Jehova — „Mužný válečník“
NEJVYBRANĚJŠÍ vojenské oddíly egyptské armády byly vyhlazeny. Podél Rudého moře byla příbojem vyplavována těla vozatajů i jezdců a po pobřeží se povalovala vojenská výzbroj. Izraelští mužové pod Mojžíšovým vedením jásali vítěznou písní: „Chci zpívat Jehovovi, neboť se stal vysoce vyvýšeným. Koně a jeho jezdce vhodil do moře. Jehova je mužný válečník. Jehova je jeho jméno.“ — 2. Mojžíšova 15:1, 3.
Jehovovo vítězství u Rudého moře bylo skutečně projevem jeho nadřazenosti ve válčení. Izrael předtím opustil Egypt v bitevním šiku, ale s nevelkou schopností bojovat. Oblačným sloupem, který se v noci stával sloupem ohnivým, je Jehova vedl z Ramesesu k „okraji pustiny“ u Etamu. (2. Mojžíšova 12:37; 13:18, 20–22) Potom Jehova řekl Mojžíšovi: „Mluv k izraelským synům, aby se obrátili zpět a utábořili se před Pihachirotem mezi Migdolem a mořem na dohled od Baal–Cefonu. . . Potom farao jistě řekne o izraelských synech: ‚Putují zemí ve zmatku. Pustina se nad nimi uzavřela.‘. . . A jistě se za nimi požene.“ (2. Mojžíšova 14:1–4) Izrael se poslušně otočil čelem vzad a vydal se na cestu do Pihachirotu. Faraónovi zvědové oznámili, že se zdá, jako by došlo ke zmatku, a jak bylo předpověděno, farao zmobilizoval svou armádu, aby je začala pronásledovat. — 2. Mojžíšova 14:5–9.
Past — pro Izraele, nebo pro faraóna?
Zdálo se, že se vylekaní Izraelité, sevření z obou stran horami, s mořem před sebou a Egypťany za sebou, ocitli v pasti. Proto volali k Bohu o pomoc. Mojžíš shromáždil lid a řekl: „Nebojte se. Stůjte pevně a uvidíte záchranu od Jehovy, kterou pro vás dnes vykoná. Vždyť Egypťany, které dnes opravdu vidíte, již neuvidíte, ne, už nikdy. Sám Jehova bude za vás bojovat, a vy budete mlčet.“ (2. Mojžíšova 14:10–14) Podle tohoto slibu se „oblačný sloup. . . vzdálil od jejich předvoje a postavil se za nimi. Tak vešel mezi tábor Egypťanů a tábor Izraele. . . A tato skupina se nepřiblížila k oné skupině po celou noc.“ — 2. Mojžíšova 14:15–20.
Podle Jehovova pokynu pozdvihl Mojžíš svůj prut nad moře a ‚rozpoltil je‘, takže Izraelité mohli uniknout. Došlo k úžasnému zázraku! (2. Mojžíšova 14:16, 21) Silný vítr od východu začal rozdělovat vody Rudého moře a vytvářet průchod natolik široký, aby mohl celý národ — asi tři milióny osob — projít v bitevním šiku. Nalevo i napravo od organizovaného zástupu Izraelitů stála ‚ztuhlá voda‘ jako dvě ohromné zdi. — 2. Mojžíšova 15:8.
Izraelité, kterým pomáhalo světlo z ohnivého sloupu, unikli po mořském dnu, které bylo vysušeno větrem. Do rána se poslední z Izraelitů dostal na protější břeh. „A Egypťané se dali do pronásledování, a všichni faraónovi koně, jeho válečné dvoukolé vozy a jeho kavaleristé za nimi začali vjíždět doprostřed moře.“ Pronásledovatelé se řítili do pasti! — 2. Mojžíšova 14:23.
„[Jehova] uvrhl tábor Egypťanů do zmatku. A odebíral kola z jejich dvoukolých vozů, takže je obtížně řídili.“ Mojžíš nyní vztáhl ruku nad moře a „moře [se] začalo vracet do svého normálního stavu“. Vodní stěny se zřítily a začaly zaplavovat Egypťany. Ti se snažili uprchnout, „ale Jehova setřásl Egypťany doprostřed moře“. Nikdo nepřežil! S jásotem zpívali Izraelité svou vítěznou píseň Jehovovi. — 2. Mojžíšova 14:24–15:3; Žalm 106:11.
Jehova bojuje za Jozua
Jehova se projevil jako „mužný válečník“ i v jiných bitvách. Jedna z nich byla bitva u Aje. První útok na město se nezdařil, protože se Achan dopustil vážného nesprávného jednání. Když byla tato věc napravena, Jehova vydal Jozuovi pokyny k bitvě. — Jozue 7:1, 4, 5, 11–26; 8:1, 2.
Jozue se řídil Jehovovými pokyny a v noci postavil zálohy vzadu za městem na jeho západní straně. Jeho hlavní vojenský oddíl postupoval na sever k údolí blízko města Aje a zdálo se, že je připraven na čelní útok. Mužové z Aje se dostali do léčky. Ještě byli vzrušeni úspěchem, jehož dosáhli při předcházejícím střetnutí, a vyřítili se přímo z města proti Izraelitům. Izraelité předstírali ústup, vraceli se „cestou pustiny“ a odváděli přitom nepřátele ještě dále od Aje. — Jozue 8:3–17.
