„Nedrážděte své děti“
„OTCOVÉ, nedrážděte své děti.“ Tak to řekl apoštol Pavel. (Efezanům 6:4) V západních zemích, v nichž jsou rodiče vystaveni tlakům a nárokům průmyslově vyspělé společnosti, není pro ně vždy snadné jednat se svými dětmi laskavě. Ale v rozvojových zemích představuje výchova dítěte nemenší výzvu. Je pravda, že životní rytmus tu může být pomalejší než na Západě. Ale přetrvávající zvyky a tradice mohou způsobit, že rodiče jednají s dětmi způsobem, který dětem takřka bere chuť do života a který je dráždí.
V některých rozvojových zemích zaujímají děti, pokud jde o uznání a ohled, to nejposlednější místo. Existují také země, kde se na děti křičí a kde jsou k poslušnosti nuceny neustálými výhrůžkami a urážkami. Slyšet, jak někdo dospělý říká dítěti laskavé slovo, nebo dokonce zdvořilé „prosím“ a „děkuji ti“, může být vzácností. Otcové se domnívají, že svou autoritu musí vybudovat na zásadě pevné ruky; hrubá slova jsou doprovázena i necitelným zacházením.
V některých afrických zemích se dokonce považuje za projev nevychovanosti, když dítě z vlastní iniciativy pozdraví někoho dospělého. Není nic neobvyklého vidět mládež s těžkým nákladem na hlavě, jak trpělivě čeká, až dostane povolení pozdravit skupinu dospělých. Dospělí tuto čekající mládež ignorují a nenuceně se baví, dokud neusoudí, že je mladí mohou pozdravit. Dětem je dovoleno projít teprve po těchto pozdravech.
Chudoba je dalším činitelem, který působí v neprospěch dětí. Na úkor svého zdraví a vzdělání jsou zneužívány jako dětská pracovní síla. Dokonce i doma může mládež nést nerozumně těžký náklad práce. A když rodiny z venkova posílají své děti do velkých měst, aby zde o ně příbuzní pečovali po dobu, kdy chodí do školy, jedná se s nimi často jako s otroky. Každé takové nehezké zacházení děti nepochybně dráždí.
Co znamená ‚dráždit je‘
Někteří rodiče se při výchově dětí ochotně řídí tím, co je všeobecně rozšířené. Přitom o možných následcích téměř neuvažují. Když však Boží slovo klade rodičům na srdce, aby nedráždili své děti, je pro to vážný důvod. Původní řecký výraz překládaný „nedrážděte“ doslova znamená „neprovokujte k hněvu“. (Kingdom Interlinear — Meziřádkový překlad Království) V Římanům 10:19 je stejné sloveso překládáno jako „podnítit k prudkému hněvu“.
Proto překlad Today’s English Version říká: „Nejednejte se svými dětmi tak, abyste je rozhněvali.“ Podobně Žilkův překlad uvádí: „Nedrážděte svých dětí k hněvu.“ Bible tudíž nemluví o bezvýznamném popuzení, které by mohl některý rodič nevědomky, v důsledku nedokonalosti, u dítěte vyvolat. Neodsuzuje ani správné ukázňování. Podle Langeova komentáře ke Svatému písmu (Lange’s Commentary on the Holy Scriptures) mluví tento biblický verš o vznětlivém, hrubém, náladovém zacházení s dětmi, takže. . . jsou odpuzovány, přiváděny ke vzdoru, k pocitu ublížení a k neposlušnosti.
Pedagogický pracovník J. S. Farrant poznamenal: „Skutečností je, že děti jsou lidé. Nejsou jako rostliny, které jen pasívně odrážejí vliv prostředí. Děti reagují.“ A jejich vlastní reakce na nespravedlivé jednání jim často může duchovně a citově ublížit. Kazatel 7:7 říká: „Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně.“
Vychovávat děti v Boží kázni
Rodiče, kteří si přejí, aby jejich děti chodily v pravdě, nesmějí dovolit, aby společenské normy a tradice byly jedinými vodítky, jimiž se budou při výchově dětí řídit. (Srovnej 3. Jana 4.) Pavel rodiče nejprve upozornil, aby nedráždili své děti, a potom dodal: „Dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Jehovova měřítka jsou tedy nadřazená místním zvyklostem a názorům.
I když je možná v některých zemích běžné, že se s dětmi jedná jako s méněcennými a jako s nevolníky, Bible v Žalmu 127:3 prohlašuje: „Pohleď, synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ Mohli by si rodiče uchovávat dobrý vztah k Bohu, jestliže by zacházeli s jeho dědictvím urážlivým způsobem? Sotva. Také není možné připustit názor, že děti jsou zde pouze proto, aby uspokojovaly přání rodičů. V 2. Korinťanům 12:14 nám Bible připomíná: „Neboť děti by neměly ukládat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti.“
Děti by neměly být vyřazeny z domácích prací a povinností. Ale nemělo by se uvážit, co může být pro ně nejlepší? Když se například Yay — jedné křesťanské dívky z Afriky — zeptali, co by chtěla, aby pro ni rodiče udělali, odpověděla: „Přála bych si, abych ve dnech, kdy mám domluvenou kazatelskou službu, měla méně domácích prací.“ A tak jestliže má dítě tolik domácích prací, že je pro ně obtížné přicházet včas do školy nebo navštěvovat shromáždění, nebude zapotřebí udělat nějaké úpravy?
