Buďme vděční — Jehovovo mesiášské Království panuje

„Děkujeme ti, Jehovo Bože, Všemohoucí, . . . protože ses ujal své velké moci a začal jsi vládnout jako král.“ — ZJEVENÍ 11:17.

1. Co prohlásil prezident Společnosti Strážná věž v roce 1911, když se vrátil z cesty po Evropě?

ZAČÁTKEM roku 1911 pořádal prezident Společnosti Strážná věž, C. T. Russell, ve velkých evropských městech sérii biblických přednášek. Ve Strážné věži z 15. května 1911 (angl.) napsal Russell o této cestě: „S překvapením jsme všude shledali tolik důkazů rozkvětu . . . Jak naši čtenáři vědí, očekáváme již několik let, že tento věk skončí dobou hrozných těžkostí. Očekáváme, že to vypukne náhle a prudce nedlouho po říjnu 1914, což je — nakolik sahá naše porozumění Písma — datum, kdy uplynou časy pohanů, lhůta, po kterou mají nadvládu nad zemí pohané; v té době má tudíž začít uplatňovat svou moc mesiášské království.“ Splnilo se toto očekávání?

2. Jak v roce 1914 skončil mír a k jakým smutným následkům to vedlo?

² V průběhu první poloviny roku 1914 se zdálo, že světu nehrozí žádná válka. Mír však náhle skončil, když 28. června 1914 spáchal jeden Srb atentát na následníka rakouského trůnu. Rakousko-Uhersko zanedlouho vyhlásilo válku Srbsku. Rusko se postavilo na stranu Srbska, a tak 1. srpna vyhlásilo Německo Rusku válku. Pak 3. srpna vyhlásilo Německo válku Francii; 4. srpna se proti Německu postavila Velká Británie; 7. srpna se Černá Hora postavila proti Rakousko-Uhersku; Japonsko proti Německu 23. srpna; Rakousko-Uhersko proti Belgii 28. srpna. Mnozí se domnívali, že válka brzy skončí. Místo toho se rozrostla ve válku, do té doby nejhorší v celých dějinách. Ještě devatenáct dalších zemí se přidalo k tomuto mezinárodnímu masakru, při němž bylo připraveno o život více než třináct miliónů vojáků a civilních obyvatel a více než jedenadvacet miliónů lidí bylo zmrzačeno a zraněno.

3, 4. Co se stalo v pátek 2. října l914 ráno v ústředí Společnosti?

³ V pátek 2. října 1914 ráno oznámil Russell osazenstvu ústředí Společnosti Strážná věž v Brooklynu v New Yorku: „Časy pohanů skončily; jejich králové měli svůj den.“ Rodina v bételu, „domě Božím“, přivítala tato slova nadšeným potleskem.

⁴ Jaké oprávnění měl C. T. Russell se svými společníky k tomu, aby měli onoho říjnového rána takovou radost? Odkud pochází výraz „časy pohanů“? Jaké jsou důkazy, že časy pohanů skončily v říjnu 1914? A jak by to mělo zapůsobit na tebe?

Jeruzalém a časy pohanů

5. Odkud pochází výraz „časy pohanů“?

⁵ Výraz „časy pohanů“ neboli „ustanovené časy národů“ je obsažen v Ježíšově velkém proroctví o zničení Jeruzaléma. (Lukáš 21:5–36, KB) Dva dny před tím, než je Ježíš pronesl, představil se obyvatelům Jeruzaléma jako jejich Mesiáš. Jel pokorně na oslu k městu a zástupy Židů vítězně volaly, jak to předpověděl Zecharjáš 9:9. „Požehnaný je ten, který přichází jako král v Jehovově jménu,“ volali hlasitě. — Lukáš 19:28–40.

6, 7. Jakou hroznou vinu krve na sebe uvalili Judejci v prvním století a k čemu to vedlo?

⁶ Ježíš však věděl, že se veřejné mínění zanedlouho obrátí proti němu, protože ho jeruzalémští náboženští vůdcové pod vlivem svého otce, ďábla, vražedně nenáviděli. (1. Mojžíšova 3:15; Jan 8:44) Krátce nato, 14. nisana, se zástup Židů hlasitě dožadoval Ježíšovy smrti. „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti,“ volali na zdráhajícího se římského místodržitele. (Matouš 27:24, 25) Přední kněží, místo aby přijali Ježíše jako mesiášského krále, prohlásili: „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:15) Pravý Mesiáš byl falešně obviněn z pobuřování proti Římu a z toho, že se rouhal Bohu Židů, a byl pak přibit na mučednický kůl, aby zemřel. — Marek 14:61–64; Lukáš 23:2; Jan 18:36; 19:7.

