Stále varuj před Jehovovým neobvyklým dílem
„Jehova. . . povstane jako u hory Peracimu, znepokojí se jako v nížině u Gibeonu.“ — IZAJÁŠ 28:21.
1, 2. Jaké neobvyklé dílo vykonal Jehova pro svůj lid za Davidových dnů?
ZVLÁŠTNÍ skutek! Nanejvýš neobvyklé dílo! Právě to vykonal Jehova ve prospěch svého lidu v dávných dobách, v jedenáctém století před naším letopočtem. A tento zvláštní skutek byl vzorem pro ještě neobvyklejší dílo, které se chystá vykonat v blízké budoucnosti. Co byl ten starověký čin? Krátce potom, co byl David dosazen jako král v Jeruzalémě, podnikli filištínští sousedé útok a to vyvolalo Jehovův zvláštní skutek. Nejprve začali Filištíni loupit v nížině Refajců. David se dotázal Jehovy, co má dělat, a byl poučen, aby přešel do útoku. Uposlechl Jehovova slova a na hlavu porazil filištínské vojsko u Baal–Peracimu. Filištíni si však nepřipustili porážku. Brzy se vrátili a dál plenili a ničili v nížině Refajců, a David opět hledal vedení u Jehovy.
2 Tentokrát mu bylo řečeno, aby se svými oddíly vpadl Filištínům do zad. Jehova řekl: „Až uslyšíš zvuk pochodu ve vrcholcích keřů bacha, ať se stane, že v tom čase budeš jednat rozhodně, protože v tom čase vyjde Jehova před tebou, aby srazil tábor Filištínů.“ A to se také stalo. David čekal, dokud Jehova nevyvolal zvuk pochodu ve vrcholcích keřů bacha — snad pomocí silného větru. Pak David okamžitě vyskočil se svými oddíly z úkrytu a napadl zneklidněné Filištíny, porazil je a mnoho jich pobil. Náboženské modly, které Filištíni nechali ležet na bitevním poli, byly sesbírány a zničeny. — 2. Samuelova 5:17–25; 1. Paralipomenon 14:8–17.
3. Proč byl Jehovův zvláštní skutek zajímavý pro Židy za Izajášových dnů a proč by měl dnes zajímat křesťanstvo?
3 Bylo to neobvyklé dílo, byl to zvláštní skutek, který Jehova vykonal proti Filištínům a ve prospěch svého pomazaného krále. Tento pozoruhodný skutek je zvláště zajímavý proto, že prorok Izajáš varoval, že Jehova udělá cosi stejně zvláštního a mocného proti judským duchovním opilcům. Proto bylo třeba, aby nevěrní náboženští vůdci z Izajášovy doby zpozorněli. I křesťanstvo by dnes mělo zpozornět, protože to, co se stalo Judě, bylo vzorem pro budoucí osud křesťanstva.
„Pohovka se prokázala příliš krátká“
4, 5. a) Jak Izajáš názorně popisuje neuspokojivou situaci náboženských vůdců ve své době? b) Co je příčinou dnešní neuspokojenosti křesťanstva?
4 Izajáš nejprve odhalil to, že smlouvy, ve které důvěřovali ti starověcí duchovní opilci, byly podvod, lež. Pak názorně vylíčil neuspokojivou situaci těch, kteří v tu lež doufali. Řekl: „Pohovka se prokázala příliš krátká na to, aby se na ní člověk natáhl, a tkaná plachta je příliš úzká, když se člověk balí.“ (Izajáš 28:20) Každý, kdo se natáhne na příliš krátké posteli, zjistí, že mu nohy trčí do chladu. Ale když skrčí kolena, aby se přizpůsobil krátkému lůžku, ložní prádlo je příliš úzké a velká část jeho těla stále zůstává nepřikrytá. Ať dělá, co dělá, pořád mu na nějakou část těla táhne.
5 To byla, symbolicky řečeno, situace těch, kteří v Izajášově době důvěřovali v útočiště, kterým byla lež. Je to také neuspokojivá situace těch, kteří dnes vkládají důvěru v lživé útočiště křesťanstva. Jakoby na ně táhne. Teď není čas hledat pohodlí ve světských uspořádáních pro mír a bezpečnost. Ve stínu blížících se Božích soudních zásahů neposkytnou političtí vládci křesťanstvu žádné teplé pohodlí.
