Život a služba Ježíše

Národ je ztracen, ale ne všichni, kteří k němu patří

KRÁTCE po Ježíšově rozpravě s těmi, kteří se shromáždili před domem jednoho farizea, vyprávějí Ježíšovi někteří „o Galilejcích, jejichž krev [římský místodržitel Pontský] Pilát smísil s jejich oběťmi“. Tito Galilejci snad byli pobiti, když tisíce Židů protestovalo proti tomu, že Pilát použil peníze z chrámového pokladu na stavbu vodovodu, jímž měla být vedena voda do Jeruzaléma. Ti, kteří o té věci vyprávěli Ježíšovi, možná naznačovali, že Galilejci utrpěli toto neštěstí následkem svých vlastních špatných skutků.

Ježíš však opravuje jejich názor, když se jich ptá: „Představujete si, že se tito Galilejci prokázali horšími hříšníky než všichni ostatní Galilejci, protože to utrpěli? Vskutku ne,“ odpovídá Ježíš. Potom využívá této příležitosti a varuje Židy: „Jestliže nebudete činit pokání, budete všichni rovněž zničeni.“

Ježíš potom připomíná jinou místní tragédii, která byla možná také spojena se stavbou vodovodu. Ptá se: „Nebo si představujete, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, se prokázali většími dlužníky než všichni ostatní lidé bydlící v Jeruzalémě?“ Ne, tito lidé nepřišli o život, jak říká Ježíš, pro svou špatnost. Takové nehody se obvykle stávají proto, že „všechny. . . postihuje čas a nepředvídaná událost“. Ježíš však znovu při této příležitosti varuje: „Ale jestliže nebudete činit pokání, budete všichni stejně zničeni.“

Ježíš pak předkládá výstižné podobenství: „Nějaký muž měl fíkovník zasazený na své vinici a přišel na něm hledat ovoce, ale žádné nenalezl. Řekl pak vinaři: ‚Již tři roky přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, ale žádné nenacházím. Poraž ho! Proč by měl opravdu nechávat půdu bez užitku?‘ Odpověděl mu a řekl: ‚Pane, nech ho ještě tento rok, dokud ho neokopu a nepohnojím, a přinese-li pak v budoucnosti ovoce pěkné a dobré; ale jestliže ne, porazíš ho.‘“

Ježíš se snažil déle než tři roky vypěstovat mezi židovským národem víru. Ale jen několik set učedníků je možné považovat za ovoce jeho namáhavé práce. Nyní, během tohoto čtvrtého roku služby, vynakládá ještě větší úsilí, když symbolicky okopává a hnojí židovský „fíkovník“ tím, že horlivě káže a učí v Judeji a Pereji. Ale bez výsledku. Národ nechce činit pokání, a proto ho čeká zničení. Kladně reaguje pouze velmi malá část národa.

Krátce nato učí Ježíš o sabatu v jedné synagóze. Tam vidí nějakou ženu, kterou již 18 let trápí démon a je úplně sehnutá. Ježíš ji soucitně oslovuje: „Ženo, jsi zbavena své slabosti.“ Klade na ni ruce, a ona se okamžitě narovnává a začíná oslavovat Boha.

Ale představený synagógy se rozhořčuje. Namítá: „Je šest dnů, ve kterých se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte léčeni, a ne v sabatním dnu.“ Představený tedy uznává Ježíšovu moc uzdravovat, ale odsuzuje lidi, protože přicházejí v sabatu, aby byli uzdraveni.

Ježíš odpovídá: „Pokrytci, neodvazuje každý z vás v sabatu svého býka nebo svého osla od stání a neodvádí ho, aby mu dal napít? Neměla tedy být tato žena, která je Abrahámova dcera a kterou satan držel spoutanou, pohleďte, osmnáct let, uvolněna z tohoto pouta v sabatním dnu?“

Když to tito Ježíšovi odpůrci slyší, začínají se stydět. Ale zástup se raduje ze všech Ježíšových nádherných skutků, které vidí. Ježíš proto opakuje dvě prorocká znázornění týkající se Božího království, o nichž mluvil již jednou, a to asi před rokem, kdy mluvil ze člunu na Galilejském moři. Lukáš 13:1–21; Kazatel 9:11; Matouš 13:31–33.

◆ O jakých neštěstích se zde mluví a jaké poučení z nich Ježíš vyvozuje?

◆ Nač se může vztahovat podobenství o neplodném fíkovníku a o pokusech učinit jej plodným?

◆ Jak představený uznává Ježíšovu schopnost uzdravovat, ale jak odhaluje Ježíš pokrytectví tohoto muže?