Zprávy a jejich hlubší význam

„Ne viděním“

Nejnovější vědecké výzkumy potvrdily, že Turínské plátno je padělek ze 14. století. A přece „byli katolíci povzbuzeni, aby dále uctívali toto pohřební plátno jako Kristův obraz, který může až dosud působit zázraky,“ oznamují „The New York Times“. Anastasio Ballestrero, arcibiskup turínský, prohlásil: „Neobyčejná působivost obrazu Ježíše Krista by měla být zachována.“

Co to znamená? Znamená to, že církev sice připustila, že otisk lidského těla na pohřebním plátnu není otisk těla Ježíše Krista, ale věrní katolíci by se na něj měli stále dívat, jako by to byl otisk Kristův, a tudíž něco svatého. Proč? Podle Adama Otterbeina, římskokatolického kněze, který předsedá Sdružení svatého plátna, měly by relikvie, jako je toto pohřební plátno, pomáhat věřícím uctívat toho, jehož obraz představuje.

Nepřekvapuje, že toto pohřební plátno zůstane pro katolickou církev mocným symbolem víry, ačkoli není autentické. „Sochy, obrazy a ikony. . . mají v katolických zvycích pevné místo,“ poznamenávají „The New York Times“.

Podporuje Bible používání takových obrazů při uctívání? Rozhodně ne. Boží slovo říká jasně: „Utíkejte. . . před modlářstvím.“ (1. Kor. 10:14; srovnej 2. Mojžíšovu 20:4–6). Křesťané jsou vybízeni, aby uctívali Boha „duchem a pravdou“, ne s pomocí nějakých obrazů nebo relikvií. (Jan 4:24) Vhodně tedy Pavel napsal, že praví křesťané „chodí vírou, ne viděním“. — 2. Kor. 5:7.

Nesprávné myšlení

V souladu se zřejmou tendencí k uvolnění biblických měřítek mezi nábožnými lidmi „tvrdí stále rostoucí počet amerických teologů, že křesťanské církve potřebují sexuální revoluci,“ uvádí „Star Tribune“. Tento list, který vychází v Minnesotě, cituje názory rozšiřované známými osobnostmi, jako je John Spong, biskup episkopální církve americké v Newarku, a James Nelson, odborník v oboru sexuální etiky při Spojeném teologickém semináři v New Brightonu. List tvrdí, že podle názoru těchto i jiných teologů by měly církve „žehnat homosexuálním dvojicím při církevních obřadech a měly by uznávat jejich vzájemný závazek v lásce a v morálním vztahu. . . poskytnout. . . dospělým mladým snoubencům církevní požehnání, pokud žijí v milujícím, závazném vztahu, i když nejsou v manželství“; a „souhlasit s dospělými, kteří jsou sexuálně aktivní odpovědným způsobem, i když spolu neuzavřeli sňatek“. Proč se tito teologové domnívají, že jsou takové změny potřebné? Spong tvrdí, že „schvalujeme promiskuitní život“, jestliže takovým svazkům nežehnáme.

Spong a jiní však nepozorují, že právě požehnání takových svazků vede k tomu, že církve schvalují takový „promiskuitní život“. Boží slovo je jasné. „Ani smilníci. . . ani cizoložníci. . . ani muži, kteří leží s muži. . . nezdědí Boží království.“ Následovníkům Kristovým je nejen přikázáno, aby „se přestali směšovat“ s takovými lidmi, ale také je jim řečeno, aby ‚odstranili toho ničemu‘ ze svého středu. — 1. Kor. 5:11, 13; 6:9–11.

Největší potřeba

Ze statistické zprávy federální rady britských Svobodných církví vyplývá, že došlo k dalšímu poklesu v řadách jejich 15 členských církví. Poprvé klesl počet členů pod hranici jednoho miliónu, jak oznamuje list „Church Times“, list anglikánské církve. Proč? Ačkoli církve říkají, že mají povinnosti k „velké většině. . ., jejíž největší potřebou je vykoupení“, přece, jak poznamenává článek, „svobodné církve stále věnují mnoho času a energie. . . společenským záležitostem“. Podle listu „Church Times“, „dochází-li v církvích k poklesu v počtu členů, není to proto, že by byly neúspěšné jejich výroční bazary nebo že by nebyla navštěvována vystoupení jejich ochotnických hereckých společností: příčinou je, že neberou dost vážně svou službu související s vykoupením“.

Náboženští vůdcové v Ježíšově době také nebrali svou službu vážně. Ježíš je právem kritizoval za to, že svými tradicemi „činili Boží slovo neplatným“. Řekl, že jsou pokrytci, kteří ‚ctí Boha rty, ale jejich srdce je od něho daleko vzdáleno‘. — Mar. 7:6, 7, 13.

Ale praví služebníci Jehovy Boha jsou oddáni „službě slova“. Berou vážně Ježíšův příkaz, aby ‚činili učedníky‘, a řídí se příkladem apoštolů, kteří „bez přestání dále vyučovali. . . a oznamovali dobré poselství o Kristu“. Pro pravé křesťany je tato práce nejdůležitější. — Sk. 5:42; 6:4; Mat. 28:19, 20.