V pravé chvíli řekl Jehova Jozuovi: „Vztáhni oštěp, který je v tvé ruce, směrem k Aji, neboť ti je dám do ruky.“ Na toto znamení přepadli muži ze zálohy město a vydali je meči a plameni. Když nepřátelská vojska, která nebyla ve městě, viděla kouř, propadla úplné panice. Jozue přešel z ústupu do útoku a sevřel nepřítele mezi své dva oddíly. Bylo to vítězství lidí? Nebylo. Izraelité zvítězili, protože, jak jim později řekl Jozue, „to byl Jehova, váš Bůh, kdo za vás bojoval“. — Jozue 8:18–27; 23:3.
Bitva u Kišonu
Jehovova nadřazenost v bitvě se znovu projevila v údolí Kišonu, blízko Megida. Kananejský král Jabin již utiskoval Izrael dvacet let. Jeho vojsko pod vedením Siserovým mělo devět set válečných vozů se železnými kosami na kolech — což byla v té době zdánlivě nepřemožitelná vojenská síla. — Soudci 4:1–3.
Prostřednictvím prorokyně Debory však Jehova povolal soudce Baraka, aby shromáždil deset tisíc válečníků na vrcholek hory Tabor a vyprovokoval tak Jabinovu armádu. Na takové nahromadění ozbrojených sil Sisera rychle reagoval a vyřítili se z Charošetu do údolí bystřiny Kišonu mezi horou Taborem a Megidem. Bezpochyby se domníval, že zde na rovině nebudou mít špatně vyzbrojení izraelští pěšáci proti jeho vozům žádnou naději. Nepočítal však s tím, že bojuje s nebeským nepřítelem. — Soudci 4:4–7, 12, 13.
Jehova přikázal Barakovi, aby postoupil z bezpečných výšin Taboru do údolní roviny a vylákal Siserovy oddíly k bitvě. Pak udeřil Jehova! Okamžitá záplava změnila bitevní pole v bažinu, což znemožnilo Siserovým oddílům pohyb. Ve zmatku, který vznikl, izraelští pěšáci snadno porazili své nepřátele. „Celý Siserův tábor padl ostřím meče. Nezůstal ani jediný.“ Potok Kišon se rozvodnil a vystoupil z břehů, vozy Kananejců zapadly do bláta a některá mrtvá těla byla tak možná smetena. — Soudci 4:14–16; 5:20, 21.
Vítězství nad Gogem a jeho zástupem
Tyto starověké události předstiňovaly Jehovovo největší vítězství, které má teprve přijít. Na obzoru se rýsuje bitva, která nastane „v konečné části let“. Podle Ezekielova proroctví zmobilizuje Gog, znázorňující ‚panovníka tohoto světa‘, Satana Ďábla, mezinárodní útočnou sílu. Povede své oddíly, aby napadly symbolické „izraelské hory“, to znamená vyvýšené duchovní postavení křesťanského „Božího Izraele“. — Ezekiel 38:1–9; Jan 12:31; Galaťanům 6:16.
Co svádí Goga k tomuto mohutnému útoku na Boží lid? Proroctví poukazuje na jejich pokojný stav duchovního rozkvětu. Gog říká: „ ‚Vyjdu proti zemi otevřené venkovské krajiny. Přijdu na ty, kteří nejsou nijak rušeni, kteří bydlí v bezpečí, kteří všichni bydlí beze zdi a nemají ani závoru a dveře.‘ Bude to, aby se získala velká kořist a velmi se drancovalo,. . . na lid. . . , který hromadí jmění a majetek.“ — Ezekiel 38:10–12.
Jehovův lid jako celek není v hmotném ohledu bohatý. Svým celosvětovým kazatelským dílem však vytvořil velké duchovní bohatství. „Ze všech národů“ se shromáždil „velký zástup“, v němž je nyní více než čtyři milióny osob. (Zjevení 7:9, 10) To je skutečné bohatství! Satan — rozzuřený tímto duchovním rozkvětem — se snaží vyhladit Boží lid.
Jakmile však Gog vstoupí na obraznou půdu Izraele, napadne v podstatě Jehovu Boha samotného. „Do nosu [mi] vystoupí můj vztek,“ říká Jehova, který sáhne k odvetě za svůj lid. Gogova vojska se ve zmatku rozplynou. „Meč každého bude proti jeho vlastnímu bratrovi.“ Jehova pak rozpoutá své ničivé síly — „zaplavující liják a krupobití, oheň a síru“. Stejně jako u Rudého moře, u Aje a u Kišonu bude Jehova opět bojovat za svůj lid a oslaví své jméno. „A jistě se vyvýším a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ — Ezekiel 38:18–23.
Historická zpráva o Jehovových bitvách ve starověku nám poskytuje důvod k naprosté důvěře v toto budoucí vítězství během „velkého soužení“. (Matouš 24:21, 22) Jehova vždy ovládá situaci a může jít ve svém myšlení dále než jeho nepřátelé a řídit okolnosti tak, aby byl jeho lid zachráněn. Skutečně se prokáže pravdivým Izajášovo proroctví: „Jehova vyjde jako silný muž. Jako válečník probudí horlivost. Zavolá, ano, vydá válečné zvolání; ukáže se mocnějším než jeho nepřátelé.“ (Izajáš 42:13) V očích svých svědků bude JEHOVA „MUŽNÝM VÁLEČNÍKEM“ navždy! — 2. Mojžíšova 15:3.
[Mapa na straně 25]
Trasa vyjití z Egypta
GOŠEN
Memfis
Rameses
Sukot
Migdol
Etham
Pihachiroth
[Obrázky na straně 26]
Zde v okolí Aje vedl Jehova Jozua a svůj lid k ohromujícímu vítězství
Vody Kišonu rychle stouply, což napomohlo k porážce Jehovových nepřátel
[Podpisek]
Fotografie: Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.