⁷ Na obyvatelích Judeje lpěla hrozná vina krve, a proto je rozhodně musel postihnout božský hněv. Jeruzalém se svým nádherným chrámem se již nemohl nazývat „město velikého Krále“, Jehovy. (Matouš 5:35; Lukáš 13:33–35) Několik dnů před Ježíšovou smrtí mluvili jeho učedníci s obdivem o chrámových budovách tohoto města. Ježíš na to odpověděl proroctvím: „Pokud jde o to, na co se díváte, přijdou dny, kdy nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ — Lukáš 21:5, 6.

8. Čeho ještě se týkalo znamení, které dal Ježíš ohledně událostí, jež povedou ke zničení Jeruzaléma?

⁸ Ježíšovi učedníci se překvapeně ptali: „Učiteli, kdy to vlastně bude a co bude znamením, kdy to má nastat?“ (Lukáš 21:7) Ježíš nato přesně předpověděl události, které povedou ke zničení Jeruzaléma, a dodal významnou větu: „Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.“ (Lukáš 21:8–24, EP) Ježíš tak poukázal dopředu na událost přesahující zničení Jeruzaléma — na něco, co muselo čekat, ‚dokud neskončí čas pohanů‘. Ohledně „znamení“ Ježíš řekl: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ (Lukáš 21:31) Znamení tedy mělo mít dvojí splnění. První splnění, v malém měřítku, mělo naznačovat, že ‚se přiblížilo zpustošení‘ Jeruzaléma. (Lukáš 21:20) Druhé, větší splnění mělo nastat po skončení časů pohanů a mělo poukazovat na to, že „Boží království je blízko“. — Srovnej Matouše 24:3.

Pozemský Jeruzalém nahrazen nadřazeným městem

9. Kdy ztratil pozemský Jeruzalém své výsadní postavení a čím byl nahrazen?

⁹ Naznačil Ježíš svým výrokem: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů“, že bude toto pozemské město opět uvedeno do Boží přízně? Nikoli. Když byl zabit Boží milovaný Syn, ztratil pozemský Jeruzalém navždy své zvláštní postavení a byl nahrazen daleko nadřazenějším ‚městem živého Boha, nebeským Jeruzalémem‘. — Hebrejcům 12:22; Matouš 23:37, 38; 27:50, 51.

10. Co je míněno výrazem „nebeský Jeruzalém“?

¹⁰ Výraz „nebeský Jeruzalém“ se v Bibli používá k označení nezničitelného nebeského království, k němuž byli povoláni pomazaní křesťané.a (Hebrejcům 11:10; 12:22, 28) Když psal apoštol Pavel tato slova, Židé ještě pozemské město i jeho chrám velice obdivovali. Pavel tedy hebrejským křesťanům připomínal, že „zde nemáme trvalé město, ale vážně hledáme to budoucí“. — Hebrejcům 13:14.

Proč se nazývá „nebeský Jeruzalém“

11. Co znázorňoval pozemský Jeruzalém, dokud neztratil Jehovovu přízeň?

¹¹ Jeruzalém byl dlouho hlavním městem izraelského národa, o jehož králích bylo řečeno, že ‚sedí na Jehovově trůně‘. (1. Paralipomenon 29:23) Jehova také uzavřel s Davidem smlouvu, že království zůstane v jeho rodině navždy. Stejně jako se jmen dnešních hlavních měst, jako je Washington, Moskva, Canberra nebo Pretoria, používá k označení vlád, které v nich sídlí, používá se v Bibli Jeruzaléma ke znázornění davidovského království. — 2. Samuelova 7:16; Lukáš 1:32.

12. Jak má být použito výrazu „časy pohanů“?

¹² Davidovo království působilo pouze v ohraničené oblasti, pouze uvnitř hranic, které dal Bůh starověkému Izraeli. Pozemský Jeruzalém byl tedy jen předobrazem skutečného mesiášského království, které má vládnout z nebe a které má působit na celé zemi. (Žalm 2:2, 7, 8; Daniel 7:13, 14; 2. Timoteovi 4:18) Kniha Čas se přiblížil (angl.), kterou vydala Společnost Strážná věž v roce 1889, proto jasně říká: „Výrazu ‚časy pohanů‘ použil náš Pán na období pozemských dějin mezi odstraněním předobrazného Božího království, království izraelského (Ezekiel 21:25–27), a zavedením a zřízením jeho protiobrazu, pravého Božího království.“

Časy pohanů — jak jsou dlouhé?

