Graduace 83. třídy Gileadu — opravdová slavnost
„VZDÁVEJTE díky Jehovovi, neboť je dobrý; vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“ (Žalm 136:1) To cítilo v srdci všech 4 391 osob, které se loni na podzim zúčastnily slavnostního programu při graduaci 83. třídy biblické školy Strážná věž Gilead. Proslovy, zkušenosti a biblické drama předvedené během programu způsobily, že všichni se rozcházeli ve skvělé náladě. Graduace proběhla 6. září 1987 v krásném sjezdovém sále v Jersey City, dříve známém jako Stanleyovo divadlo.
Po úvodní písni a po modlitbě Johna Bootha z vedoucího sboru uvítal všechny při této slavnostní příležitosti předsedající, jiný člen vedoucího sboru, Albert Schroeder. Čtyřiadvacet studentů přijelo z pěti zemí a nyní je vysíláno do osmi různých zemí. Bratr Schroeder vyzdvihl důvěru, kterou má Jehovův lid, protože víra těchto lidí je založena na absolutních hodnotách. Vědí například, že Jehova je svrchovaný univerzální panovník a jeho Slovo, Svatá bible, je absolutní pravda. To je naprosto odlišné od lidských filozofií založených na nejistotách a spekulacích.
Prvním řečníkem byl Martin Poetzinger, rovněž člen vedoucího sboru, který strávil devět let v nacistických koncentračních táborech. Mluvil na námět „V koho důvěřuješ?“, založený na Příslovích 3:5, 6. Zdůraznil studentům, že je třeba plně důvěřovat v Jehovu a jeho viditelnou organizaci a že je třeba sám se prokazovat důvěryhodným. Školení v Gileadu dalo studentům jen základ; nyní na něm musí budovat tím, že se budou řídit Pavlovou radou v Efezanům 5:15, 16. ‚Nezůstávejte stát,‘ naléhal řečník. ‚Budete mít ve svém misionářském přidělení problémy s jazykem, podnebím, stravou a podobně; ale důvěrou v Jehovu můžete všechny tyto problémy vyřešit. Klíčem k úspěchu je pro vás láska k lidem. Každé povzbuzení je od Boha, každé odrazování od satana.‘
Dalším řečníkem byl Elder Timm, člen výboru tiskárny; který založil své poznámky na 2. Korinťanům 13:5: „Zkoumejte, zda jste ve víře.“ Studenti mají za sebou písemné zkoušky, řekl, ale v misionářských přiděleních budou čelit mnoha jiným zkouškám. Jejich misionářský úspěch bude záviset na tom, jak se s těmito zkouškami vyrovnají. Je třeba, aby se vyvarovali přílišné sebedůvěry a řídili se radou: „Ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl.“ (1. Kor. 10:12) Jestliže si zachovají dobrý myšlenkový postoj, budou se stále zlepšovat.
Následoval člen výboru služebního oddělení, Joel Adams. Promluvil na námět: „Myslete jako Ježíš, projevujte osobní zájem o druhé.“ Jak znamenitý příklad poskytl Ježíš v tomto ohledu! Jeho příklad pokory nám osvětluje text Filipanům 2:3–5. Jestliže jsou nám někteří zkouškou pro své nedostatky nebo netaktnost, vynaložme úsilí a buďme k nim laskaví. Během kursu ve škole Gilead projevovali mnozí zájem o studenty; nyní je řada na nich, aby projevovali zájem o jiné. Nejúspěšnějšími misionáři jsou ti, kteří projevují zájem o zvyky, jazyk, potřeby druhých a podobně.