Jehovův zvláštní skutek
6. Jak se Jehova chystal zasáhnout proti Judě a jak bude jednat proti křesťanstvu?
6 Když Izajáš názorně popsal neuspokojivou situaci nevěrného Jeruzaléma své doby — a popsal vlastně situaci novodobého nevěrného křesťanstva — pokračoval: „Jehova totiž povstane jako u hory Peracimu, znepokojí se jako v nížině u Gibeonu, aby vykonal svůj skutek — jeho skutek je zvláštní — a aby udělal své dílo — jeho dílo je neobvyklé.“ (Izajáš 28:21) Ano, Izajáš varoval, že Jehova brzy povstane jako u Baal–Peracimu. Tentokrát však bude jednat proti svému nevěrnému lidu a udělá to jako nezadržitelná záplava vody, která se valí otvorem v hroutící se přehradě. Ukáže se, že smlouva Jeruzaléma se smrtí je neplatná. Podobně bude Jehova v blízké budoucnosti jednat proti křesťanstvu, a to zjistí, že všechny jeho opojné dohody s tímto světem nemají význam. Jeho obrovská organizace bude rozbita a jeho přívrženci rozptýleni. Jeho falešní bohové budou úplně spáleni.
7. Proč byly Jehovovy záměry s Judou označeny jako „zvláštní“ a „neobvyklé“?
7 Proč Izajáš nazývá Jehovův zásah proti Jeruzalému zvláštním a neobvyklým dílem? Jeruzalém byl přece sídlem Jehovova uctívání a městem Jehovova pomazaného krále. (Žalm 132:11–18) Jako takový nebyl nikdy předtím zničen. Jeho chrám nebyl nikdy spálen. Královský rod Davidův, který se kdysi usídlil v Jeruzalémě, nebyl nikdy svržen. Takové věci byly nemyslitelné. Bylo velice zvláštní, že by Jehova uvažoval o připuštění něčeho takového.
8. Jak varoval Jehova před svým nadcházejícím neobvyklým skutkem?
8 Jehova však prostřednictvím svých proroků řádně varoval, že se odehrají otřesné události. (Micheáš 3:9–12) Například prorok Habakuk, který žil v sedmém století před naším letopočtem, prohlásil: „Podívejte se mezi národy a přihlížejte a v ohromení zírejte jeden na druhého. Buďte ohromeni; vždyť ve vašich dnech se koná činnost, čemuž nebudete věřit, ačkoli se o tom vypráví. Hle, budím totiž Kaldejce, národ hořký a prchlivý, který jde do rozlehlých míst země, aby vzal do vlastnictví sídla, která mu nepatří. Je strašlivý a bázeň vzbuzující.“ — Habakuk 1:5–7.
9. Jak splnil Jehova svou výstrahu proti Jeruzalému?
9 V roce 607 před naším letopočtem splnil Jehova svou výstrahu. Dovolil babylónským vojskům přijít proti Jeruzalému a dovolil jim, aby zničili jak město, tak chrám. (Nářky 2:7–9) Navíc dovolil, aby byl Jeruzalém zničen podruhé. Proč? Po sedmdesáti letech vyhnanství se kajícní Židé vrátili do vlasti a časem byl v Jeruzalémě postaven jiný chrám. Židé se však opět dali od Jehovy odvléci. V prvním století našeho letopočtu citoval Pavel Habakukova slova Židům své doby, a tak je varoval, že dojde k budoucímu uplatnění onoho proroctví. (Skutky 13:40, 41) Sám Ježíš výslovně varoval, že Jeruzalém a jeho chrám budou zničeny pro nevíru Židů. (Matouš 23:37–24:2) Věnovali tomu ti Židé z prvního století pozornost? Ne. Jako jejich předkové úplně zavrhli Jehovovo varování. Proto Jehova zopakoval svůj zvláštní skutek. Jeruzalém a jeho chrám byly v roce sedmdesát našeho letopočtu zničeny římskými legiemi.
10. Jak zasáhne Jehova v blízké budoucnosti proti křesťanstvu?
10 Proč by si měl tedy někdo myslet, že Jehova neudělá v naší době něco podobného? Skutečnost je taková, že splní své předsevzetí, ačkoli se to pochybovačům zdá zvláštní a neobvyklé. Tentokrát však bude předmětem jeho zásahu křesťanstvo, které stejně jako starověká Juda tvrdí, že uctívá Boha, ale stalo se beznadějně zkaženým. Prostřednictvím svého Většího Davida, Krista Ježíše, přijde Jehova na „Filištíny“ křesťanstva v hodinu, kdy to nečekají. Vykoná svůj zvláštní skutek tak, že vyhladí náboženské systémy křesťanstva, a to beze zbytku. — Matouš 13:36 až 43; 2. Tesaloničanům 1:6 až 10.
