Počítat náklady stěhování do bohaté země
JE TO známý výjev na konzulátech v celém rozvojovém světě: čekárna nabitá lidmi, kteří neklidně očekávají svůj pohovor. Na základě této krátké, ale důležité rozmluvy se rozhodne, zda mohou obdržet vízum do vyspělé země na Západě. Mnozí věří, že to bude jejich vstupenka k blahobytu. „Čtyři roky tvrdě pracuji a nemohu si dovolit koupit ani rádio,“ postěžoval si jeden mladý Západoafričan. „Kdybych byl v Anglii nebo ve Spojených státech, už bych měl auto a vlastní byt.“
Není těžké pochopit, proč mají mnozí v chudých rozvojových zemích takové pocity. Těžko hledají zaměstnání a plat je nízký. Inflace znehodnocuje úspory. Bytů je nedostatek a jsou přeplněné. Lidé nosí šaty odložené obyvateli bohatších zemí. Mnozí se cítí lapeni v hospodářském pohyblivém písku.
A jak láká bohatý Západ! Jeden mladý muž v Sierra Leone řekl: „Někteří z těch, kteří odešli do ciziny, se vracejí a vykládají nám historky, které nám dodávají odvahy také se podívat do vyspělých zemí. Říkají, že se musí tvrdě pracovat, ale že se dají vydělat pěkné peníze, takže se uživíš a ještě si opatříš nějaké přepychové věci, třeba auto. A když se sem vrátíš s nějakými dvěma tisíci dolary, můžeš si zařídit podnik a oženit se.“
Není divu, že podobně uvažují někteří Boží služebníci. Jedna africká sestra řekla: „My mladí v Boží organizaci nasloucháme vyprávěním, jak pěkně se vede těm, kteří odešli do ciziny. Proto si někdy říkám: ‚A co já? Proč se tady trápím? Mám jet, nebo mám zůstat tady?‘ “
Žiješ-li v chudé zemi, možná si také kladeš otázku, zda by stěhování zlepšilo tvůj život. Přesídlit do cizí země je ovšem veliký podnik, nákladný a vážný krok. Může k tomu patřit učit se novému jazyku, získávat nové pracovní dovednosti, přizpůsobovat se nové kultuře, snášet předsudky, které mají mnozí proti cizincům, a učit se zcela novému způsobu života. Přesto to mnozí křesťané úspěšně dokázali a prokázali se jako skutečný přínos pro sbory ve své nové vlasti, sloužili jako příkladní zvěstovatelé, průkopníci, starší a služební pomocníci.
Všem se však tak dobře nevedlo. Stresy a napětí emigrace vedly u některých k duchovní zkáze. Takový krok by se tedy zjevně neměl podnikat bez vážného zamyšlení a modlitby. Bible radí v Příslovích 3:5, 6: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách a sám napřímí tvé stezky.“ Ano, měl by ses ujistit, že jednáš v souladu s Jehovovou vůlí. (Jakub 4:13–15) A Ježíš, když vybízel své posluchače, aby ‚počítali náklady‘, dal některé praktické rady, které ti v tom pomohou. (Lukáš 14:28) To zahrnuje víc než jen finanční úvahy. Znamená to vzít v úvahu možné duchovní náklady emigrace.
Skutečnosti života v cizině
Než se někam přestěhuješ, měl bys mít dobrou, realistickou představu, co tam můžeš očekávat. Podnikni pokud možno předběžnou návštěvu, abys na vlastní oči viděl, jaké jsou tam poměry. Jinak budeš muset spoléhat na informace z druhé ruky. Bible varuje: „Kterýkoli nezkušený člověk uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ — Přísloví 14:15.
Někteří získali všechny své informace o životě v západních zemích z filmů a televizních pořadů. Věří tedy, že je tam každý bohatý, jezdí v novém autě a bydlí v přepychovém domě. Skutečnost je však docela jiná. V mnoha bohatých zemích je znepokojivá úroveň chudoby, bezdomovectví a nezaměstnanosti. A mnozí z nejchudších obyvatel jsou noví přistěhovalci. Konzulární úředník velvyslanectví USA v jedné chudé zemi vysvětluje: „Lidé si prostě neuvědomují, jak těžké je vybudovat si pozici v Americe. Někteří píší domů, jak dobře se jim daří — jak si koupili dvě auta a dům —, ale ve skutečnosti zápasí o existenci.“
Jinde je situace podobná. Pan Sahr Sorie je západoafrický pedagog, který žil a studoval v Londýně. Poznamenal: „Není snadné přestěhovat se z Afriky a usídlit se v Anglii. Velmi mnoho přistěhovalců žije velmi uboze. V jejich obličeji vidíte vrásky z utrpení. Některým připadá těžké sehnat 20 pencí na telefonní hovor. Často sdílejí s mnoha jinými jednu místnost jen s malými kamínky pro zahřátí. Seženou jen podřadné práce a ani ty nestačí na zaplacení účtů. Ti, kdo opustí Afriku, aby unikli chudobě, se často v evropských chudinských čtvrtích octnou v ještě horší situaci.“
Finanční tlaky, které provázejí zařizování života v nové zemi, mohou snadno udusit duchovní smýšlení. (Matouš 13:22) Jistě, tvrdá práce se v Bibli doporučuje. (Přísloví 10:4; 13:4) Ale mnozí, kteří odejdou do ciziny, jsou nuceni si vzít dvě až tři zaměstnání, aby dosáhli svých finančních cílů — nebo aby prostě vyšli. Na uctívání Boha nezbývá skoro vůbec čas. Zanedbávají křesťanská shromáždění, studium Bible a sdělování biblické pravdy jiným. Slova Ježíše Krista se prokazují jako tragicky pravdivá: „Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ — Matouš 6:24.