Dále povzbudil studenty Lloyd Barry, také člen vedoucího sboru, který byl mnoho let misionářem. Mluvil na námět „Zpívejte Jehovovi“ na základě Žalmu 96:1. Jehovův lid zpívá rád. Zpěv ladí s radostí, a tak povzbudil studenty, aby nikdy neztráceli radost z toho, že přinášejí pravdu druhým. ‚Musíte-li se naučit nový jazyk,‘ vybízel, ‚jděte do toho celým srdcem. Ďábel se vás bude snažit odradit, způsobit, aby se vám stýskalo, způsobit nejednotu ve vašich řadách. Nikdy mu neustupte ani o píď!‘ Bratr Barry se zmínil o „stařešinovi misionářů“ Edwinu Skinnerovi, který strávil 60 let ve svém zahraničním přidělení v Indii a ve stáří 93 let dosud pracuje plným časem. Podle bratra Skinnera je klíč k úspěchu misionáře shrnut do tří slov: „Základem je pokora.“
Po těchto poznámkách přečetl předsedající řadu telegramů, které blahopřály studentům a vítaly je. Přišla poselství z Bolívie, Kanady, Ekvádoru, Hondurasu, Španělska, Švédska a Trinidadu.
Jack Redford, jeden z instruktorů ve škole Gilead, promluvil na námět „Zůstávej Jehovovým přítelem“. Začal tím, že mnoho komerčních institucí nabízí školení, jak dosáhnout úspěchu v podnikání tím, že si člověk získává přátele a ovlivňuje lidi. I studenti se jako budoucí misionáři učili získávat přátele a ovlivňovat lidi, ovšem ne pro sobecký zisk, ale aby se takoví lidé mohli stát Božími přáteli. ‚Váš život je obětavý,‘ pravil řečník. ‚Zdarma jste dostali, zdarma dávejte. Neexistuje větší radost nebo uspokojení než to, když se nám podaří udělat z lidí Boží přátele. Přátelství s Bohem je ta největší čest, jaké se může dostat nějakému stvoření. Jakub 2:23 nám říká, že se Abraham stal Jehovovým přítelem, protože projevoval víru v Boha. Odešel do cizí země a neohlížel se zpět; ani vy, misionáři, byste se neměli ohlížet zpět, ale místo toho hledět kupředu na požehnání v Božím novém světě.‘
Ulysses Glas, instruktor v Gileadu a tajemník školy, nyní promluvil na námět „Závěrečná lekce“. Poznamenal, že studenti se dozvěděli, jak skutečně dalekosáhlé a náročné jsou Jehovovy zákony. Jako příklad uvedl mnoho podrobností souvisejících s oběťmi předkládanými v Den smíření, a jak mnoho zvířat bylo obětováno. (3. Mojž. 16. kapitola) Pochválil studenty za jejich očividné hluboké a srdečné ocenění a řekl, že Žalm 145:7 dobře popisuje jejich myšlenkový postoj: „Zmínkou o hojnosti tvé dobroty budou překypovat a pro tvou spravedlnost budou radostně volat.“ V závěru citoval také Přísloví 3:5–7 a zdůraznil, že potřebují ‚důvěřovat Jehovovi celým svým srdcem‘.
Bratr F. W. Franz, čtyřiadevadesátiletý prezident školy Gilead a zároveň prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, pronesl závěrečný dopolední proslov. Vylíčil v něm historii Společnosti od doby prvního prezidenta C. T. Russella do založení školy Gilead. Všichni velmi ocenili jeho živý a nadšený přednes. Po jeho proslovu dostalo 24 studentů své diplomy a také dárky a potom jeden ze studentů přečetl pěkný dopis vyjadřující ocenění studentů pro pomoc, kterou dostali od vedoucího sboru a rodiny bétel.
Asi po dvouhodinové přestávce vedl Phil Wilcox, člen výboru pro farmy Strážné věže, zkrácené studium právě probíraného článku „Strážné věže“ a studenti odpovídali na otázky. Následoval program, v němž ‚studenti přehrávali zkušenosti, které získali ve svědecké službě o středečních odpoledních v New Yorku. To patřilo k jejich školení v Gileadu. Demonstrovali také živě různé problémy, které mohou očekávat na svých nových místech přidělení v cizině.
Vhodným závěrem celého programu bylo kostýmované drama o dvou částech, jež hráli studenti a kde byla zdůrazněna vážnost doby, ve které žijeme. V dramatu k tomu bylo použito srovnání naší doby s dřívějšími soudními obdobími. V 16.15 po písni „Růst teokracie“ a modlitbě člena vedoucího sboru, Miltona Henschela, tento nanejvýš příjemný program skončil.