Velký Babylón obviněn

NA SÉRII sjezdů po celém světě v letech 1988–89 podpořily milióny svědků Jehovových rezoluci vyjadřující jejich ošklivost k chování Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, a to zejména jak je představována křesťanstvem. Někteří upřímní lidé se mohou ptát: Není to příliš silné? Vůbec ne! Když vidíme, jak proroci starověkého Izraele směle a otevřeně odsuzovali modlářství své doby a jak silnými slovy odhalil Ježíš náboženské pokrytectví svých časů, jako svědkové Jehovovi věříme, že je tento postoj zcela oprávněný. Bůh to dokonce přikazuje. — Izajáš 24:1–6; Jeremjáš 7:16–20; Matouš 23:9–13, 27, 28, 37–39.

Na jakém základě si ošklivíme chování Velkého Babylóna? Jaké máme historické důkazy pro to, že náboženství nectilo pravého svrchovaného Pána vesmíru, Jehovu?

Novodobý Babylón pohrdá jménem

Svrchovaný Pán vesmíru není anonymní. V Bibli se asi sedmtisíckrát označil jako Jehova. Připisuje svému jménu zásadní význam. Třetí z Desatera přikázání říká: „Nepoužiješ jméno Jehovy, svého Boha, nehodným způsobem, neboť Jehova nenechá bez trestu toho, kdo používá jeho jméno nehodným způsobem.“ A Ježíš vyzdvihl jméno svého Otce v Pánově modlitbě, když řekl: „Buď posvěceno tvé jméno.“ — 2. Mojžíšova 20:7; Matouš 6:9.

Křesťanstvo ctilo Boží jméno žalostně málo. I Bible krále Jakuba z roku 1611 používá jméno Jehova samostatně a ve spojeních jen sedmkrát.a Jiné překlady jméno úplně vypustily. Většina náboženství je nectí. Místo toho vyvýšili nad Boha Bible svou „svatou“ trojici a v některých případech Marii, takzvanou matku Boží. Připustili, aby Jehovovo jméno upadlo v poměrné zapomnění!b

Je chvályhodné, že islám uznává jen jednoho Boha, jemuž ve shodě se svou svatou knihou, koránem, říká Alláh. Nepoužívá však jeho jméno Jehova, jež bylo poprvé zjeveno v Bibli nejméně dva tisíce let předtím, než vznikl korán. Hindové uctívají milióny bohů a bohyní, ale Jehova mezi nimi není.

Proti Božímu jménu se zejména proviňuje judaismus. Židé po tisíciletí tvrdí, že jsou Božím jmenovitým lidem, a přece kvůli své tradici způsobili, že se Boží jméno zcela přestalo používat.

Proto musíme jako svědkové svrchovaného Pána Jehovy vyjádřit své znechucení nad tím, jak Velký Babylón přehlíží Boží svaté jméno.

Proč máme odpor k babylónským naukám

Milióny lidí byly vykořisťovány a udržovány ve strachu na základě babylónské nauky, že člověk má nesmrtelnou duši. Falešné náboženství již od starověku využívalo strachu z toho, že by duše mohla být po smrti věčně mučena v pekelném ohni. Lstivějším vylepšením té nauky je dočasné utrpení v ohních očistce. Upřímní lidé platí mše za mrtvé, ale nikdy se nedovědí, kdy přestává být placení nutné! Tyto rouhavé nauky nemají v Bibli žádný podklad. — Srovnej Jeremjáše 7:31.

Bible však učí, že člověk je žijící, smrtelná duše. Adam nebyl za svou neposlušnost odsouzen k pekelnému ohni ani k očistci, ale k smrti. Prostě řečeno: „Mzda, kterou platí hřích, je smrt.“ (Římanům 6:23; 1. Mojžíšova 2:7, 17; 3:19) Biblická naděje pro mrtvé se nazakládá na nesmrtelnosti duše, ale naopak na Božím slibu vzkříšení k dokonalému životu na rajské zemi. — Jan 5:28, 29; Zjevení 21:1–4.

Opět jiná babylónská nauka je „svatá“ trojice. Toto učení o třech osobách v jednom Bohu nikdy nebylo součástí víry starověkých Hebrejců. (5. Mojžíšova 5:6, 7; 6:4) Ježíš, sám Žid, rozhodně nikdy nevěřil ani neučil, že je všemohoucím Bohem. Netvrdil, že je částí nějaké trojice, o níž učí babylónská nauka neboli dogma. — Marek 12:29; 13:32; Jan 5:19, 30; 14:28; 20:17

Proto odmítáme rouhavé babylónské nauky, jimž vyučují falešná náboženství světa. Prokazujeme uctívání jedinému pravému Bohu, Jehovovi, skrze jeho Syna, který se stal „usmiřující obětí“ nejen za hříchy pomazaných křesťanů, ale celého světa lidstva. — 1. Jana 2:2.