Varování před Jehovovým zákrokem
11, 12. Jak varují svědkové Jehovovi před Jehovovými nadcházejícími soudy?
11 Svědkové Jehovovi mnoho let varují před tímto přicházejícím Jehovovým soudním zákrokem. Ukazují na to, že zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 607 před naším letopočtem a pak v roce 70 našeho letopočtu byla prorockými výstrahami před tím, co se má stát křesťanstvu. Navíc dokazují, že křesťanstvo se pro své odpadnutí stalo částí světové říše falešného náboženství, Velkého Babylóna. Proto Boží soudy nad Velkým Babylónem budou dopadat zvláště na křesťanstvo, protože nese největší vinu z celého toho satanského spolku. — Zjevení 19:1–3.
12 Svědkové Jehovovi poukazují na biblické prorocké výstrahy, že v Jehovův pravý čas se proti Velkému Babylónu obrátí jeho političtí milovníci. Zjevení je symbolizuje jako deset rohů šarlatově zbarveného divokého zvířete a varuje: „Těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku [Velký Babylón] a zpustoší ji a obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm.“ (Zjevení 17:16) Nábožné křesťanstvo bude spáleno a zcela zničeno spolu se všemi ostatními falešnými náboženstvími. To bude Jehovův zvláštní skutek, jeho neobvyklé dílo pro naši dobu.
13. Jak se reakce na Jehovovo varování dnes podobají tomu, s čím se setkával Izajáš?
13 Když svědkové Jehovovi předávají výstrahu před touto nadcházející katastrofou, často se setkávají se zlehčujícím smíchem. Lidé se ptají, co si vlastně o sobě myslí, že jsou, že říkají takové věci. Křesťanstvo se zdá tak pevné, tak dobře založené! Někteří mají dojem, že se jeho pozice dokonce zlepšuje. Vlády, které je dříve utlačovaly, nedávno dovolily větší volnost jednání. Přesto by křesťanstvo mělo dbát Izajášovy rady: „A teď se neprojevte jako posměvači, aby vaše pouta nezesílila, neboť je tu vyhlazení, dokonce něco rozhodnutého, o čem jsem slyšel od svrchovaného Pána, Jehovy vojsk, pro celou zemi.“ — Izajáš 28:22; 2. Petra 3:3, 4.
14. Jak se pouta křesťanstva stanou silnějšími a těsnějšími?
14 Křesťanstvo bude z větší části dál nepřátelské vůči Králi i vůči Království. (2. Tesaloničanům 2:3, 4, 8) Zároveň však jeho pouta zesílí a stanou se těsnějšími. Jinými slovy, jeho zničení bude stále jistější. Od svého původního rozhodnutí nechat křesťanstvo zničit se Jehova neodvrátí o nic víc, než se odvrátil od svého rozhodnutí připustit zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 607 před naším letopočtem.
„Vyjděte z něj“
15. Jaká cesta k úniku je otevřena lidem se srdcem na pravém místě?
15 Jak může někdo uniknout osudu, který postihne křesťanstvo? Za dnů Izraele posílal Jehova věrné proroky, aby povolávali lidi se srdcem na pravém místě k čistému uctívání. Dnes vzbudil k podobnému účelu své svědky, kterých jsou nyní již milióny. Nebojácně odhalují duchovně mrtvý stav křesťanstva. Přitom věrně opakují výroky andělského troubení, podobné ranám, z 8. a 9. kapitoly knihy Zjevení. Navíc pilně rozšiřují výzvu, která je zaznamenaná ve Zjevení 18:4: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“ „Z něj“ tu znamená z Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, jejíž nejpřednější částí je křesťanstvo.
16. Jak unikly milióny lidí z falešného náboženství?
16 Od roku 1919, a zejména od roku 1922 opouští Velký Babylón rostoucí zástup mírných lidí, kteří reagují na tu výzvu. Nejdříve tisíce, pak statisíce a nyní již milióny se oddělily od falešného náboženství, zejména od křesťanstva, a unikly k čistému uctívání. (Izajáš 2:2–4) Vědí, že jedině když takto opustí Velký Babylón, mohou se vyhnout jeho ranám, jež vyvrcholí jeho zničením, až přijde čas pro dokonání Jehovova neobvyklého díla.