13. Kdy začaly časy pohanů a proč tak odpovídáš?

¹³ Boží předobrazné království rozvrátil babylónský král Nebukadnecar v roce 607 př. n. l. V sedmém židovském měsíci, kolem poloviny října, byla již země zpustošena.b (2. Královská 25:8, 9, 22, 25, 26) Na důkaz toho, že se to stalo s Božím připuštěním, dal Jehova Bůh Nebukadnecarovi sen. Byl v něm vidět strom, který byl podťat, a po období „sedmi časů“ bylo povoleno, aby opět vyrostl. Poprvé se tento sen splnil, když byl Nebukadnecar opět uveden na svůj trůn po přechodném období šílenství. — Daniel 4:10–17, 28–36; 4:7–14, 25–33, KB.

14. Jaký byl hlavní smysl Nebukadnecarova snu?

¹⁴ Námět Nebukadnecarova snu však ukázal, že se jeho hlavní splňování týkalo Božího předobrazného království, které směl tento pohanský král ‚podetnout‘. Sen končil vyjádřením účelu: „Aby žijící lidé poznali, že Nejvyšší je panovníkem v království lidstva a že je dává tomu, komu chce, a dosazuje nad ním dokonce nejponíženějšího z lidstva.“ — Daniel 4:17; 4:14, KB.

15. Jak Ježíš Kristus dokázal, že je „nejponíženější z lidstva“? (Matouš 11:29)

¹⁵ Jen jedna osoba mohla být označena ve všech ohledech jako „nejponíženější z lidstva“. Prokázal to o sobě Boží jednozplozený Syn, když ochotně opustil svou nebeskou slávu, aby se narodil jako člověk, jako Ježíš, který utrpěl tu nejpotupnější, nejkrutější smrt ze satanovy ruky. (Filipanům 2:3, 5–11) Když byl Ježíš vzkříšen zpět do nebeské slávy, musel čekat, dokud neskončilo období sedmi časů pohanského panování, a teprve pak měl být dosazen na trůn jako mesiášský král nad lidstvem. — Hebrejcům 10:12, 13.

16. Jak mohou křesťané na základě knihy Zjevení vypočítat, kdy skončilo sedm časů?

¹⁶ Ale jak porozuměli svědkové Jehovovi tomu, jak dlouho potrvá těchto sedm časů? Bible ukazuje, že „čas a časy a půl času“ neboli tři a půl času se rovná 1 260 dnům. (Zjevení 12:6, 14) Dvojnásobný počet neboli sedm časů by se tedy rovnalo 2 520 dnům. Na základě prorockého vodítka „den za rok“ by sedm časů obnášelo 2 520 let. (4. Mojžíšova 14:34; Ezekiel 4:6) Časy pohanů, které začaly v říjnu r. 607 př. n. l., podle tohoto výpočtu skončily o 2 520 let později, v říjnu 1914.

17. Jaká radostná zpráva měla být oznámena v roce 1914?

¹⁷ V říjnu 1914 dosadil Jehova Bůh svého milovaného Syna, Pána Ježíše Krista, na trůn v nebeském království. Vidění ze Zjevení, které měl křesťanský apoštol Jan, se konečně začalo uskutečňovat a mohlo být oznámeno: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána [Jehovy] a jeho Krista a [Jehova] bude vládnout jako král po celou věčnost.“ (Zjevení 1:10; 4:1; 11:15) To je opravdu nádherná zpráva a všichni spoludědicové a poddaní tohoto království mohou být vrcholně šťastní. — Zjevení 11:17.

18. Proč postihují od roku 1914 lidstvo žalostné poměry?

¹⁸ Většina lidstva na zemi ovšem není od roku 1914 příliš šťastná. Ale žalostné poměry na zemi dokazují, že má satanovo panství brzy skončit. Jak to víme? Kniha Zjevení ukázala, že zřízení Božího království povede k válce v nebi. Satan a jeho démoni měli být vyvrženi z nebe a omezeni do blízkého okolí naší země. Jan viděl v prorockém vidění toto vítězství a pak slyšel silný hlas, který řekl: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, neboť ví, že má krátké časové období.“ — Zjevení 12:1–12.

19. Proč jsou praví křesťané tak vděční za to, že dnes žijí?

¹⁹ Zhoršování světových poměrů od roku 1914 je důkazem, že se Janovo vidění uskutečnilo a že se konec všech lidí, kteří se nechtějí podřídit Boží svrchovanosti, nebezpečně přibližuje. (Lukáš 21:10, 11, 25–32) Je opravdu vzrušující žít v této podivuhodné době, kdy Jehova Bůh, Všemohoucí, vyřeší velkou spornou otázku své svrchovanosti nad zemí. Země pak bude přeměněna v nádherný ráj a spravedliví lidé, kteří přežijí, budou povzneseni k dokonalosti. I mrtví budou vzkříšeni a dostanou příležitost dokázat, že jsou způsobilí pro věčný život. — Zjevení 20:1–3, 12, 13; 21:3–5.