Proč odmítáme protibožské filozofie

Papežové a duchovenstvo křesťanstva naříkají nad vzestupem ateismu a mnozí toho využívají k podpoře své pravicové politiky. Přesto je třeba se zeptat: Kdo přivíral oči nad bezprávím a nespravedlností, které způsobily tento vzestup ateismu, a to zejména v minulém století? Dělo se to především v říši křesťanstva. Například ruská ortodoxní církev stranila carům, kteří krutě utlačovali lid. Nedostatek pravých křesťanských hodnot u těch, kteří se vydávali za Boží zástupce, přispěl k vytvoření podmínek, v nichž se rozmohl ateismus.

Náboženství křesťanstva také přijala učení o evoluci, které zneuctívá stvořitele. Složitost a rozmanitost více než miliónu forem života připisují slepým přírodním silám. Říkají vlastně, že se tato rozmanitost vyvinula řadou šťastných náhod. Taková filozofie zcela opomíjí Boha, a člověk není nikomu odpovědný. Mravní normy se stávají záležitostí osobní volby. (Žalm 14:1) Jedním výsledkem toho je, že jsou nyní každoročně prováděny desítky miliónů potratů, a to v zemích, které se prohlašují za nábožné!

Odmítáme tyto protibožské filozofie a jednání. Uctíváme Jehovu, toho, „který žije po celou věčnost, který stvořil nebe, a co je v něm, a zemi, a co je na ní, a moře, a co je v něm.“ — Zjevení 10:6; 19:6.

Proč si ošklivíme ovoce velkého Babylóna

Křesťanstvo nedbalo na varovná poselství sedmi sborům předložená ve 2. a 3. kapitole Zjevení. Radí se v nich nepěstovat sektářství, modlářství a smilstvo, nebýt vlažný a nedbalý.

Návštěva téměř každého místa uctívání odhalí, kolik nábožných lidí vyvýšilo stvoření nad stvořitele. Jak? Ctěním obrazů a ikon a uctíváním „svatých“, Madony a kříže. — Srovnej Žalm 115:2–8; 1. Korinťanům 5:7; 1. Jana 5:21.

Naplnila se na nich Pavlova slova: „Protože sice znali Boha, neoslavovali ho jako Boha . . . Stali se pošetilými a slávu neporušitelného Boha proměnili v něco, co se podobá obrazu porušitelného člověka a ptáků a čtvernožců a toho, co se plazí.“ — Římanům 1:21–23.

Proč odsuzujeme nemravnost Babylóna

V uplynulých dvaceti letech jsme viděli, jak je homosexualita schvalována či trpěna jako alternativní životní styl. Milióny homosexuálů „vyšly z úkrytu“ a nyní se promenují po ulicích ve vyzývavé „pýše veselých hochů“. Jak se dívá na jejich homosexualitu Bůh?

Bible již před 3 500 lety jasně prohlásila: „A nelehneš si s osobou mužského rodu stejně, jako leháš s ženou. Je to odporná věc.“ (3. Mojžíšova 18:22) A před necelými 2 000 lety ukázal Pavel, že se Boží normy nezměnily, když řekl: „Proto je Bůh vydal potupným pohlavním choutkám, protože jak jejich ženy zaměnily přirozené užívání sebe za protipřirozené, tak i muži zanechali přirozené užívání žen a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a prováděli oplzlosti a sami v sobě dostali plnou odplatu, která jim patřila za jejich provinění.“ — Římanům 1:26, 27; 1. Korinťanům 6:9, 10; 1. Timoteovi 1:10.

Přesto jsou tak mnozí duchovní křesťanstva aktivními homosexuály, že dokázali vytvořit mocnou homosexuální kliku v mnoha velkých náboženstvích. Žádají, aby byl jejich životní styl uznáván a aby jim bylo uděleno postavení služebníků. Příkladem je největší kanadská denominace, Sjednocená kanadská církev, jejíž předáci hlasovali 24. srpna 1988 205 hlasy proti 160 ve prospěch přijímání homosexuálů do Boží služby.

Proč si ošklivíme duchovní prostituci Babylóna

Zjevení otevřeně odsuzuje smilstvo Babylóna s „králi země“, politickými vládci. Nevěstka je zobrazena, jak sedí „na mnohých vodách“, jež znamenají „lidi a zástupy a národy a jazyky“. (Zjevení 17:1, 2, 15) Dík důvěrnému vztahu k politickým vládcům uplatňovalo falešné náboženství po staletí otevřeně nebo skrytě svůj vliv při utlačování a vykořisťování prostých lidí.