Mravní tlaky
Měl bys také uvažovat o mravním klimatu své výhledové nové vlasti. Bible nám říká, že Lot si zvolil žít v oblasti Jordánu. Z hmotného hlediska se to rozhodnutí zdálo moudré, protože „to všechno byl dobře zavlažovaný kraj. . . jako Jehovova zahrada“. (1. Mojžíšova 13:10) Avšak Lotovi noví sousedé byli „velkými hříšníky proti Jehovovi“ — pohlavními zvrácenci! (1. Mojžíšova 13:13) Proto „ten spravedlivý tím, co viděl a slyšel, když bydlel mezi nimi, den ode dne trápil svou spravedlivou duši pro jejich bezzákonné skutky“. — 2. Petra 2:8.
Podobně by dnes stěhování na Západ mohlo vystavit třeba tebe a tvou rodinu mravním tlakům a pokušením, které jsou intenzívnější než v tvé rodné zemi. Staří lidé navíc nemusí být ctěni, jako byli doma. Snad se nepodporuje úcta k rodičům. Sousedé se o sebe navzájem nejspíš nezajímají. Jak by mohly takové tlaky ovlivnit tebe a tvou rodinu? Nad tím je třeba se s modlitbou zamyslet.
Nepřítomní rodiče
Někteří rodiče se rozhodli nechat rodinu doma a odcestovat do ciziny sami. Mají v plánu poslat pro rodinu, jakmile se usadí, nebo se snad vrátit domů se spoustou peněz. Je takové počínání moudré?
Písma zavazují rodiče, aby se starali o hmotné potřeby své rodiny, a v některých krajních případech možná rodiči nic jiného nezbývá než pracovat v cizině, aby rodinu zabezpečil. (1. Timoteovi 5:8) Ovšem rodiče mají také povinnost pečovat o duchovní potřeby své rodiny. Boží slovo říká: „Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ — Efezanům 6:4.
Může to otec účinně plnit, jestliže je souvisle měsíce či roky pryč od rodiny? Stěží. Musíš proto zvážit, zda jakékoli získané hmotné výhody vynahradí účinek, který by mohla mít tvá nepřítomnost na tvé děti. Kromě toho přistěhovalci často zjistí, že „udělat štěstí“ rozhodně není tak snadné, jak si mysleli. Jestliže přistěhovalec není schopen zaplatit rodině cestu, odloučení se může táhnout po léta. To zase může vyvolat vážné mravní nebezpečí. (Srovnej 1. Korinťanům 7:1–5.) Je smutné, že někteří v takových obtížných podmínkách podlehli sexuální nemravnosti.
Důvěřovat v Boží opatření
Jak světové hospodářské poměry upadají, je dobré mít na paměti, že Boží služebníci by se neměli bát, že budou opuštěni. Ježíš řekl: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ — Matouš 6:31–33.
Svědkové Jehovovi dnes slouží zájmům Božího království tím, že horlivě zvěstují dobré poselství. (Matouš 24:14; 28:19, 20) V mnoha chudých národech je velká potřeba kazatelů Království. Zejména je tam zapotřebí zralých starších a služebních pomocníků. Mnozí se rozhodli zůstat v rodné zemi, spíše než aby odešli do hospodářsky prosperujících zemí, kde potřeba není tak velká. Jak se některým z nich vedlo?
Alethia, jedna Západoafričanka, která již třicet let slouží plným časem ve své rodné zemi, řekla: „Měla jsem možnost žít v cizině. Neudělala jsem to, protože jsem ráda se svým vlastním lidem a příbuznými. Ráda jim pomáhám poznávat pravdu, abychom mohli společně sloužit Jehovovi. Vůbec o nic jsem nepřišla tím, že jsem tu zůstala, a ničeho nelituji.“
Winifred rovněž žije v africké zemi. Hmotná stránka života se tam řadí k nejbídnějším na světě. Ale po dvaačtyřiceti letech v průkopnické službě plným časem říká: „Není vždy snadné hospodářsky vyjít. Satan se mi to snaží ztížit, ale Jehova se o mě vždy staral a dbal o mé potřeby.“
Abraham byl ve starověku „plně přesvědčen, že to, co [Bůh] zaslíbil, je také schopen učinit“. (Římanům 4:21) Jsi také přesvědčen, že Jehova je schopen splnit svůj slib a pečovat o tebe, jestliže dáš zájmy Království na první místo ve svém životě? Souhlasíš se žalmistou, který napsal: „Zákon [Božích] úst je pro mne dobrý, a to více než tisíce kousků zlata a stříbra“? (Žalm 119:72) Nebo by snad bylo zapotřebí, abys plněji uplatnil radu apoštola Pavla? V 1. Timoteovi 6:8 napsal: „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ Nebylo by snad moudré nehledat nové prostředí, ale co nejvíce využít současného?
Hospodářské poměry v mnoha zemích mohou způsobit křesťanům velké strádání. Jestliže se tedy nějaká rodina po zvážení všech faktorů rozhodne emigrovat, není důvod, aby byli ostatní kritičtí. (Galaťanům 6:5) Ti, kteří zůstanou, mohou stále prosit Jehovu o pomoc při snášení strastí, jež přináší tento systém, zatímco se těší z duchovních požehnání, která jim dává Bůh. Pamatuj, že křivdy a nespravedlnosti tohoto světa budou brzy napraveny pod Božím královstvím. Potom to bude, jak napsal žalmista: „Otvíráš svou ruku [Jehovo] a uspokojuješ touhu všeho živého.“ — Žalm 145:16.