Jak pravé náboženství rozptyluje strach?

BRITŠTÍ autoři Edwin a Mona Radfordovi byli na rozpacích. Když shromáždili přes dva tisíce pověr, nalezli stejné pověrečné obavy ve Skotsku, Indii, Ugandě i ve Střední Americe. Divili se, jak je to možné. Spisovatel Robertson Davies správně uvádí: „Zdá se, že pověra má návaznost na jakousi věroučnou soustavu, jež je mnohem starší než náboženství, která známe.“ Jaká předkřesťanská „věroučná soustava“ je tedy kořenem pověry?

KOŘEN A RATOLESTI POVĚRY

Bible poukazuje na zemi Šinar (oblast mezi řekami Eufratem a Tigridem, později nazývaná Babylónie) jako na rodiště falešných náboženských představ včetně pověr. Tam začal „mocný lovec“ Nimrod stavět nechvalně známou babylónskou věž. Měla sloužit falešnému náboženství. Jehova Bůh však zmařil plány stavitelů tím, že jim zmátl jazyk. Stavební práce postupně ustaly a stavitelé se rozešli. (1. Mojž. 10:8–10; 11:2–9) Ale všude, kde se usadili, tam si přinesli stejnou víru, názory a mýty. Bábel ovšem zůstal střediskem falešného náboženství. Časem také rozšířil svou úlohu matky a živitelky magie, kouzelnictví a pověrčivé víry například v astrologii. (Srovnej Izajáše 47:12, 13; Daniela 2:27; 4:7; 4:4, „KB“.) Kniha „Velká města starověkého světa“ (angl.) proto poznamenává: „Astrologie byla založena na dvou babylónských myšlenkách: zvěrokruhu a božství nebeských těles. . . Babylóňané připisovali planetám vliv, který by se dal očekávat od jejich příslušných božstev.“

Jaký vliv mají tyto starověké události na nás? Biblická kniha Zjevení naznačuje, že z myšlenek starověkého Babylóna se vyvinul falešný náboženský systém. Ten existuje dodnes a nazývá se „Velký Babylón“. (Zjev. 17:5) Původní babylónské představy ovšem ovlivnil plynoucí čas a vývoj místních poměrů. Výsledkem je dnešní ohromná rozmanitost náboženství. Jako však různé stromy často rostou ve stejné prsti, tak mají různá náboženství a pověry po celém světě kořeny ve společné půdě — v Babylóně. Pro znázornění se podívejme, jak jedna z babylónských pověr pronikla téměř do všech dnešních světových náboženství.

STRACH Z MRTVÝCH — NA ČEM SE ZAKLÁDÁ?

Babylóňané věřili, že duchovní složka člověka přežívá smrt hmotného těla a může se vracet, aby v dobrém či špatném ovlivňovala žijící. Vymysleli si proto náboženské obřady k usmiřování mrtvých, aby se vyhnuli jejich pomstě. V mnoha zemích je tato víra dosud živá. Například v Africe „hraje závažnou úlohu v každodenním životě téměř každé. . . společnosti“. — „Africká náboženství — Symbol, rituál a společnost“ (angl.).

V takových zemích jsou tím ovlivněni i vyznavači křesťanství. Například třiašedesátiletá Afričanka Henriette přiznává: „Přestože jsem byla aktivní členkou místní protestantské církve, bála jsem se ‚duchů‘ mrtvých. Bydleli jsme u hřbitova, a kdykoli se k našemu domu blížil pohřební průvod, vzbudila jsem své dítě a tiskla je k sobě, dokud nepřešli. Jinak by ‚duch‘ mrtvého vnikl do mého domu a zmocnil se spícího dítěte.“

Taková pověra přežívá, protože v křesťanstvu převládá učení o nesmrtelné duši. Dějiny ukazují, že babylónskou myšlenku nesmrtelnosti rozpracovali řečtí filozofové, a to zejména Platon. Pod jejich vlivem, jak píše John Dunnett, britský docent teologie, „pojem nesmrtelnosti duše ve velké míře prostoupil křesťanskou církev“. Tato babylónská nauka již držela milióny lidí v otroctví pověrečného strachu.

Pravé náboženství však takový strach rozptyluje. Proč? Protože pravé náboženství se nezakládá na věrouce, jež má kořeny v Babylóně, ale na naukách obsažených v Bibli.

DUŠE PODLE BIBLE

První kniha Bible říká, že člověk se stal duší, živou osobou. (1. Mojž. 2:7) Když tedy zemře osoba, zemře duše. Prorok Ezekiel to potvrzuje: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezek. 18:4; Řím. 3:23) Duše je smrtelná a po smrti dál nežije. Naopak, jak říká Žalm 146:4: „Jeho duch vychází, on se vrací do své půdy; v ten den opravdu mizí jeho myšlenky.“ Docent John Dunnett tedy dospívá k závěru, že nesmrtelnost duše „zůstává nebiblickou vírou“.

