Je světový mír na obzoru?

CELÉ dějiny se vyznačují nemalým množstvím nejrůznějších mírových plánů a mírových deklarací. Naneštěstí však bylo zřejmě stejné množství válek, které jejich platnost zrušily. Pokud jde o mírové smlouvy a prohlášení, většina lidí se naučila nepřikládat jim velkou důvěru.

V několika posledních letech však začínají mít mnozí političtí pozorovatelé a komentátoři dojem, že se děje něco jiného. Uvádějí jako možnost, že navzdory místním problémům jsou snad tentokrát vytvořeny podmínky pro světový mír. V prohlášení stockholmského Mezinárodního ústavu pro průzkum otázek míru se uvádí, že „naděje na mírové řešení konfliktů je opodstatněnější než v kterémkoli jiném roce od konce druhé světové války“. Pod dojmem rychle postupujících událostí ve východní Evropě jeden význačný žurnalista prohlásil: „Mír na zemi se nyní zdá pravděpodobnější než v kterékoli jiné době od druhé světové války.“ Stejný postoj byl vyjádřen dokonce i v časopise The Bulletin of the Atomic Scientists. V roce 1988 posunul své proslulé hodiny soudného dne zpět, takže místo za tři minuty dvanáct ukazovaly za šest minut dvanáct, a pak v dubnu 1990 ještě dále zpět, takže ukazovaly za deset minut dvanáct.

To všechno vyvolalo velký optimismus a euforii, než vypukla válka na Středním východě. Ale dokonce i pak mluví někteří lidé o tom, že skončila studená válka a závody ve zbrojení mezi velmocemi. Někteří se zabývali úvahami o tom, jak se mají použít všechny ty peníze, které vlády podle svého očekávání ušetří při snížených vojenských výdajích. Je možné, že opravdu nadešel čas pro trvalý mír? Opravdu se národy učí, jak „překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky“? (Izajáš 2:4) Co ukazují skutečnosti?

Války, na které se zapomíná

„Konec studené války a nové uvolnění mezi Východem a Západem svedlo některé k víře, že mír je na pořadu dne,“ uvádí londýnský The Economist. „Není to pravda. Svět se sice zbavil jednoho velkého zdroje napětí, ale stále má velmi mnoho malých.“ Co jsou tato „malá“ napětí neboli „malé“ konflikty?

Lentzova Laboratoř pro průzkum otázek míru, nezávislá výzkumná organizace ve Spojených státech, uvádí, že v září 1990 zuřilo po celém světě nejméně 15 válek. Nebyla zde zahrnuta irácká invaze do Kuvajtu, protože zpráva zahrnovala pouze války, v nichž bylo do té doby zabito ročně nejméně tisíc lidí. Některé z těchto válek probíhají 20 i více let. Celkem si vyžádaly 2 900 000 životů a většina obětí byli civilisté. Toto číslo nezahrnuje ty, kteří byli zabiti v některých z nejkrvavějších válek, jež právě v předcházejícím roce skončily, například válka v Ugandě, v Afghánistánu a válka mezi Íránem a Irákem.

Téměř tři milióny lidí bylo zabito v době, kdy je svět údajně pokojný! To je již samo o sobě tragické. Větší tragédií však je, že většina těchto válek probíhá pro okolní svět téměř nepozorovaně — a ani se nad nimi nevyslovuje politování. Jsou to tak říkajíc války, na které se zapomíná, neboť k většině z nich — ať to jsou státní převraty, občanské války nebo revoluce — dochází v nejrůznějších rozvojových zemích. Zdá se, že těch půl miliónu lidí zabitých v Súdánu nebo ta třetina miliónu lidí zabitých v Angole většinu lidí v bohatých průmyslových národech příliš nezajímá. Ano, někteří lidé tvrdí, že svět žije od konce druhé světové války v jedinečném období míru, protože nedošlo k žádné válce mezi vyspělými národy, a ačkoli bylo mezi supervelmocemi nesmírné napětí a byl nahromaděn ohromný arzenál zbraní, supervelmoci se nepustily navzájem do války.

Je naděje na mír?

Pokud mír znamená jen to, že není celosvětová jaderná válka, pak bychom snad mohli tvrdit, že národy již dosáhly ve svém mírovém úsilí určitých úspěchů. Pro supervelmoce byla až dosud zábranou strategie „Mutual Assured Destruction“ (zajištěné vzájemné zničení). Je to však skutečně mír? Jak by to mohl být mír, když lidé žijí ve stálém strachu z okamžitého a úplného zničení? Jak můžeme mluvit o míru, když je po celém světě silně narušen život tolika lidí, jsou zničeny jejich prostředky k obživě, a jejich naděje na smysluplnou existenci a možnost uplatnění je mařena velkými i malými válkami?

Nositel Nobelovy ceny Elie Wiesel kdysi napsal: „Od nepaměti lidé mluví o míru, aniž ho dosahují. Máme snad jen nedostatek zkušeností? Mluvíme sice o míru, ale přitom válčíme. Někdy dokonce válčíme ve jménu míru . . . Možná, že válka patří k dějinám natolik, že se vůbec nedá vymýtit.“

A nedávno válka na Středním východě opět otřásla iluzí o míru. Je možné, že lidstvo jen očekává mír z nesprávného zdroje?

[Obrázek na straně 3]

„Tato generace lidí na zemi může zažít příchod neproměnného období míru v dějinách civilizace.“ — Sovětský prezident Michail Gorbačov na schůzce na nejvyšší úrovni v květnu 1990 ve Washingtonu, D.C., USA

[Podpisek]

UPI/Bettmann Newsphotos

[Obrázky na straně 4]

„Nový svět svobody leží před námi . . . , svět trvalého míru, kde se obchod řídí svědomím a kde všechno, co se zdá možné, je možné.“ — Prezident USA George Bush na schůzce představitelů hospodářsky nejvyspělejších zemí v červenci 1990 v Houstonu v Texasu, USA

[Podpisek]

UPI/Bettmann Newsphotos

„Zdi, za nimiž byli kdysi uzavřeni lidé i myšlenky, se hroutí. Evropané rozhodují o svém osudu. Volí si svobodu. Volí si svobodné hospodářské podnikání. Volí si mír.“ — Prohlášení NATO na schůzce nejvyšších představitelů v Londýně v Anglii v červenci 1990

[Podpisek k obrázku na straně 2]

Fotografie na obálce: U.S.Naval Observatory photo (hvězdy); NASA photo (země)