Je jistě pravda, že práce s mladými nemusí být vždy snadná. Jak tedy mohou rodiče s dětmi jednat, aby je neuráželi a nedráždili? Přísloví 19:11 říká: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“ Ano, nejprve se snažte porozumět svému dítěti jako jednotlivci. Každé dítě je jedinečné, má vlastní zájmy, schopnosti a potřeby. Jaké jsou? Udělali jste si čas na to, abyste své dítě poznali a našli odpověď na tuto otázku? Společná práce, uctívání, rodinná rekreace — to jsou věci, jež rodičům umožňují, aby se s dětmi sblížili.
Ve 2. Timoteovi 2:22 vyjádřil Pavel ještě jednu zajímavou myšlenku, když Timoteovi řekl: „Prchej před žádostmi, které provázejí mládí.“ Ano, Pavel věděl, že mládí může být bouřlivým obdobím. Dochází k převratným tělesným a citovým změnám. Probouzí se zájem o opačné pohlaví. Během tohoto období potřebují mladí lidé zralé a současně milující vedení, aby se vyhnuli hořkým zkušenostem. Nemělo by se s nimi zacházet, jako by byli nemravní. Podrážděná dcera jednoho křesťanského muže si stěžovala: „Otec mě obviňuje ze smilstva takovým způsobem, že kdybych se ho opravdu dopustila, nemohlo by to už být horší.“ Místo toho, abyste své dítě obviňovali ze špatných pohnutek, dejte mu najevo, že mu důvěřujete. (Srovnej 2. Tesaloničanům 3:4.) Nebuďte kritičtí, snažte se vcítit do situace dítěte, jednejte s láskou, a přece důsledně, a používejte přitom soudnost.
Mnoho problémů by vůbec nevzniklo, kdyby rodiče předem s dětmi pohovořili o možném mravním nebezpečí. Nezapomeňte, že Bůh rodiče zavazuje, aby své děti cvičili a vychovávali podle Božího slova. (5. Mojžíšova 6:6, 7) To může vyžadovat mnoho času a úsilí. Je smutné, že z nedostatku trpělivosti někteří rodiče neplní toto pověření, které zahrnuje vyučování. Některým rodičům v tom brání jejich negramotnost, která je velkým problémem mnoha rozvojových zemí.
V některých případech může být požádán o pomoc zralý křesťan. Mohl by pomoci méně zkušenému rodiči vhodnými podněty. (Přísloví 27:17) Pomoc může být poskytnuta také při zavádění rodinného studia. Nic z toho však nezbavuje tohoto rodiče odpovědnosti vyučovat své dítě Božímu slovu. (1. Timoteovi 5:8) Může se snažit spolupracovat s dětmi v kazatelské službě a hovořit o duchovních záležitostech u jídla či při jiných vhodných příležitostech.
Dospívající mladý člověk může přirozeně toužit po větší nezávislosti. Rodiče si to často nesprávně vykládají jako vzpurnost či drzost. Mohlo by ho velmi podráždit, kdyby s ním rodiče zacházeli jako s malým dítětem a nedopřáli mu více volnosti. Stejně tak by ho mohlo popudit, kdyby za něj rodiče rozhodovali ve všech životních otázkách — vzdělání, zaměstnání, manželství — bez toho, že by s ním o nich v klidu a uctivým způsobem hovořili. (Přísloví 15:22) Apoštol Pavel naléhal na spolukřesťany, aby se ‚stali dospělými ve schopnostech porozumění‘. (1. Korinťanům 14:20) Neměli by si rodiče přát, aby jejich děti vyzrávaly — citově i duchovně? Avšak „vnímavost“ mladých lidí může být cvičena pouze „používáním“. (Hebrejcům 5:14) Aby ji mohl mladý člověk používat, musí mít určité množství svobody při rozhodování.
Vychovávat děti v těchto obtížných dnech není snadné. Ale rodiče, kteří se drží Božího slova, své děti nedráždí ani nepopouzejí, „aby nepodléhaly sklíčenosti“. (Kolosanům 3:21) Spíše se snaží jednat s nimi s vřelostí, pochopením a úctou. Jejich děti jsou vedeny, ne donucovány; vychovávány, ne přehlíženy; podněcovány k lásce, ne provokovány k hněvu či zklamání.
[Obrázek na straně 31]
Hra „oware“, ghanská společenská hra, která umožňuje rodičům společenství s dětmi