Jsi ochoten naslouchat Bohu?

KDYŽ čteme Bibli, rychle si uvědomíme, že lidé v prvním století na tom byli v mnohém podobně jako my dnes. Existovalo mnoho nemravnosti a nepoctivosti, zejména mezi prostopášnými sousedy Izraele, pro něž byla nemravnost často součástí náboženství. Pro chudé lidi byl život nejistý a existovaly politické problémy. V roce 66 n. l. již vedl Izrael válku s Římem. I tenkrát, jako dnes, potřebovali lidé pomoc.

V náboženském ohledu je též mnoho podobností mezi tehdejšími dny a dneškem. Židovští náboženští vůdcové byli pokrytci. (Mat. 23:15; Luk. 20:46, 47) V nežidovském světě se vyskytovaly náboženské postoje počínaje cynismem až po pověrčivost a fanatickou náboženskou horlivost. (Srovnej Skutky 14:8–13; 19:27, 28.) Ani v poměrně novém křesťanském sboru nebylo všechno v pořádku. Koncem století varoval apoštol Jan: „Do světa . . . vyšlo mnoho podvodníků.“ (2. Jana 7) Ano, tenkrát se také v náboženském ohledu dávalo mnoho falešných rad. Přesto bylo možné získat spolehlivou pomoc.

Byl bys naslouchal Ježíšovi?

Jedním z těch, kdo tehdy nabízeli zdravé rady, byl Ježíš. Byly tak přesvědčivé, že o jejich účincích čteme: „Zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování.“ (Mat. 7:28) Málokdo v těch zástupech však skutečně naslouchal tomu, co říkal. Ježíš konal zázračné skutky a dal znamenitý příklad zbožného života a chování. Ale i údajně lépe vzdělaní vůdci odmítali vidět hodnotu toho, co říkal. Proč?

Z velké míry to byla otázka předsudků. Někteří Ježíšem pohrdali, protože byl z Nazaretu. Jiní ho zavrhovali, protože nechodil do jejich škol a neměl styky s vládnoucí třídou. (Jan 1:46; 7:12, 15, 47, 48) Ježíš také vždy neříkal to, co lidé chtěli slyšet. Mluvil jen pravdu a například farizeové se pro jeho slova často uráželi. (Mat. 15:12–14) Ano, když tři a půl roku kázal, dali ho židovští náboženští vůdcové zabít. (Luk. 23:20–35) Propásli svou příležitost, protože Ježíš měl „slova věčného života“! — Jan 6:68.

Kdybys byl tenkrát žil v Jeruzalémě, byl bys šel za náboženskými vůdci a davem? Nebo bys měl natolik otevřenou mysl, abys pochopil, co Ježíš říká? Jestliže ano, byl bys jako jedna pozoruhodná žena, s níž se potkal Ježíš na svých cestách.

Opravdu naslouchala

Setkal se s touto ženou, když putoval přes Samařsko. Posadil se u studny, aby si odpočinul, a mezitím tam ona přišla načerpat vodu. Neznáme její jméno, ale Bible zaznamenává, že Ježíš vzdor únavě využil příležitosti, aby s ní pohovořil o náboženství.

Bylo mnoho důvodů, proč mohla žena Ježíše odbýt. Patřila k jinému náboženství — samaritánský způsob uctívání se od židovského lišil. Židé rovněž hleděli na Samaritány svrchu a odmítali se s nimi stýkat. Židovští muži také obvykle neoslovovali neznámé ženy. (Jan 4:9, 27) Navíc vedla Samaritánka nemravný život, a tak mohla být podvědomě ve střehu, že by ji mohl někdo kritizovat nebo odhalit její hříchy.

Nereagovala však tímto způsobem. Naopak, když viděla Ježíšův taktní přístup vzbuzující zájem, kladla rozumné otázky. Když se hovor rozvinul, odvážila se vstoupit na nebezpečnou půdu. Zmínila se o náboženském rozkolu mezi Židy a Samaritány. Ježíš odpověděl laskavě, ale otevřeně: „Uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe.“ (Jan 4:19–22) Neurazila se však. Její otevřená mysl byla připravena vyslechnout toho víc.

Ježíš tedy pokračoval důležitým prohlášením: „Přichází však hodina a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové ctitele. Bůh je Duch, a ti, kteří jej uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ (Jan 4:23, 24) Později projevila tato žena s otevřenou myslí ocenění tím, že dychtivě vyprávěla svým sousedům, co se dozvěděla. A ti zase hledali další poučení tím, že naslouchali Ježíšovým slovům. — Jan 4:39–42.

