Byl jsi kdysi spojen s Jehovovou organizací?

TEN mladý muž se styděl a byl velmi zdeptán. Na jeho obnošených a potrhaných šatech bylo patrné, že kdysi byly pěkným rouchem. Teď na nich bylo vidět, že prodělal těžké časy. Mladý muž vzpomínal na svou vzdálenou domovinu a pocítil skutečnou ošklivost nad prostopášným životem, kterým dosud žil, a nad tím, jak promrhal dědictví, jehož předčasné vyplacení si vynutil. Prázdný žaludek ještě přispíval k jeho zuboženému stavu a mladíkovi se stýskalo po domově. Vždyť i služebníci jeho otce doma se měli daleko lépe než on. Jak by rád byl na jejich místě!

Ale jaké přijetí by mohl čekat od svého otce, kdyby se teď vrátil? Sotva by mohl očekávat, že ho otec vřele pozdraví nebo že mu dovolí vstoupit do domu, když předtím tak hanebným způsobem zneužil jeho laskavosti. Ale v mladíkově mysli a srdci nakonec převládá jediná myšlenka: Musí jít domů.

Jak málo ten mladý muž věděl o citech, které k němu chová jeho otec. Když se přiblížil ke svému bývalému domovu, čekalo ho skutečné překvapení. Ano, „zatímco byl ještě daleko, jeho otec ho zahlédl a byl pohnut lítostí a běžel a padl mu okolo krku a něžně ho políbil“. — Lukáš 15:20.

Opustil jsi svůj domov podobně jako marnotratný syn? Vzdálil ses od svého otce, Jehovy, a od jeho organizace? Také nyní toužíš ‚vrátit se domů‘?

Ti, kteří se vzdálili od Jehovovy organizace, se většinou nepodobali marnotratnému synovi. V mnoha případech to byl pouze postupný, téměř nepozorovatelný proces, jímž se vzdalovali — jako se malý nezakotvený člun pomalu oddaluje od pevniny. Finanční těžkosti, rodinné problémy, nemoci nebo také úsilí o „postup“ ve světě — to vše tak zatížilo některé osoby, že byly odsunuty duchovní věci. Jiní se dali přivést ke klopýtání jednotlivci, kteří byli spojeni s křesťanským sborem, nebo odešli, protože nesouhlasili s některými biblickými myšlenkami Jehovovy organizace. Ještě další ztratili odvahu a odešli, když tento nynější systém věcí neskončil v době, kdy to očekávali.

Patříš-li k těm, kteří již nejsou činně spojeni s Jehovovou organizací, pravděpodobně na tebe bude platit některý z těchto důvodů, nebo jich bude několik. Ale ať je to jakkoli, není právě nyní čas uvažovat o návratu? — Matouš 18:12–14.

Klopýtl jsi o něco?

Uvědomíme-li si, jak je lidstvo vzdáleno od dokonalosti, musíme počítat s tím, že někdy dojde k osobním konfliktům. Proto někteří klopýtli. Jiní klopýtli, když někdo, koho si velmi vážili, jednal najednou tvrdě nebo nekřesťansky nebo se dopustil něčeho nesprávného.

Stalo se to tobě? Ať tě přivedlo ke klopýtání cokoli, jistě to nezpůsobil Jehova. (Srovnej Galaťanům 5:7, 8.) Má tedy nějaký smysl přerušit vztah k němu kvůli tomu, čeho se dopustil někdo jiný? Neměli bychom mu naopak dále věrně sloužit, s důvěrou, že Jehova ví, co se děje, a že s námi bude jednat milujícím způsobem? — Kolosanům 3:23–25.

Během času někteří zjistili, že to, oč původně klopýtli, se nyní už nezdá tak důležité nebo to snad už ani neexistuje. Nebo snad dokonce po střízlivé úvaze docházejí k závěru, že ve skutečnosti jednali nesprávně oni. Často je to tak tehdy, když někdo nesouhlasí s nějakou radou nebo pokáráním, jež jsou mu dány, a klopýtne o ně. Postupem času si možná uvědomí, že takové pokárání bylo dáno v pravé lásce a k jeho dobru. (Hebrejcům 12:5–11) Je proto opravdu vhodné jednat podle rady apoštola Pavla. Napsal: „ ‚Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena‘ a ‚vykročte jistým krokem‘, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.“ — Hebrejcům 12:12, 13, EP.

Nesouhlasil jsi s nějakou naukou?

