Otázky čtenářů

◼ Job 33:24 říká, že pro Joba bylo nalezeno „výkupné“, které mu umožnilo vyhnout se smrti. Kdo měl být tím výkupným za Joba?

Tehdy nebyla za Joba obětována žádná výkupní oběť v podobě člověka. Bůh ale Jobovu chybu přikryl, neboli odpustil.

Satan způsobil Jobovi mnoho těžkostí včetně ‚zhoubného vředu od chodidla jeho nohy až po temeno hlavy‘. Job byl v tak špatném stavu, že na něj jeho manželka naléhala, aby ‚proklel Boha a zemřel‘. Dokonce Job uvažoval o tom, není-li lepší smrt, než takové trápení. — Job 2:7–9; 3:11.

Když se už zdálo, že by Job mohl zemřít, zhodnotil Elihu Jobovu tísnivou situaci a položil základ pro naději, když řekl: „Jeho maso se před očima vytrácí. . . A jeho duše se blíží k jámě a jeho život k těm, kteří způsobují smrt. Jestliže pro něho existuje posel, mluvčí, jeden z tisíce, aby člověku pověděl o jeho přímosti, pak ho poctí a řekne: ‚Propusť ho, aby nesestoupil do jámy. Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí.‘ “ — Job 33:21–25.

Víme, že se Ježíš Kristus vzdal svého dokonalého lidského života, aby poskytl odpovídající výkupné za nedokonalé lidi. Jeho obětí bylo vyrovnáno, co Adam ztratil. Byla totiž zaplacena potřebná cena za vysvobození z hříchu. (Římanům 5:12–19; 1. Timoteovi 2:5, 6) To však není jediný způsob, jak Bible používá slovo „výkupné“. Hebrejské slovo, které se nachází u Joba 33:24, znamená v podstatě „víko“. (2. Mojžíšova 25:17) Když Bůh jednal se starověkým Izraelem, měl uspořádání, jímž se přikrývaly, neboli smiřovaly hříchy — oběti, které přikrývaly hřích, a tak napravovaly věci mezi lidmi a Bohem. — 2. Mojžíšova 29:36; 3. Mojžíšova 16:11, 15, 16; 17:11.

Bůh byl však i dříve ochoten přijímat oběti, které vyjadřovaly díkůvzdání nebo žádosti o odpuštění a schválení. (1. Mojžíšova 4:3, 4; 8:20, 21; 12:7; 31:54) Job chápal hodnotu takových obětí. Čteme: „Vstával časně zrána a předkládal zápalné oběti podle počtu. . . všech [svých synů] ; Job totiž říkal: ‚Možná, že moji synové zhřešili a v srdci prokleli Boha.‘ Tak to Job dělával vždycky.“ (Job 1:5) Protože se snažil líbit se Bohu a je jasně patrné, že měl ducha, který lituje provinění, jeho oběti měly v Božích očích hodnotu. — Žalm 32:1, 2; 51:17; 51:19, KB.

Ale později trpěl Job nemocí, která, jak se zdálo, ohrožovala jeho život. Měl také nesprávný názor na svou spravedlnost. Potřeboval tedy usměrnění, které mu poskytl Elihu. (Job 32:6; 33:8–12; 35:2–4) Elihu řekl, že Job nemusí ve svém smutném stavu postupovat až k smrti a až do jámy (do šeolu, neboli společného hrobu). Pokud bude Job činit pokání, může být nalezeno „výkupné“. — Job 33:24–28.

Není nutné se domnívat, že Elihu mínil „výkupným“ to, že měl tehdy někdo za Joba zemřít. Vzhledem k obětem, které byli zvyklí přinášet praví ctitelé, mohlo výkupným, o kterém se v Jobově případě Elihu zmiňoval, být zvíře. Je zajímavé, že Bůh řekl později Jobovým třem kritickým společníkům: „Předložte za sebe zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.“ (Job 42:8) Ať už jde o jakoukoli formu výkupného, to, co měl Elihu především na mysli, bylo, že Jobovy hříchy mohly být přikryty a Job z toho mohl získat dobrodiní.

A právě to se stalo. Job ‚činil pokání v prachu a popeli‘. A co následovalo? „Jehova sám zvrátil Jobův stav zajetí. . . A Jehova, ten potom požehnal Jobovu konci více než jeho počátku. . . A Job potom dále žil sto čtyřicet let a uviděl své syny a své vnuky — čtyři generace.“ Toto výkupné rozhodně nezbavilo Joba hříchu, a proto časem zemřel. Ovšem to, že byl jeho život prodloužen, svědčí o tom, že se skutečně ‚jeho tělo stalo svěžejší než v mládí a že se vrátil do dnů své mladistvé životaschopnosti.‘ — Job 33:25; 42:6, 10–17.

Požehnání, která vzešla z toho, že bylo na Joba uplatněno omezené výkupné, jsou ukázkou toho, jaká hojná požehnání přijdou na věřící lidstvo v novém světě. Potom bude dostupný plný užitek z Ježíšovy výkupní oběti, která na věky odstraní katastrofální účinky hříchu a nedokonalosti. Jaký důvod „k radostnému křiku“, o němž se zmínil Elihu, to pro nás bude! — Job 33:26.