Jestliže neexistuje nesmrtelná duše, nemohou být žádní „duchové“ mrtvých, kteří by děsili lidi na zemi. Tak se hroutí základ pro pověrečný strach z mrtvých.

STRACH ZALOŽENÝ NA PODVODU

Pověrečný strach z mrtvých umírá těžko. Proč? Protože se opravdu dějí podivné věci — jako tehdy v noci v Surinamu, když jedna žena středního věku slyšela, že ji někdo volá jménem. Nebrala to na vědomí, ale tu se jí začaly dotýkat neviditelné „ruce“, a když odporovala, téměř ji zardousila neviditelná síla. Ptáš se snad: ‚Jestliže nežijí „duchové“ mrtvých, kdo za to tedy mohl?‘ I zde biblické poznání rozptyluje pověrečný strach.

Vysvětluje, že opravdu existují ničemné duchovní síly nazývané démoni. Tito démoni však nejsou duše, které opustily tělo. Jsou to Boží andělé, kteří se vzbouřili a postavili se na stranu satana, „který svádí celou obydlenou zemi“. (Zjev. 12:9; Jak. 2:19; Ef. 6:12; 2. Petra 2:4) Bible ukazuje, že démoni s rozkoší svádějí, děsí a obtěžují lidi. Zpráva u Lukáše 9:37 až 43 vypráví, jak démon postihoval jednoho chlapce „křečemi s pěnou“ a způsoboval mu pohmožděniny. Dokonce i když chlapce vedli k Ježíšovi, „démon ho srazil na zem a zmítal jím v křečích. Ježíš však,“ pokračuje zpráva, „nečistého ducha přísně napomenul a uzdravil chlapce a předal ho jeho otci.“

Je zajímavé, že „Cyklopedie biblické, teologické a církevní literatury“ (angl.) definuje pověru jako „uctívání falešných bohů“. Jestliže tedy konáš takové pověrečné skutky, možná nevědomky usmiřuješ „falešné bohy“ neboli démony! Takové falešné uctívání je vážným prohřeškem proti Jehovovi Bohu. — Srovnej 1. Korinťanům 10:20 a 5. Mojžíšovu 18:10–12.a

‚PODŘIĎTE SE BOHU‘ — DĚLÁŠ TO?

Měl bys odvahu obrátit se zády k démonům tím, že zavrhneš pověry? Pravda, démoni jsou mocní. Ale když apoštol Pavel ukázal, že si musíme zvolit buď službu Jehovovi Bohu, nebo démonům, ptá se: „Jsme snad silnější, než je on [Jehova]?“ (1. Kor. 10:21, 22) Nejsme — ale pamatuj, že ani satan a jeho démoni ne! Naopak, démoni se „třesou“ děsem před Jehovou. (Jak. 2:19) Ale všemohoucí Bůh ti nabízí svou ochranu, jestliže ho o ni požádáš. Biblický pisatel Jakub dále říká: „Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti ďáblu a uteče od vás.“ (Jak. 4:7) Tak uprchne i tvůj pověrečný strach.

Tisíce lidí po celé zeměkouli, kteří kdysi žili v otroctví pověrečného strachu, to mohou nyní dosvědčit. Ďábel od nich utekl! Jak? Pamatuj, že nepřítelem pověrečného strachu je poznání. Profesor Rudolph Brasch, odborník, který se zabývá původem pověr, říká: „Záleží na vzdělání — čím více se ho vzdělaným lidem dostane, tím méně se stanou pověrčivými.“

Když tedy Henriette, o níž byla řeč, přijala pozvání svědků Jehovových a začala zdarma studovat Bibli, brzy prohlédla démonské úklady. Chapadla pověr ztratila sílu. Stejně jako tisíce podobných lidí zakusila tato žena, jak pravdivá jsou slova Hebrejcům 2:15. Tam říká apoštol Pavel, že Ježíš „vysvobodil všechny ty, kteří po celý život byli drženi v otroctví strachu před smrtí“. („Petrů“) Jako tropické ranní slunce vysouší těžkou rosu deštného pralesa, tak světlo biblické pravdy rozptyluje všechen pověrečný strach.

Dnes četní někdejší ‚otroci strachu‘ strhli se šíje amulety a ochranné šňůrky se svých dětí. Cítí se nyní jako osmašedesátiletý Izák, bývalý africký šaman. Když prostudoval Bibli se svědky Jehovovými, řekl: „Jsem velmi šťastný a svobodný, protože mě už netíží strach z duchů.“ Jak pravdivá se prokazují Ježíšova slova: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“! — Jan 8:32.

Ano, pravé náboženství rozptyluje strach.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 5]

Pověry se rozšířily do celého světa ze svého pramene v Babylóně