Jak se z toho můžeme poučit? Takto: žijeme-li v oblasti, kde vládnou silné rasové, národnostní nebo náboženské předsudky, jak reagujeme, když se k nám přiblíží někdo jiné rasy, národnosti nebo náboženství? Uzavřeme se, když mluví o věcech, které by mohly odhalit, že se mýlíme? Nebo jsme přinejmenším ochotní si pohovořit jako ta samaritánská žena?

Byl bys naslouchal Pavlovi?

Jiný, kdo v prvním století nabízel znamenité rady, byl apoštol Pavel. Kdysi míval uzavřenou mysl i on. Přiznal: „Dříve [jsem byl] rouhačem a pronásledovatelem a nestoudným mužem. Nicméně mi bylo projeveno milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti a jednal jsem z nedostatku víry.“ (1. Tim. 1:13) Přijal však pravdu o Ježíši Kristu a odvrhl své předsudky. Jeho příklad ukazuje, že biblická pravda může pomoci vyvrátit silná opevnění v srdci, jestliže jsou pro nás škodlivá. — 2. Kor. 10:4.

Jakmile se stal Pavel křesťanem, směle se vydal šířit dobré poselství, které poznal. Podle očekávání se střetl se stejnou uzavřeností mysli, jakou trpíval sám — ale ne vždy. V severořecké Beroji našel nějaké lidi s mírným srdcem, kteří byli znamenitým příkladem toho, jak naslouchat radě. Rozeznali v Pavlových slovech zvuk pravdy. Proto „přijali slovo s největší dychtivostí mysli“. Měli však mysl otevřenou, ne lehkověrnou. „Denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak.“ (Sk. 17:11) To, co slyšeli, se jim líbilo, ovšem ověřovali si věrohodnost toho pomocí Bible, než něco úplně přijali.

„Přesvědčte se o všem“

Za našich dnů vynakládají svědkové Jehovovi mnoho času na to, aby se dělili o dobrou zprávu o království s jinými lidmi, kteří patří k jiným náboženstvím. S jakou reakcí se setkávají? Mnoho přátelských osob je rádo přijímá, ale řada odmítá, a někteří se dokonce hněvají, protože je svědkové navštívili.

To je smutné, protože to, o čem chtějí hovořit svědkové Jehovovi, je v Bibli nazváno „dobré poselství“. (Mat. 24:14) Navíc povzbuzují k postoji apoštola Pavla, který řekl: „Přesvědčte se o všem, držte se toho, co je znamenité.“ (1. Tes. 5:21) I když má někdo vyhraněné názory, měl by mít přece natolik otevřenou mysl — jako Berojští a Samaritánka —, aby hovořil o Bohu s jinými.

Proč mít otevřenou mysl?

Statisíce lidí to naštěstí každý rok dělají. Mnozí se učí rozpoznávat moudrost, kterou obsahuje Bible, a to vede ke skutečným, trvalým změnám v jejich životě. Někteří bývali jako Janet, mladá žena s dlouhodobými zkušenostmi s drogami a alkoholem, která byla nakonec dohnána k pokusu o sebevraždu. Dnes je Janet šťastnou křesťankou. Studium Bible jí pomohlo získat sílu, aby se řídila Pavlovou radou: „Očisťme se od každé poskvrny těla a ducha.“ — 2. Kor. 7:1.

Vernon byl alkoholik a jeho manželství se hroutilo. Ale řídil se biblickou radou a to mu dalo sílu překonat tuto neřest a smířit se s manželkou. (1. Kor. 6:11) Debra měla silné rasové předsudky. Ale studium Bible a společenství s křesťanským lidem jí pomohlo upravit smýšlení. (Sk. 10:34, 35) A kdo by byl věřil, jaké změny nastanou v životě mladé nizozemské prostitutky, když jednoho dne souhlasila s tím, že bude studovat Bibli se svědky Jehovovými? Brzy se stala pokřtěnou křesťankou, vedla čistý život a odpovědně se starala o své děti.

Takové zkušenosti se mnohokrát opakují, když lidé naslouchají tomu, co říká Bible. Jejich život se zlepšuje tak, jak to mnozí nikdy nepokládali za možné. Důležitější však je, že získávají vztah k Bohu, takže se k němu mohou upřímně modlit jako k „Našemu Otci v nebesích“. (Mat. 6:9) A získávají jistou, nezlomnou naději do budoucnosti, když se sami přesvědčují o pravdivosti Ježíšových slov: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi poslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

Právě o tom chtějí rozmlouvat svědkové Jehovovi, když konají svou službu a navštěvují lidi ve svém okolí. Budeš mít natolik otevřenou mysl, abys je vyslechl, až se s tebou opět dají do řeči?