Od matky Země k bohyním plodnosti

POZNÁVÁTE bohyni vyobrazenou na obálce tohoto časopisu? Je to Isis, starověká egyptská bohyně matka. Jestliže jste někdy navštívili muzeum nebo si prohlíželi knihu starověkých dějin, asi jste již viděli nějaké modly, které se jí podobají. Zamyslete se však: Byli byste ochotni se bohyni Isis klanět a uctívat ji?

Patříte-li k některému náboženství křesťanstva, asi vám taková otázka připadne zvláštní. Pravděpodobně prohlásíte, že uctíváte Stvořitele, který je oslovován: „Otče náš, jenž jsi na nebesích.“ (Matouš 6:9, Kralická bible) Představa toho, že se klaníte před bohyní matkou, se vám může zdát podivná, až odpudivá. Přesto bylo takové uctívání v dějinách rozšířené a možná, že vámi otřese zjištění, kdo všechno dnes uctívá bohyni matku.

Ale než si o tom povíme, nejdříve si vytvoříme jisté zázemí tím, že se zamyslíme nad rozsahem uctívání bohyně matky ve starověku. Zdá se, že tento druh uctívání byl velmi ranou formou falešného náboženství. Archeologové odkryli sošky a obrazy nahých bohyň matek na starověkých nalezištích po celé Evropě a od Středozemí po Indii.

Na matku Zemi se pohlíželo jako na stálý zdroj všech forem života, zdroj, který život dává a pak si jej při jejich smrti bere zpět. Proto byla uctívána, ale také obávána. Věřilo se, že její schopnost plodit byla na počátku nepohlavní. Pak podle mytologie porodila mužského otce Oblohu a stala se jeho manželkou. Tato dvojice přivedla na svět nespočetné jiné bohy a bohyně.

Babylónský pravzor

V babylónském panteonu byla hlavní bohyní Ištar, totožná se sumerskou bohyní plodnosti Innannou. Paradoxně byla zároveň bohyní války i bohyní lásky a rozkoše. Francouzský učenec Édouard Dhorme o Ištar napsal ve své knize Les Religions de Babylonie et d’Assyrie (Náboženství Babylónie a Asýrie): „Byla bohyní, paní, milosrdnou matkou, která vyslýchá modlitby, zastává se [lidí] před rozhněvanými bohy a uklidňuje je. . . Byla vyvýšena nad všechny, stala se bohyní bohyň, královnou všech bohů, svrchovanou panovnicí nad bohy nebe i země.“

Ctitelé Ištar ji oslovovali jako „Pannu“, „Svatou Pannu“ a „Panenskou matku“. Starověká sumersko–akkadská „Naříkavá modlitba k Ištar“ uvádí: „Modlím se k tobě, ó Paní všech paní, bohyně bohyň. Ó Ištar, královno všech národů. . . Ó vlastnice veškeré božské moci, jež nosí korunu panství. . . Hold ti vzdávají kaple, svatá místa, posvátné končiny i svatostánky. . . Kde nestojí tvé podoby?. . . Shlédni na mne, má Paní; přijmi mé modlitby.“a

Uctívání bohyně matky se šíří

Orientalista Édouard Dhorme mluví o „šíření uctívání Ištar“. Rozšířilo se po celé Mezopotámii a buď sama Ištar, nebo bohyně s jinými jmény, ale podobnými vlastnostmi, byly uctívány v Egyptě, ve Fénicii a v Kanaánu, stejně jako v Anatolii (Malá Asie), v Řecku a v Itálii.

Hlavní bohyně matka, uctívaná v Egyptě, byla Isis. Historik H. G. Wells napsal: „Isis přitahovala mnoho věřících, kteří jí zaslibovali své životy. Její sochy stály v chrámu, korunované jako Královna nebes a s děťátkem Hórem v náručí. Plápolaly před ní svíčky a okolo svatyně visely voskové votivní předměty.“ (The Outline of History — Náčrt dějin) Uctívání Isis bylo v Egyptě nesmírně populární. Rozšířilo se také po celé středozemské oblasti, zejména do Řecka a Říma, a dostalo se až do západní a severní Evropy.

Ve Fénicii a Kanaánu se uctívání bohyně matky soustředilo na Aštoret neboli Astarté, prý Baalovu manželku. Stejně jako její babylónský protějšek Ištar byla jak bohyní plodnosti, tak bohyní války. V Egyptě se našly starověké nápisy, kde je Astarté nazývána paní nebes a královnou nebes. Izraelité museli neustále zápasit s úpadkovým vlivem uctívání této bohyně plodnosti.

Na severozápad odtud v Anatolii byla obdobou Ištar Kybelé, známá jako Velká matka bohů. Nazývala se také Ploditelka všeho a Živitelka všeho, Matka všech požehnaných. Z Anatolie se kult Kybelé rozšířil nejprve do Řecka a pak do Říma, kde přetrval až dlouho do našeho letopočtu. K uctívání této bohyně plodnosti patřil ztřeštěný tanec, sebetrýznění kněží, vlastní kastrace uchazečů o kněžství a procesí, při nichž se velmi okázale nosila socha bohyně.b

Nejstarší Řekové uctívali bohyni Zemi — matku, nazývanou Gája. Do svého panteonu však zahrnuli bohyně typu Ištar, jako Afrodité, bohyni plodnosti a lásky, Athénu, bohyni války, a Deméter, bohyni zemědělství.

V Římě byla bohyní lásky Venuše a odpovídala v tom řecké Afrodité a babylónské Ištar. Římané však také uctívali bohyně Isis, Kybelé a Minervu (řeckou Athénu), jež všechny nějakým způsobem zrcadlily babylónský pravzor Ištar.

Uctívání bohyně matky bylo zjevně po tisíciletí mocným soupeřem čistého uctívání velkého Stvořitele, Jehovy. Zaniklo již uctívání bohyně matky? Nebo snad přetrvalo až do dnešní doby? Čtěte, prosím, dále.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 3]

Babylónská IŠTAR zosobněná jako hvězda

[Podpisek]

Z laskavosti The British Museum

[Obrázek na straně 4]

Egyptská ISIS s božským děťátkem Hórem

[Podpisek]

Musée du Louvre, Paris