Zvěstovatelé království vyprávějí

‚Dobrá zpráva z dalekých zemí‘

◻ V ledovém Grónsku se zvěstovatelé, kteří byli na kazatelské cestě, setkali s mladým Norem, který přijal knihu Život — jak vznikl? Evolucí, nebo stvořením? Neprojevoval však velký zájem. Když zvěstovatelé navštívili toto vzdálené místo později, řekl jim, že tu knihu několikrát přečetl a že chce další knihy. Dostal několik knih a brožur. Byl smutný, když se dověděl, že zvěstovatelé nebudou moci přijet celý rok, ale dostal adresu svědků. Za měsíc byli překvapeni, když u nich zaklepal na dveře. Vyprávěl jim, že se cestou ke svému člunu propadl ledem na svém sněhovém skútru a že se musel plavit šest hodin, aby se k nim dostal. Chtěl další literaturu a chtěl mluvit o pravdě. Účastnil se večer shromáždění a rozhodl se, že bude docházet jednou měsíčně. Přišel, když tam byl na návštěvě krajský dozorce, a velmi ho to povzbudilo. Vystoupil z církve a nyní káže dobré poselství v místě, kde žije. Když je v zimě led a nemůže se dostat na shromáždění člunem, letí helikoptérou, a jedna cesta ho stojí 150 dolarů.

Kolik z nás musí vynaložit tolik úsilí, abychom činili pokroky ve své službě?

◻ Na Madagaskaru reagují mnozí lidé na dobré poselství. Je tam přes 3 200 zvěstovatelů království, ale slavnosti na památku Kristovy smrti se účastnilo 16 205 osob. Bratři se velmi snaží navštívit všechny lidi na ostrově.

Například 17 ze 30 zvěstovatelů ve sboru v Isaonjo se rozhodlo vydávat svědectví v jednom velmi vzdáleném území. Odešli ze své vesnice půl hodiny po půlnoci. Dvě hodiny šli pěšky po cestičkách na strmých svazích a rozbahněnými mokřinami. Pak v půl třetí ráno přišli do tropického pralesa. V lese byla tma a někteří bratři klopýtli přes skaliska. Někteří spadli do tůní ve skalních děrách. V lese byly pijavice a poštípal je různý hmyz. To postihlo většinu sester. Bláta bylo někdy po kolena. Všech 17 zvěstovatelů utrpělo nějaká zranění, ale nakonec v půl sedmé ráno vyšli z lesa.

S kazatelskou službou začali ve tři čtvrtě na sedm ráno. Většina lidí je přijala laskavě. Kdo je zpočátku nepřijal příznivě, byla manželka protestantského náboženského vůdce. Řekla: „Mám své náboženství, to mi stačí. Vím všechno, co Bible říká.“ Když jí zvěstovatel ukázal Strážnou věž, žena povýšeně odmítla: „Už mám mnoho jiných věcí ke čtení.“ Ale začala se ptát: „Kdo jste a odkud jste a kdo vás poslal?“ Když mírně odpověděli a stručně vyprávěli, jaké museli vynaložit úsilí, aby se dostali do jejich vesnice, přijala ta paní Strážnou věž a řekla: „Já si ji koupím. Kdo ví, zda vás neposlal Bůh?“

V půl druhé odpoledne se vydalo těch sedmnáct zvěstovatelů domů a ušli tu cestu za necelé čtyři hodiny, protože ještě bylo světlo. Byli unaveni, ale nic se jim nestalo a tváře jim zářily radostí. Řekli: „Pro nás sedmnáct ze sboru v Isaonjo to byl nezapomenutelný den.“

Jehovův duch zcela jistě podněcuje Boží oddané služebníky, aby kázali dobré poselství o království „až do nejvzdálenější části země“ a mnozí dobře reagují na velké úsilí, které vynakládají tito svědkové. — Skutky 1:8.