Klenoty Lukášova evangelia
JEHOVŮV Syn Ježíš Kristus je dobře známý svým soucitem. Je tedy vhodné, že pisatel tohoto evangelia, Lukáš, kladl důraz na soucit, milosrdenství a vzájemné porozumění. Napsal pro Židy i pro pohany opravdu povzbudivou zprávu o Ježíšově pozemském životě.
Z určitých hledisek je patrné, že toto evangelium napsal učený člověk. Má například vybroušený úvod a rozsáhlou slovní zásobu. To potvrzuje skutečnost, že Lukáš byl velice vzdělaný lékař. (Kol. 4:14) Stal se sice věřícím až po Ježíšově smrti, ale doprovázel Pavla do Jeruzaléma po jeho třetí misionářské cestě. Tento pečlivý badatel, který pozorně sledoval Pavlovo zatčení v Jeruzalémě a věznění v Césareji, byl proto schopen shromáždit látku tak, že se vyptával očitých svědků a bral v úvahu veřejné záznamy. (1:1–4; 3:1, 2) Jeho evangelium bylo napsáno pravděpodobně v Césareji někdy v době, kdy tam byl apoštol dva roky vězněn, tedy asi v letech 56–58 n. l.
Některé jedinečné rysy
Jedinečným rysem Lukášova evangelia je popis nejméně šesti Ježíšových zázraků. Jsou to: zázračný lov ryb (5:1–6), vzkříšení syna vdovy z Nain (7:11–15), vyléčení sehnuté ženy (13:11–13), vyléčení muže, který měl vodnatelnost (14:1–4), očištění deseti malomocných (17:12–14) a uzdravení ucha veleknězova otroka. — 22:50, 51.
Další jedinečností Lukášovy zprávy jsou některá z Ježíšových podobenství. Patří k nim: dva dlužníci (7:41–47); laskavý Samaritán (10:30–35), neplodný fíkovník (13:6–9), velká večeře (14:16–24), marnotratný syn (15:11–32), bohatý muž a Lazar (16:19–31) a vdova a nespravedlivý soudce. — 18:1–8.
Dojemné příběhy
Lékař Lukáš projevoval zájem o ženy, děti a starší lidi. On jediný se zmínil o neplodnosti Alžběty, o tom, jak počala a o narození Jana. Pouze v jeho evangeliu je zpráva o tom, jak se anděl Gabriel zjevil Marii. Lukáš byl podnícen k vyjádření, že dítě poskočilo Alžbětě v lůně, když k ní Marie promluvila. On jediný hovořil o Ježíšově obřízce a o jeho představení se v chrámu, kde ho viděl letitý Simeon a Anna. A my také vděčíme Lukášovu evangeliu za to, že něco víme o dětství Ježíše a Jana Křtitele. — 1:1–2:52.
Když psal Lukáš o vdově z Nain, která byla zdrcena zármutkem, protože ztratila smrtí jediného syna, napsal, že Ježíš „byl pohnut lítostí k ní“ a pak přivedl mladého muže zpět k životu. (7:11–15) Jedině v Lukášově evangeliu je také zaznamenán povzbudivý příběh o Zacheovi, vrchním výběrčím daní. Byl malé postavy, a proto se vyšplhal na strom, aby viděl Ježíše. Jaké to bylo překvapení, když Ježíš řekl, že zůstane v Zacheově domě! Lukáš ukazuje, že tato návštěva byla pro šťastného hostitele velkým požehnáním. — 19:1–10.
Z pera lékaře
Toto evangelium obsahuje mnoho lékařských vyjádření či slov. Tyto výrazy jiní pisatelé Řeckých křesťanských písem buď vůbec nepoužili, nebo ne v lékařském významu. Dalo se však očekávat, že z pera lékaře vyjde odborná řeč.
Pouze Lukáš například napsal, že Petrova tchyně měla „vysokou horečku“. (4:38) Nebo uvedl: „Hle, muž plný malomocenství!“ (5:12) Jiným pisatelům evangelia stačilo, že se zmínili o malomocenství. Lékař Lukáš se s tím nespokojil, ale vyjádřil, že mužova choroba byla v pokročilém stádiu.
