domy rodičů a zničily jim úrodu. Rodiny svědků Jehovových byly nuceny pro záchranu života uprchnout a nechat za sebou dobytek a jiný majetek. Záležitost však byla přednesena vyšším vládním autoritám, které laskavě zajistily, aby se rodiny mohly vrátit domů. Dobytek byl vrácen a vláda podnikla kroky, aby vynahradila bratrům jejich ztráty. Svědkové Jehovovi opravdu oceňují, když „nadřazené autority“ takto projevují, že jsou ‚Boží služebníci k dobrému‘. (Řím. 13:1–4) Prostřednictvím toho všeho bylo vydáno znamenité svědectví a místní lidé projevují velký zájem o poselství o království. Jak řekl jeden bratr: ‚Víme, že Jehova umí způsobit, aby se taková situace vyvinula ve svědectví pro jeho jméno.‘

V minulém roce bylo vidět Jehovovo požehnání na díle v Malawi. Jen v oblastech, kde vesničané v sobě živí nenávist, zakusili svědkové pronásledování. Dosvědčuje to následující zpráva: „Na mnoha částech pole je situace klidná. Ale v jednom sboru byly dvě rodiny svědků zle obtěžovány mládežnickými spolky. Hlava jedné z rodin byla zbita tak těžce, že bratr byl čtyři hodiny v bezvědomí. Potom byl odvezen na policejní stanici a tam policista ve službě dál bil jeho i ty, kteří byli zatčeni s ním. Později však nastoupil službu jiný policista. Ten byl laskavý. Propustil bratry a poslal je zpátky domů a ti děkovali Jehovovi za toto nečekané osvobození. Později se zjistilo, že příčinou tohoto konfliktu byla osobní nenávist blízkých příbuzných. Naše účast na Památné slavnosti tento rok byla povzbuzující. Bylo nás 23 476. To ukazuje, že tady v Malawi ještě jsou lidé podobní ovcím, kterým je nutno pomoci, aby se stali učedníky Ježíše Krista.“

Jedna země ve východní Evropě poslala tuto zprávu plnou ocenění: „Jsme vděčni za úzký kontakt, který máme s vedoucím sborem prostřednictvím všech sdělovacích prostředků Jehovovy pozemské organizace. Díky tomu vidíme, jak dnes náš nebeský Otec skrze svého Syna a všechny anděly shromažďuje své ovce a jak na tom můžeme mít svůj malý podíl. Je to velká přednost. Náš Otec požehnal naše snahy růstem. Výsledkem jeho požehnání je více času stráveného ve službě, více pomocných průkopníků, kteří horlivě kážou dobré poselství, a nejvyšší počet vázaných knih, jaký kdy byl ve službě půjčen nebo rozšířen.“

Novodobý rok Jubilea zazněl hlasitě a čistě.