Otázky čtenářů
◼ Mluvil Ježíš o Jidášovi, když řekl Pilátovi: „Proto ten, který ti mne vydal, má větší hřích“? — Jan 19:11.
Nezdá se, že by Ježíš mluvil o Jidášovi nebo o nějakém jiném určitém člověku. Na událostech, které dovedly Ježíše před Piláta a na pokraj smrti, se podílela řada mužů, kteří nesli vinu.
Jidáš možná přijde na mysl nejdříve, protože se tento zkažený apoštol stal zrádcem. (Jan 6:64, 71; 12:4–6) Jidáš se setkal s předními kněžími, kteří se chtěli ‚zbavit‘ Ježíše. Zaplatili Jidášovi 30 kousků stříbra, aby ho zradil. (Luk. 22:2–6) Jidáš měl tedy nesporně velký hřích, pokud šlo o Ježíšovu smrt.
Ale Jidáš nepřivodil Ježíšovu smrt sám. Velekněz Kaifáš podnítil jiné, aby dali Ježíše zabít. (Jan 11:49, 50) Matouš vypráví, že jakmile „přední kněží a celý sanhedrin“ Ježíše odsoudili, jednali jako skupina. „Všichni přední kněží a starší muži lidu se radili proti Ježíšovi, aby ho usmrtili. A když ho svázali, odvedli ho a vydali místodržiteli, Pilátovi.“ (Mat. 26:59–65; 27:1, 2) Dále, když Pilát shledal, že je Ježíš nevinný, „zástupy“ žádaly, aby byl propuštěn Barnabáš. O Ježíšovi naopak křičeli: „Na kůl s ním!“ — Mat. 27:20–23; Jan 18:40.
Ježíš tedy pravděpodobně nemluvil o nikom určitém, když řekl Pilátovi: „Ten, který ti mne vydal, má větší hřích.“ (Jan 19:11) Přestože Jidáš, „syn zničení“, nesl zvláště těžkou vinu, vinu za hřích zabití Ježíše sdíleli mnozí jiní. (Jan 17:12). Proto vyzval o letnicích apoštol Petr Židy, aby činili pokání za svůj závažný hřích proti Božímu Synovi. (Sk. 2:36–38) Takoví Židé patřili k národu zasvěcenému Ježíšovu Bohu, Jehovovi. Měli k dispozici proroctví, jež určovala totožnost Ježíše jako Mesiáše. A mnozí z nich viděli Ježíšovy zázraky. Jistě tedy byli více vinni hříchem než nežidovský úředník, který prohlásil Ježíše za nevinného. — Jan 18:38.
◼ Proč řekl Jehova Ezekielovi, že jeho obličej má být tvrdý jako obličej Židů?
Ezekiel byl Boží prorok, který sloužil mezi Židy odvedenými do zajetí v Babylóně. Tito zajatci si zřejmě mysleli, že je Jehova záhy vyprostí, protože jsou jeho vyvolený lid. Neuznávali skutečnost, že to, co prožívají, na ně přišlo, protože si zasloužili jeho nepřízeň.
Když tedy Jehova nařídil Ezekielovi, že k nim má mluvit „mými slovy“, nebyl to snadný úkol. V přípravě Bůh proroka varoval, že „oni ti nebudou chtít naslouchat, neboť nechtějí naslouchat mně; protože všichni z izraelského domu jsou tvrdohlaví a mají tvrdé srdce“. — Ezek. 3:4, 7.
V tu chvíli řekl Bůh Ezekielovi: „Pohleď, učinil jsem tvůj obličej právě tak tvrdý jako jejich obličeje a tvé čelo právě tak tvrdé jako jejich čela. Jako diamant, tvrdší než křemen, jsem učinil tvé čelo. Nebudeš se jich bát.“ — Ezek. 3:8, 9.
Lidé byli zatvrzelí a vzpurní. (Ezek. 2:6) Budou schopni přemoci nebo zastrašit Božího posla? Ne. Ezekiel měl Boží podporu, proto nebude měkčí než oni. Křemen je velmi tvrdý kámen, tvrdší než ocel. Jestliže se dali zatvrzelí, nevnímaví Židé přirovnat ke křemenu, stejně tak Ezekiel. Ale oč víc, měl být jako diamant, nejtvrdší z minerálů; ten je tak tvrdý, že poškrábe i křemen. — Jer. 17:1, 2.
To jistě neznamená, že by měl dnes Boží lid pokládat za žádoucí, aby byl tvrdý, necitelný k citům druhého, nebo dokonce nelítostný, když činí to, co považuje za správné. Všimni si, k čemu vybízel apoštol Petr, pokud jde o mezilidské vztahy: „Mějte všichni stejné smýšlení, mějte soucit, projevujte bratrskou náklonnost, něžné slitování, pokoru mysli, neoplácejte urážku urážkou či spílání spíláním, ale naopak žehnejte.“ — 1. Petra 3:8, 9.
Jednou z pohnutek, proč se s lidmi dělíme o dobré poselství o království, je také soucit. (Mat. 9:36 až 38) Když se však střetneme s lhostejností, odmítáním nebo vysloveným odporem, nepřestaneme zvěstovat Boží poselství určené pro naši dobu. K tomu patří zvěstovat, že Bůh brzy uvede „pomstu na ty, kteří. . . neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíšovi“. (2. Tes. 1:6–9) Nesmíme se dát zastrašit ani se držet zpátky. V tomto smyslu máme být tvrdí jako diamant, jako musel být i Ezekiel.