Hlubší pohled na zvyky
Lukáš napsal, že když se Ježíš narodil, Marie ho „zavinula do plenek“. (2:7) Novorozené dítě tehdy obvykle umyli a potřeli solí, snad aby mu vysušili a zpevnili kůži. Pak dítě zavinuli do plenek téměř jako mumii, tělo dítěte bylo plenkami udržováno zpříma a bylo v teple. A protože se pleny převinovaly pod bradou a přes hlavu, dítě se cvičilo, aby dýchalo nosem. Jeden návštevník Betléma v 19. století podal zprávu o podobném zavíjení následovně: „Vzal jsem toho tvorečka do náruče. Jeho tělíčko bylo zcela nehybné a nepoddajné, tak pevně bylo ovinuté bílým a červeným plátnem. Ruce a nohy měl úplně spoutané a hlavu měl zavázanou malým červeným a měkkým šálem, který se přetahoval pod bradou a přes čelo v malých záhybech.“
Lukášovo evangelium nám také dává nahlédnout do pohřebních zvyků v prvním století. Ježíš byl blízko brány Nain, když uviděl, že „vynášeli mrtvého, jednozplozeného syna své [ovdovělé] matky“ a „byl s ní také značný zástup z města“. (7:11, 12) Pohřby se obvykle konaly mimo město a přátelé zesnulého doprovázeli tělo k hrobce. Při průvodu k místu pohřbu nesli čtyři muži na ramenou máry, což byla nosítka pravděpodobně zhotovená z proutěného pletiva, z jejichž všech čtyř rohů vyčnívaly kůly určené k přenášení.
V dalším znázornění, které zapsal Lukáš, hovořil Ježíš o muži, jehož zbili lupiči. Laskavý Samaritán mu „ovázal rány, když je polil olejem a vínem“. (10:34) To byl tehdy běžný způsob péče o zraněné. Olivový olej měl změkčit a ochladit rány. (Iz. 1:6) K čemu však bylo víno? „The Journal of the American Medical Association“ napsal: „Víno bylo v Řecku základním lékem. . . Hippokrates z Kosu (460–370 př. n. l.) . . . často používal víno, které předepisoval na ošetření rány, jako chladící činidlo při horečkách, jako projímadlo a jako diuretikum.“ Ježíšovo znázornění poukazovalo na desinfekční vlastnosti vína a rovněž na olivový olej jako na účinný prostředek při léčení ran. Hlavní myšlenka podobenství je samozřejmě v tom, že skutečný bližní jedná milosrdně. Tak bychom i my měli jednat s druhými. — 10:36, 37.
Školení v pokoře
Jen Lukáš popsal znázornění, které Ježíš uvedl v souvislosti s hosty, kteří si vybrali nejvýznačnější místo u stolu. Při hostinách obvykle hosté spočívali na pohovkách, jež byly umístěny po třech stranách stolu. Sloužící měli ke stolu přístup ze čtvrté strany. Na jednu pohovku se obvykle položili tři lidé, z nichž každý byl čelem ke stolu, opíral se o levý loket a bral si jídlo pravou rukou. Tyto tři polohy ukazovaly, že člověk má na pohovce vysoké, střední nebo nízké postavení. Ten, kdo zaujímal nízkou polohu na třetí pohovce, měl u stolu nejnižší postavení. Ježíš řekl: ‚Když jsi pozván na hostinu, vyber si nejnižší místo a hostitel ti pak řekne: „Postup výše.“ Potom budeš mít čest před ostatními hosty.‘ (14:7–10) Ano, pokorně považujme ostatní za vyšší než sebe. Při uplatnění tohoto podobenství Ježíš řekl: „Každý totiž, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ — 14:11.
Pokoru — a to je rovněž jedinečný rys Lukášova evangelia — zvýrazňuje také Ježíšovo znázornění o výběrčím daní a farizeovi, kteří se modlili v chrámu. Farizeus mimo jiné řekl: „Postím se dvakrát týdně.“ (18:9–14) Zákon vyžadoval pouze jeden půst ročně. (3. Mojž. 16:29) Farizeové půst přeháněli. Farizeus ze znázornění se tedy postil druhý den v týdnu, protože tehdy panovala domněnka, že to byla doba, kdy Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, kde dostal dvě tabulky Svědectví. Z hory prý sestoupil pátého dne v týdnu. (2. Mojž. 31:18; 32:15–20) Farizeus svůj půst dvakrát za týden uváděl jako důkaz své zbožnosti. Toto znázornění by nás však mělo podnítit k pokoře, a ne k samospravedlnosti.
Tyto klenoty Lukášova evangelia potvrzují, že je jedinečné a poučné. Příběhy, které zpráva předkládá, nám pomáhají prožít dojemné události z Ježíšova pozemského života. Také podrobné informace o některých zvycích jsou pro nás užitečné. Získáme však požehnání zejména tehdy, jestliže uplatníme poučení například o milosrdenství a pokoře, jež nám v tomto evangeliu předložil milovaný lékař Lukáš.