Zvěstovatelé Království vyprávějí
Důvěřovali v Jehovu
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI dostali od Jehovy příkaz, aby kázali dobré poselství o Království po celém světě, aby tak lidé ze všech národů měli příležitost dozvědět se o Božím novém světě. V některých zemích je naše dílo omezeno, často na podnět duchovenstva křesťanstva. Je to tak i v jedné zemi v Africe. Ale svědkové Jehovovi tam dělají totéž, co dělal král David. Řekl: „V Boha jsem vložil svou důvěru. Nebudu se bát.“ (Žalm 56:11; 56:12, KB) Zkušenosti našich bratrů v té zemi ukazují, že důvěřují v Jehovu a pokračují v jeho důležitém díle.
Jeden svědek, který pracoval jako ředitel školy, trval na tom, že bude poslouchat „Boha jako panovníka spíše než lidi“, a prohlásil o sobě, že je neutrální vůči záležitostem, které se týkají státu. (Skutky 5:29) Byl krutě zbit a očekávalo se, že bude souzen jako zrádce. Všichni si mysleli, že bude zabit. Svědek však důvěřoval v Jehovu. Zůstal věrný a vysvětlil, jaké důvody pro svůj postoj má ve svém svědomí. K čemu to vedlo? Byl zproštěn obžaloby a poslali ho zpátky do rodného města. Nato se mu státní činitelé, kteří ho ztloukli, omluvili. Tento věrný svědek byl přijat zpět do učitelského povolání, a byl dokonce povýšen na školního inspektora!
Koordinátor jedné školy nechal propustit jednoho učitele, svědka. Měsíc nato přijal tento koordinátor od zvláštního průkopníka knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji a souhlasil, aby s ním bylo vedeno biblické studium. Po probrání šesté kapitoly se vzdal funkce koordinátora školy a začal se i s manželkou účastnit shromáždění svědků Jehovových. Jednoho nedělního rána čekalo propuštěného učitele příjemné překvapení: setkal se s mužem, který ho propustil, a zjistil, že je na cestě k tomu, aby se stal jeho duchovním bratrem.
Jiná zkušenost z téže země ukazuje, jak svědkové Jehovovi vštěpují úctu k Jehovovým uspořádáním a jak pracují na tom, aby zachovali organizaci čistou. Zvláštní průkopník, který propracovával odloučený obvod, zakoušel velký odpor. Protože byl z jiného kmene a kraje, nepřátelé pravdy jej chtěli z vesnice vyhnat. Vesnický náčelník však poukázal na jeho dobré chování a na znamenité výsledky v jeho kazatelské službě a nechtěl dovolit, aby byl vyhnán. Náčelník si totiž všiml, že od té doby, co zvláštní průkopník přišel, lidé ctí vládnoucí autority tím, že platí své daně a jednou týdně konají obecní práce na údržbě cest. — Římanům 13:1, 7.
Pak se stalo, že jedné noci byl jiný svědek přistižen při cizoložství se ženou, která nebyla svědkyně. Vznikl skandál a zvláštní průkopník byl předvolán před náčelníka, který ho káral a říkal: „Vidíš, tvého bratra přistihli při cizoložství. Vy, svědkové Jehovovi, se vůbec nelišíte od jiných náboženství.“ Zvláštní průkopník mu ale vysvětlil: „Ačkoli jsme nedokonalí, přece se od jiných náboženství lišíme, protože nepřimhuřujeme oči nad jednáním těch, kteří se dopouštějí těžkých hříchů.“
Svědek, který se dopustil cizoložství, si odpykal trest ve vězení a zaplatil pokutu. Také sbor podnikl opatření: byla mu odňata pospolitost jako nekajícnému provinilci. Tento zákrok na náčelníka zapůsobil a umlčel ty, kteří se svědkům Jehovovým posmívali. Náčelník poznamenal: „Nemluvte o svědcích Jehovových špatně. Mají pravdu. Takhle v jiných náboženstvích nejednají.“
Věrní svědkové v té zemi se řídí nabádáním, vyjádřeným v Žalmu 37:3: „Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; přebývej na zemi a jednej s věrností.“ Budeme také důvěřovat v Jehovu jako tito křesťané?