Život a služba Ježíše
Utrpení na kůlu
SPOLU s Ježíšem jsou odváděni na popravu dva zločinci. Nedaleko za městem se zástup zastavuje na místě zvaném Golgota, čili Místo lebky.
Vězni jsou svlečeni ze svých oděvů. Je jim poskytnuto víno s tišící myrhou. Zjevně je připravily jeruzalémské ženy a Římané nechtějí těm, kteří mají být pověšeni na kůl, upřít nápoj, který mírní bolest. Avšak když ho Ježíš ochutná, odmítá jej pít. Proč? Zcela jistě chce ovládat všechny své schopnosti během této nejvyšší zkoušky své víry.
Ježíše teď kladou na kůl a ruce mu umísťují nad hlavu. Vojáci pak přibíjejí velké hřeby do jeho rukou a nohou. Kroutí se bolestí, když hřeby pronikají jeho masem a vazy. Jakmile je kůl vzpřímen, je bolest nesnesitelná, neboť váha těla trhá rány ve hřebech. Přesto, spíše než aby vyhrožoval, se Ježíš za římské vojáky modlí: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají.“
Pilát nechává na kůl umístit nápis, který zní: „Ježíš Nazaretský, Král Židů.“ Zjevně to nepíše jen proto, že má k Ježíšovi úctu, ale protože nenávidí židovské kněze, kteří ho donutili, aby Ježíše odsoudil k smrti. Aby nápis mohli číst všichni, nechal jej Pilát napsat ve třech jazycích — hebrejsky, v úřední latině a v obecné řečtině.
Přední kněží, včetně Kaifáše a Annáše, jsou zdrceni. Toto pozitivní prohlášení kazí jejich pocit vítězství. Proto protestují: „Nepiš: ‚Král Židů‘, ale že řekl: ‚Já jsem Král Židů.‘ “ Popuzen, že posloužil jako figurka kněží, Pilát odpovídá s rozhodným opovržením: „Co jsem napsal, napsal jsem.“
Kněží spolu s početným zástupem se nyní shromažďují na místě popravy a kněží se pokoušejí vyvrátit svědectví nápisu. Opakují falešné svědectví, které bylo podáno dříve při výslechu před sanhedrinem. Není tedy divu, že o něm kolemjdoucí začali mluvit utrhačně, potřásali hlavami a posměšně říkali: „Ty, který jsi chtěl zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň se! Jestliže jsi syn Boží, sestup s mučednického kůlu!“
„Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže!“ přizvukují přední kněží a jejich náboženští druhové. „Je král Izraele; ať nyní sestoupí s mučednického kůlu a uvěříme v něj. Vložil důvěru v Boha; ať ho on nyní vyprostí, jestliže ho chce, neboť řekl: ‚Já jsem Boží Syn.‘ “
Vojáci podníceni tímto duchem se také Ježíšovi vysmívají. Výsměšně mu nabízejí kyselé víno, zřejmě tak, že je drží těsně před jeho vyschlými rty. „Jestliže jsi králem Židů,“ popichují, „zachraň se.“ Dokonce lupiči — jeden na mučednickém kůlu po jeho pravici a druhý po jeho levici — se mu posmívají. Představ si to. Největší člověk, který kdy žil, ano, ten, který se podílel s Jehovou na stvoření všech věcí, rozhodně snáší tyto potupy!
Vojáci si berou Ježíšův svrchní oděv a rozdělují jej na čtyři díly. Vrhají losem, aby viděli, komu co připadne. Avšak spodní oděv je vysoce kvalitní, je beze švu. A tak si vojáci říkají: „Netrhejme jej, ale rozhodněme o něm losem, čí bude.“ A tak neúmyslně naplňují text, který říká: „Rozdělili si můj svrchní oděv mezi sebou a nad mým rouchem metali los.“
Zanedlouho začíná jeden z lupičů oceňovat, že Ježíš musí být skutečně král. Kárá tedy svého společníka a říká: „Vůbec se nebojíš Boha, když máš stejný rozsudek? A my tedy vskutku oprávněně, neboť plně přijímáme, co si zasloužíme za to, co jsme udělali, ale tento muž neudělal nic nemístného.“ Pak oslovuje Ježíše a prosí jej: „Vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“
„Vpravdě ti říkám dnes,“ odpovídá Ježíš, „budeš se mnou v ráji.“ Tento slib se splní, až bude Ježíš vládnout jako Král v nebesích a vzkřísí tohoto kajícného zločince k životu na zemi v ráji, o nějž budou mít přednost pečovat ti, kteří přežijí Armagedon, a jejich druhové. Matouš 27:33–44; Marek 15:22–32; Lukáš 23:27, 32–43; Jan 19:17–24.
◆ Proč Ježíš odmítá pít víno s tišící myrhou?
◆ Proč je zřejmě na Ježíšův kůl umístěn nápis a jakou další výměnu názorů to vyvolává mezi Pilátem a kněžími?
◆ Jakou další potupu na kůlu Ježíš zažívá a čím je zjevně podnícena?
◆ Jak se plní proroctví v tom, co se děje s Ježíšovými oděvy?
◆ Jakou změnu činí jeden z lupičů a jak Ježíš splní jeho prosbu?