Opustil jsi možná Jehovovu organizaci proto, že jsi jinak rozuměl nějaké biblické myšlence. Když byli Izraelité zachráněni z Egypta, rychle „zapomněli na [Boží] díla“ v jejich prospěch a „nečekali na jeho radu“. Stejně jsi snad i ty dospěl ukvapeně k závěru, že když organizace nezastává názor, který jsi považoval za správný, přerušíš svůj svazek s ní. (Žalm 106:13) Myšlenka se možná od té doby objasnila, buď došlo ke změně, nebo byla potvrzena dalším biblickým bádáním pod vedením Božího ducha. Nebylo by bývalo lepší zůstat v organizaci a čekat na Jehovu?

Je dobré pamatovat na to, že Jehova vždy jedná jen prostřednictvím jediné organizace. V naší době rozděluje „věrný a rozvážný otrok“ duchovní pokrm „v pravý čas“. Povšimni si, že mělo být shledáno, že tento otrok ‚tak dělá při Mesiášově příchodu‘. (Matouš 24:45–47) Ano, kdo si dnes uvědomuje, že již Pán přišel? A kdo pilně vykonává označené dílo? Jenom ti, kteří jsou spojeni s Jehovovou organizací křesťanských svědků.

Když druzí opustili Ježíše, řekl apoštol Petr: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“ Petr věděl naprosto jistě, že Ježíš je Mesiáš. Když se tedy některým učedníkům zdála Ježíšova slova otřesná, Petr si uvědomil, že by bylo nemoudré opustit zdroj „slov věčného života“. Během doby se určitě objasní všechny pochybnosti nebo nedorozumění. (Jan 6:51–68; srovnej Lukáše 24:27, 32.) Tak je to i dnes, kdy Jehova postupně vede své služebníky po cestě pravdy. — Přísloví 4:18.

Vrať se nyní

„Prozkoumejme přece své cesty a probádejme je a vraťme se přece přímo k Jehovovi,“ úpěnlivě prosil prorok Jeremjáš. (Nářky 3:40) Někteří však možná dosud váhají, snad se obávají, že by je členové sboru přijali chladně. Jaká však byla reakce, když se vrátil domů marnotratný syn? „My jsme se prostě museli . . . radovat,“ vysvětlil otec, „protože tento tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, a byl ztracen, ale našel se.“ (Lukáš 15:32) Podobné vřelé přivítání čeká ty, kteří se ‚vrátí k Jehovovi‘ s upřímnou touhou činit jeho vůli. — Srovnej Lukáše 15:7.

Ale křesťanský sbor nečeká nečinně na to, aby mohl uvítat takové lidi, jestliže se rozhodnou k návratu. Otec v Ježíšově podobenství běžel svému synovi naproti, zatímco ten „byl ještě daleko“. Podobně i svědkové Jehovovi považují za svou osobní povinnost vyhledávat ty, kteří s nimi byli kdysi spojeni, a pomáhat jim, aby se vrátili do Jehovovy organizace.

Ale co když se někdo v době, kdy byl odloučen od Jehovovy organizace, dopustil vážného nesprávného jednání? Nebo co když byl někdo zbaven společenství s Božím lidem následkem vážného nesprávného jednání, ale pak s takovým nekřesťanským chováním přestal? Starší budou vědět, jak mají laskavě a milujícím způsobem pomoci takovému člověku, aby tu věc s Jehovou urovnal. Každý, kdo nyní touží vrátit se a žít v souladu s Boží vůlí, by měl proto nyní toto přání oznámit starším. „ ‚Tak pojďte, a napravme věci mezi sebou,‘ říká Jehova. ‚I kdyby se vaše hříchy prokázaly jako šarlat, budou vybíleny jako sníh.‘ “ — Izajáš 1:18.

Náš nebeský Otec je opravdu laskavý, vřelý a milující. A je trpělivý a má zájem osobně o každého z nás. Rozhodně nechce, abychom byli zničeni s tímto ničemným systémem věcí. (2. Petra 3:9) Ve starověku vybídl Jehova svůj lid: „Vraťte se ke mně, a chci se vrátit k vám.“ Totéž pozvání zaznívá dnes. — Malachiáš 3:7.

Neváhej, protože času ubývá. Raduj se opět s Jehovovým lidem z ‚hojného pokoje, který patří těm, kteří milují Boží zákon‘. „Není pro ně žádný kámen klopýtání,“ řekl žalmista. (Žalm 119:165) Miluješ z hloubi svého srdce Jehovův zákon? Jestliže jsi Božím oddaným služebníkem, právě proto ses mu oddal. Nic — rozhodně vůbec nic — nemůže být důležitější než obnovit svůj vztah k Jehovovi. Neobracej se k němu zády. Důkladně a na modlitbách o té věci přemýšlej. Jestliže se ti stýská po jednotě a vřelosti Jehovova lidu, není příliš pozdě k návratu k Jehovově organizaci. Učiň to bez otálení.