17, 18. Jak se stal Jehova svému lidu korunou okrasy a věncem spanilosti?
17 Proto Izajáš popisuje štěstí těch, kteří zaujímají postoj pro pravé uctívání. Říká: „V ten den se Jehova vojsk stane korunou okrasy a věncem spanilosti těm, kteří zůstanou z jeho lidu, a duchem práva tomu, kdo zasedá v soudu, a mocí těm, kteří odvracejí bitvu od brány.“ — Izajáš 28:5, 6.
18 Pro jejich věrnou oddanost pravdě je Jehova nehynoucí korunou slávy členům třídy věrného a rozvážného otroka, a to platilo zejména od roku 1926. V tom roce vydání Strážné věže z 1. ledna zdůraznilo životní nutnost velebení Jehovova jména v podnětném článku, který se nazýval „Kdo bude ctít Jehovu?“ Od té doby pomazaní křesťané zvěstovali to jméno po celém světě tak, jako nikdy předtím. V roce 1931 se s Jehovou ještě více ztotožnili tím, že přijali jméno svědkové Jehovovi. Navíc vyšel z křesťanstva a z ostatních částí Velkého Babylóna velký zástup jiných ovcí. I ty přijaly Boží jméno. K čemu to vedlo? Sám Jehova, — a ne nějaká dočasná národní nezávislost — se stal korunou okrasy a věncem spanilosti pro více než čtyři milióny lidí ve 212 zemích a na mořských ostrovech. Jaká čest pro ně je nosit jméno jediného živého a pravého Boha! — Zjevení 7:3, 4, 9, 10; 15:4.
„Spočine na něm Jehovův duch“
19. Kdo zasedá v soudu a jak se pro něj stal Jehova duchem práva?
19 Ježíšovi, který „zasedá v soudu“, se stal Jehova „duchem práva“. Když byl Ježíš na zemi, odmítl dát se přemoci opojným duchem světských spojenectví. Dnes je jako Jehovův dosazený Král naplněn svatým duchem, který ho vede k vyrovnaným, prozíravým rozhodnutím. Na Ježíšovi se splnilo Izajášovo proroctví: „Spočine na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou.“ (Izajáš 11:2) Opravdu, Jehova prostřednictvím Ježíše ‚právo učiní měřicím provazcem a spravedlnost nivelačním nástrojem‘. (Izajáš 28:17) Zatímco duchovně opilí nepřátelé budou pohlceni zničením, Jehovovu svatému jménu a univerzální svrchovanosti bude učiněno po právu.
20, 21. Jak na tebe působí slova Izajáše 28:1 až 22?
20 Jak velkolepý význam tedy pro nás má dnes toto proroctví z Izajášovy 28. kapitoly! Budeme-li se vyhýbat duchovním opilcům z křesťanstva, budeme-li lnout k čistému uctívání, pak budeme také ochráněni, až Jehova vykoná svůj zvláštní skutek a své neobvyklé dílo. Jsme velmi rádi, že to víme. A jak jsme šťastní, když pomyslíme, že až se tyto věci stanou, každý bude muset poznat, že Jehova vojsk jednal ve prospěch svého věrného lidu a pro své vlastní ospravedlnění prostřednictvím Ježíše Krista. — Žalm 83:17, 18; 83:18, 19, KB.
21 Ať tedy všichni, kdo jsou opravdovými křesťany, dál nebojácně varují před Jehovovým zvláštním skutkem. Ať dál vytrvale hovoří o jeho neobvyklém díle. Přitom ať všem zvěstují, že naše neotřesitelná naděje spočívá na Božím království a Božím dosazeném Králi. Kéž jejich horlivost, odhodlání a věrná oddanost přispějí k věčné chvále našeho všemohoucího Boha Jehovy. — Žalm 146:1, 2, 10.
Vzpomínáš si?
◻ Proč je křesťanstvo v neuspokojivé situaci?
◻ Co zamýšlel Jehova s Jeruzalémem a proč to bylo „zvláštní“ a „neobvyklé“?
◻ Jakou výstrahu ohledně křesťanstva zvěstují svědkové Jehovovi a s jakou reakcí se setkávají?
◻ Jak mohou lidé uniknout osudu křesťanstva?
[Obrázek na straně 24]
Jehova zopakuje svůj zvláštní skutek, tentokrát proti křesťanstvu