Příkladem této nadvlády jsou konkordáty, které podepsal Vatikán v našem 20. století s nacistickými a fašistickými vládci. Tak vedl vliv církve k tomu, že se její stáda úplně podřídila bezohledným vůdcům. V roce 1929 uzavřel Vatikán konkordát s fašistickým diktátorem Benitem Mussolinim. Co následovalo v Německu? Německý kardinál Faulhaber připisuje papeži Piovi XI. následující slova, jež pomáhají pochopit, jak papež smýšlel o Hitlerovi: „Jsem potěšen; je to první státník, který se vyslovil proti bolševismu.“ Faulhaber později poznamenal: „Má cesta do Říma potvrdila, co jsem mohl již dlouho tušit. Národní socialismus a fašismus se v Římě považují za jediné vysvobození před komunismem a bolševismem.“

Katoličtí biskupové v Německu se před rokem 1933 stavěli proti nacistické filozofii. Jak ale říká německý autor Klaus Scholder ve své knize Die Kirchen und das Dritte Reich (Církve a Třetí říše), vatikánský vyslanec v Německu Pacelli nařídil biskupům, aby přehodnotili svůj postoj k národnímu socialismu. Co podnítilo tuto změnu? Byla to vyhlídka na konkordát mezi Třetí říší a Vatikánem, který byl uzavřen 20. července 1933.

Klaus Scholder sděluje: „Při volbách a plebiscitu 12. listopadu [1933] sklidil Hitler ovoce říšského konkordátu prostřednictvím překvapivě vysokého počtu kladných hlasů, zejména v převážně katolických kruzích voličů.“

Ačkoli několik protestantských vůdců vyjádřilo odpor k nacistickému převzetí moci v roce 1933, jejich hlasy se brzy ztratily v masovém pokřiku nacionalismu. Scholder vysvětluje: „V protestantské církvi byla zjevně rostoucí pohotovost vzdát se námitek, které měli v minulosti, a konečně se dát strhnout národním nadšením . . . Poprvé se objevily oficiální církevní výroky, jež bezvýhradně podporovaly novou Říši.“ Ano, protestantství se zaprodalo nacistickému nacionalismu a stalo se jeho služkou stejně jako katolická církev.

Během všech staletí, jak ukazuje dějinný záznam, pěstovalo falešné náboženství soužití s mocnou vládnoucí elitou a posilovalo její prestiž ke škodě prostých lidí. Vůdci světových náboženství neprojevovali ‚Kristův myšlenkový postoj‘, neboť hladově usilovali o moc, majetek a bohatství. Jako svědkové Jehovovi si takovou duchovní prostituci ošklivíme. — Jan 17:16; Římanům 15:5; Zjevení 18:3.

Proč se hrozíme viny krve, kterou nese Babylón

V knize Zjevení je Velký Babylón obviněn z obrovské viny krve: „A viděl jsem, že ta žena je opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků. Ano, byla v něm [Babylóně] nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi.“ — Zjevení 17:6; 18:24.

Dějiny falešného náboženství jsou plné nenávisti a krveprolévání a největší vinu krve má křesťanstvo. Ve sféře takzvaných křesťanských národů vznikly dvě světové války. „Křesťanští“ političtí vůdci se uchýlili ke zbraním v roce 1914 i v roce 1939 a duchovenstvo všech bojujících národů jim dávalo požehnání. The Columbia History of the World (Kolumbijské dějiny světa) říkají o 1. světové válce: „Pravda byla znehodnocena spolu se životem a stěží nějaký hlas se zvedl na protest. Strážci Božího slova vedli válečný sbor. Totální válka znamenala totální nenávist.“ (Podtrženo námi.) Vojenští kaplani s vlasteneckým zápalem pobízeli své vojáky do boje a mládež na obou stranách se stávala potravou pro děla. Táž historická kniha prohlašuje: „Systematické otravování lidských myslí křečovitým nacionalismem . . . dál překáželo úsilí o mír.“

Falešná náboženství po celém světě dál plodí nenávist, neboť zuří konflikty mezi Židy a muslimy, hinduisty a Síkhy, katolíky a protestanty, muslimy a hinduisty, buddhisty a hinduisty. Ano, falešné náboženství dál přispívá ke krvavé lázni „všech, kteří byli pobiti na zemi“. — Zjevení 18:24.

Vzhledem ke všem předloženým důkazům se svědkové Jehovovi domnívají, že rezoluce sjezdu z roku 1988 je výstižná a časová. Sluší se, abychom otevřeně odsoudili falešné náboženství jako nevěstku nesoucí vinu krve, Velký Babylón. Ohlašujeme světu jedinou pravou cestu k míru a pravému uctívání — obrat ke svrchovanému Pánu vesmíru, Jehovovi Bohu, prostřednictvím toho, kterého poslal na zem, Krista neboli Mesiáše Ježíše. To znamená přijmout Boží království jako spravedlivou, věčnou vládu, která jediná může uspokojit potřeby lidstva. A znamená to také, že nyní je čas uposlechnout příkazu: „Vyjděte z něj [z Velkého Babylóna], můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“ — Zjevení 18:4; Daniel 2:44; Jan 17:3.

[Poznámky pod čarou]