Úpravy nutné v dnešní době

20. a) Kteří lidé na zemi se před rokem 1914 prokázali jako Jehovovi praví služebníci? b) Jaké úpravy byli ochotni učinit věrní pomazaní křesťané?

²⁰ Třicet osm let před rokem 1914 poukazovali Badatelé Bible, jak byli tehdy nazýváni svědkové Jehovovi, na toto datum jako na rok, kdy skončí časy pohanů.c To je opravdu vynikající důkaz, že byli Jehovovými pravými služebníky. Ale podobně jako Boží služebníci v prvním století chovali také oni některé klamné naděje. Očekávali například, že do října 1914 již budou všichni pomazaní křesťané vzkříšeni do nebe. Také se domnívali, že válka, která začala v roce 1914, povede přímo ke konci satanova světa.

21. Jak byli praví křesťané během první světové války trestáni?

²¹ Během doby si však pomazaní křesťané uvědomili, že musí na zemi vykonat mnoho práce. Za první světové války vytrvale vydávali veřejné svědectví, a proto se stali terčem prudkého pronásledování ze strany politických představitelů podněcovaných duchovenstvem křesťanstva. (Žalm 2:1–6) Činnost pravých křesťanů utrpěla těžkou ránu 21. června 1918, kdy byli vedoucí představitelé Společnosti Strážná věž ve Spojených státech na základě lživého obvinění odsouzeni ke dvaceti letům vězení.

22, 23. a) Co dělají věrní pomazaní křesťané od roku 1919 a s jakou dvojí odezvou se setkávají? b) Co je dnešní protiobrazný nevěrný Jeruzalém?

²² V listopadu l9l8 světová válka náhle skončila. 25. března 1919 pak byli představitelé Společnosti Strážná věž propuštěni z vězení. Později byli plně zproštěni viny. Před těmito věrnými pomazanými křesťany se otevřelo neočekávané období pokoje, podobně jako se otevřely možnosti před Kristovými učedníky v rané době potom, kdy byli v roce 33 n. l. posíleni svatým duchem. — Skutky 2:17–21, 41.

²³ Věrní pomazaní křesťané jako skupina od roku 1919 stále horlivě poslouchají příkaz obsažený v Ježíšových slovech u Matouše 24:14: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Vedlo to k tomu, že téměř čtyři milióny Kristových „jiných ovcí“ oddaly svůj život, aby sloužili Jehovovi v jednotě s pomazaným ostatkem. (Jan 10:16) Křesťanstvo pod vlivem svého duchovenstva stále odmítá poselství o Království. Dávají přednost lidským politickým plánům a pronásledují svědky Jehovovy, a svým jednáním se podobají obyvatelům Judeje, kteří v prvním století nenávistně zacházeli s Kristem. Jehova vykonal svůj rozsudek nad Jeruzalémem, a stejně bude jednat s protiobrazným nevěrným Jeruzalémem, totiž s křesťanstvem. Generace, která slyšela Kristovo soudní poselství, se dožila zničení, jež předpověděl, a stejně i dnešní generace od roku 1914 „rozhodně nepomine“, dokud nepřijde „velké soužení“. — Matouš 24:21, 22, 34.

24. Co musíme dělat, abychom přežili do Božího nového světa?

²⁴ Co musíme dělat, abychom přežili velké soužení a dožili se Božího nového světa? Bez ohledu na to, zda snad někdo z nás choval nějaké nesprávné naděje, musíme dávat pozor, abychom neusnuli, pokud jde o naše křesťanské povinnosti. (Habakuk 2:3; 1. Tesaloničanům 5:1–6) Těch, kteří mohou vzpomínat na události od roku 1914, stále ubývá. Musíme být proto bdělí; nesmíme ztrácet čas. (Matouš 24:42) Všichni, kteří chtějí přežít konec satanova ničemného světa, musí nyní svým jednáním dokázat, že se ztotožňují s inspirovanými slovy: „Děkujeme ti, Jehovo Bože, Všemohoucí, . . . protože ses ujal své velké moci a začal jsi vládnout jako král.“ — Zjevení 11:17.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co znázorňoval starověký Jeruzalém, ale jak ztratil své výsadní postavení?

◻ Kdy začaly a kdy skončily časy pohanů a k čemu to podle předpovědi vedlo?

◻ Co předstiňovalo zničení nevěrného Jeruzaléma?

◻ Jak víme, že je blízko velké soužení, a co musíme dělat, abychom je přežili?

[Obrázek na straně 16]

Jeruzalém a jeho chrám ztratil své výsadní postavení, ale Bůh stále žehnal svému Synu, Mesiáši, dokonce k němu promlouval přímo z nebe